Ruští hokejisté jsou dnes ozdobou NHL. Kanadsko-americká soutěž by sice stále byla nejlepší ligou světa i bez Alexandra Ovečkina, Jevgenije Malkina, Nikity Kučerova a jejich dalších krajanů, postrádala by ale některá výjimečná jména.

V časech Sovětského svazu hráči z východního bloku velmi dlouho představovali spíše ojedinělé případy v NHL. Železná opona nekompromisně oddělovala západní a východní svět a izolaci se pochopitelně nevyhnul ani hokej.

Přetavit sen v realitu a zahrát si v prestižní NHL se v roce 1989 odhodlal sovětský hokejový talent Alexandr Mogilnyj, který za vyhrocených podmínek emigroval do USA.

Nejzářivější sovětský talent

Mogilnyj se od svých 15 let připravoval pod vedením legendárního trenéra Viktora Tichonova, pod nímž hrál v armádním klubu CSKA Moskva a posléze také v sovětské reprezentaci.

Tichonov byl znám pro svůj diktátorský styl trénování, své svěřence cepoval 11 měsíců v roce. Na druhou stranu jeho nekompromisní dril nesl ovoce. Vydrželi ho jen ti nejzdatnější, kteří formovali sovětské neporazitelné mužstvo, jež od konce 70. až do začátku 90. let minulého století sbíralo jeden triumf za druhým.

Mogilnyj debutoval v reprezentaci na olympijských hrách 1988 v Calgary, kde sborná dokráčela ke zlatým medailím. Už na kanadském ledě čerstvě dospělé a šikovné pravé křídlo dokazovalo svůj obrovský potenciál, který hodlalo trvale konfrontovat s těmi největšími hvězdami NHL.

"Několikrát se mi zmiňoval o svém úmyslu utéct ze Sovětského svazu. Ptal se mě, jestli chci jít s ním. Odmítl jsem," zavzpomínal po letech v rozhovoru pro americkou televizi NBCSN Mogilného bývalý spoluhráč a další legendární útočník Sergej Fjodorov.

Útěk jak z akčního filmu

V roce 1988 americké mužstvo Buffalo Sabres šokovalo účastníky každoročního draftu NHL. Svou volbou v pátém kole si zajistilo práva na Alexandra Mogilného, hráče, který nemohl opustit Sovětský svaz. "Nikdy bych neplýtval volbou v draftu, kdybych nebyl přesvědčen o tom, že si za nás dříve nebo později zahraje," dal se do vysvětlování tehdejší generální manažer Sabres Gerry Meehan. "Byl příliš velkou hvězdou. Navíc jsme tušili, že Rusové musí v dohledné době začít pouštět své hráče do zahraničí."

V roce 1988 sice politici obou rozdělených sfér světa naznačovali příchod trvalého míru, reálný konec studené války ale nikdo nemohl zaručit. Buffalo se tak rozhodlo jednat na vlastní pěst. Na juniorském mistrovství světa 1989 v aljašském Anchorage stihl ředitel hráčského rozvoje Buffala Don Luce zorganizovat krátké setkání s Mogilným. Luce informoval mladíka o možnosti angažmá v NHL a předal mu svou vizitku.

Trvalo šest měsíců, než se Mogilnyj odhodlal k emigraci. Tuto zprávu zavolal Lucemu jistý Sergej Fomičev, jenž se do telefonu představil jako hokejistův agent. Američan zpočátku odmítal uvěřit identitě volajícího, když ale uslyšel přesné převyprávění rozhovoru z Anchorage, pochybnosti zmizely.

Fomičev volal ze Stockholmu. Ve švédském hlavním městě doprovázel Mogilného, který mířil se sovětskou reprezentací za zlatými medailemi z mistrovství světa.

Luce a Meehan neváhali ani sekundu a po telefonátu odletěli do Stockholmu s cílem vrátit se s hokejovým supertalentem Sovětů. Jakákoliv osobní schůzka s Mogilným po příletu se však velmi obtížně plánovala, sborná byla totiž pod neustálým dohledem tajné služby KGB.

K nepozorovanému zmizení nakonec pomohl moment, kdy Fomičev prováděl sovětské mužstvo po rušném obchodním centru. Mogilnyj, Fomičev a Luce se setkali na parkovišti, z něhož kvapně ujeli v pronajatém autě.

Zmizení mladičké hvězdy spustilo pozdvižení v sovětském týmu a povolalo KGB do pohotovosti. Utíkající trojice se mezitím skrývala v hotelech na švédském venkově, zatímco Meehan vytrvale vyřizoval potřebné cestovní doklady na americké ambasádě.

Po několika dnech permanentního strachu z dopadení nakonec Mogilnyj s funkcionáři úspěšně prošli bezpečnostní kontrolou před odletem do New Yorku. Meehanovi se tato chvíle vryla do paměti: "Alexandr se mě lámanou angličtinou zeptal ‘Jsem už svobodný?‘ Přikývl jsem. Nemohl tomu uvěřit, okamžitě si šel objednat pivo."

Splněný sen

Mogilnyj se po rychlé adaptaci v nové zemi zařadil mezi nejlepší hráče NHL a naplno rozvinul svůj talent. Ve své nejlepší sezóně 1992/93 získal ligovou korunu pro krále střelců za skvělých 76 branek. Po štaci v Buffalu, které také vedl jako kapitán, působil ještě ve Vancouveru, New Jersey a Torontu. Celou dobu přitom oblékal dres s číslem 89, připomínající rok jeho útěku za splněným snem.

V zámořské soutěži celkem odehrál přes tisíc zápasů s průměrem více než jednoho bodu na utkání. Na Stanley Cup, pohár za triumf v NHL, dosáhl jednou: v roce 2000 s New Jersey Devils.

zdroj: YouTube.com

Svým odvážným činem ale nepomohl pouze vlastní kariéře, dveře do zámoří rovněž otevřel svým talentovaným krajanům. Kreml i zásluhou jeho útěku obměkl a už v témže roce 1989 se v NHL objevilo slavné útočné trio Makarov-Krutov-Larionov, následované dalšími a dalšími Sověty.

"Proč jsem to udělal? Pro svobodu. Jestliže pták může létat a ryba plavat, člověku by mělo být umožněno volně se pohybovat po světě, aniž by byl soustavně někým sledován. Bez svobody si nedovedu představit život," vysvětlil Mogilnyj důvod své emigrace pro web Mezinárodní hokejové federace.

Svůj život naplno prožívá i po konci aktivní hráčské kariéry. V rodném Chabarovsku dělá prezidenta tamějšímu hokejovému klubu a v Miami našel domov pro svou rodinu.