Na druhém místě je opoziční proevropský blok Srbsko proti násilí (SPN) s 23 procenty hlasů, který si zajistí zhruba 64 mandátů. Třetí místo připadne postmiloševičovské Socialistické straně Srbska (SPS), která s Vučičem spolupracuje na vládní i regionální úrovni. Zatím má podporu zhruba sedmi procent voličů, což by znamenalo 18 poslanců v parlamentu.

Už nyní je jasné, že se opozici nepodařilo narušit hegemonii Vučičovy strany, která je u moci již více než deset let. Může ale pomýšlet na to, že se jí podaří SNS ohrozit v souběžně konaných místních volbách, nakročeno má k vítězství v Bělehradu.

Nezávislá média a volební pozorovatelé upozornili na řadu nesrovnalostí v průběhu voleb. Nezávislá organizace pro volební dohled CRTA uvedla, že ji znepokojily informace o hromadném svážení voličů k hlasování ze sousední Bosny a o kupčení s hlasy. Premiérka Ana Brnabičová tato obvinění odmítla a označila je za „úmyslné šíření paniky“.

Ačkoli Vučić sám nekandidoval, jeho tvář byla v předvolební kampani všudypřítomná. Provládní média volby vykreslila jako referendum o prezidentovi, který podle nich sebevědomě prosazuje srbské zájmy doma i v zahraničí. Opozice naopak stavěla na vzedmutí občanské nespokojenosti, která zemi zachvátila v reakci na dvě květnové hromadné vraždy s celkem 19 oběťmi.