Říká se, že nejlepší šťávu dá ovoce, je-li pod tlakem. Ale platí to i o lidech a o národech. Až když o něco opravdu jde, ukáže se, kdo je kdo.

Věnujme se nicméně sankcím.

Sankce proti Rusku vyvolávají tři otázky, respektive se rozpadají do tří diskusních proudů. První: proč se vůbec sankce uvalují, jaký mají smysl? Druhý: chtějí-li sankce něčeho dosáhnout, dosáhnou toho? Třetí: neublíží sankce naopak jenom Západu?

Smysl sankcí je ukázat, co se nesmí dělat

Jednou velmi mylnou premisou u sankcí uvalovaných na Putinův režim je, že jejich hlavním cílem je Rusko a lidi okolo Putina bolestivě zasáhnout a potrestat. Ne že by tam tento motiv nebyl též, ale domnívám se, že hlavní důvod je principiální.

Jde o to, že pokud – dle názoru západního světa – někdo udělá něco zlého, proti pravidlům hry, není možné, aby nenásledovala reakce. Ta je v případě menšího porušení diplomatická – nóty, protesty, veřejné odsouzení. To už samozřejmě proběhlo v případě Krymu – tuto fázi tedy má svět za sebou, jak vidět, s výsledkem nevalným. Pak následuje druhé kolo, a to spočívá právě v sankcích. Jejich smysl, jejich sdělení je opět jednoduché: není přece možné, abychom s vámi, když děláte takové zlé věci, dále pracovali jako by se nechumelilo. Tedy, zejména, dále vám prodávali technologie, které vám umožňují tyto zlé věci dělat. A lidem, kteří jsou za zlé věci dle našeho názoru zodpovědní, ukázat, že nemůžou využívat "dobrot Západu": jezdit k nám do našich měst, do našich lázní, na sportovní události a na kulturu, využívat našich služeb.

A tak to pokračuje dál. Pokud dotyčný stále koná zlé věci, následují další kola sankcí. Opět jde o stejný princip – zlý čin nemůže zůstat bez reakce.

Pokud někdo odmítá sankce s tím, že "ničemu nepomohou", měl by přinejmenším říci, co se tedy má dělat. Možnosti jsou:
a) nic
b) jednat, jednat a jednat
c) žádné sankce, rovnou tam poslat armádu celého NATO a vystřílet ruské vojáky na Ukrajině do posledního.

Napadá vás nějaká jiná možnost? Mě ne.

Možnost c) uvádím spíše jen jako bizarnost kompletující seznam, která samozřejmě není použitelná. Západ nemá s Ukrajinou dohodu o vzájemné ochraně, k zásahu by tedy muselo dojít zřejmě v případě, kdy je Západ (členské země NATO) přímo ohrožen, což zatím vskutku není.

Možnost a) znamená "nevidím zlo, neslyším zlo". Je mi jedno, co se kde děje, asi se neděje nic, co by stálo za řeč – kdyžtak pošleme nějakou nótu. Tato možnost je dle mého názoru pro Západ sebevražedná a podporuje nejen tohoto agresora, ale i jakékoli případné další (arabský svět taky zrovna není oázou klidu a míru). Dle mého názoru není naprosto přijatelná.

Možnost b) vypadá na první pohled dobře. Státy či uskupení, i momentálně v nepřátelském nebo jinak nevlídném vztahu, spolu musejí hovořit. Je tu ale jedno důležité jenomže: ono už se jedná, jedná se od začátku. Jednak po neviditelných diplomatických liniích, jednak i zcela oficiálně: mezi představiteli Západu a Ruska není žádná železná opona jako to bylo za socialismu, jednání Putina s Merkelovou bylo nedávno, dalších styků na nejvyšší úrovni byla řada a pokračují.

Problém ale je, že tato jednání nepřinášejí žádné výsledky. Rusko verbálně hovoří o míru, a současně přitvrzuje ve válce na cizím území. Rusko hovoří o tom, že je nezbytné okamžitě přestat s útoky a vzápětí někam pošle další vojáky. Můžete jistě namítnout, že toto je jeden výklad a že možná to není pravda, ale já bych v tomto věřil informačním (špionážním) zdrojům, které Západ má. Ostatně to v době satelitů se schopností rozpoznávat decimetrové objekty není zase tak těžké. Tank není vrabec. Nevěřím, že by Evropa přitvrzovala v sankcích – které skutečně bolí i ji, které rozhodně nepřidávají politikům na popularitě, které se blbě vysvětlují – pokud by věděla, že Putin se konfliktu neúčastní, dále jej nepodporuje, že je "mírotvorný", jinak řečeno, že nekoná žádné zlo.

Vyloučili jsme možnosti a) a c), možnost b) je prováděna, nepřináší výsledky, ba naopak to vypadá, že je vnímána jako slabost (ty do mě pěstí, já žádám jednání). Neberu odvolávání se na historii jako absolutní argument, ale je potřeba ji znát: agresor je vždy přesvědčen o tom, že on je silný, že ostatní jsou slabí, síla znamená sílu fyzickou, vojenskou, nikoli jednací, a vyjednávání v případě, že je již někdo napaden, bylo skoro vždy jen povzbuzením agresora.

Vylučovací metodou dospívám k tomu, že sankce jsou nezbytné.

Uškodí sankce, nebo ne?

Je potřeba zdůraznit, že veškeré diskuse na toto téma jsou hypotetické a neprokazatelné. Není totiž žádná možnost vyzkoušet varianty – to je holt nevyléčitelná nemoc ekonomie, že není možné se vrátit v čase a prostoru, zkusit to znovu a porovnat výsledky. Nelze dokázat, vypočítat, co by bylo, kdyby sankcí nebylo. Můžeme pouze sdělovat svoje názory a pokoušet se trochu argumentovat, vždy s vědomím toho, že jsou to nedokazatelné hypotézy. Tedy fantazírujme.

Souhlasím s tím, že Putina samotného sankce nijak nezlomí. Jednak jeho hra je pravděpodobně postavená na jeho egu, jednak on není typický oligarcha hromadící zlato, jachty a mrakodrapy v Londýně, jednak – bohužel takto jsou stanovena diplomatická pravidla – vůči hlavám států se sankce neudělují, takže na jeho majetek v zahraničí, na jeho konta (pravděpodobně nějaká má, nepochybuji, že v tomto je špionáž funkční) sáhnuto nebylo. Souhlasím s tím, že sankce jej mohou ještě více zatvrdit v jeho uvažování, že to všechno je celé proti tomu, že "Západ je proti Rusku, je to jeho nepřítel". Souhlasím s tím, že z tohoto pohledu se mohou jevit jako kontraproduktivní, ale nejspíše je to úplně jedno – Putin si stejně bude dělat, co chce.

Však Putin není ve vzduchoprázdnu. Kolem něj je kruh jeho nejbližších – byl již několikrát popsán, jsou to povětšinou lidé, kteří mají současně mocenské posty a současně jsou to oligarchové. (Zdá se, že v této části světa neexistuje něco jako úředník – poctivý služebník státu, ale pouze magnát, který si přibere ještě úřednickou pozici, aby byl ještě větším magnátem).

Tito lidé už jsou evidentně daleko více "na peníze", a pokud budou jejich majetky zasaženy – jak se zdá, že jsou, mohou vyjadřovat nemalou nelibost. Ani ti největší diktátoři neměli absolutní moc, i když se tak zdálo – vždy potřebovali svůj gang nejbližších, svoje převodové páky, přes které svoji moc realizovali. Ani Putin se bez svých nejbližších neobejde. Nemáme zřejmě ani nejmenší tušení, co se v jeho okolí děje – zda jsou mu nejbližší naprosto loajální či zda si svou moc udržuje jen tak tak. Obojí je možné.

Třetí v řadě je pak ruská ekonomika. Bylo by licoměrné předstírat, že sankce, zejména jejich další kola, nemají za jeden z cílů na ruskou ekonomiku cílit. Mají. V první řadě ovšem na průmysl zbrojní, to je jasné a logické – pokud někdo střílí po lidech, nebudeme mu říkat "ty ty ty" a současně mu dodávat stroje na výrobu kulometů. Zbrojní průmysl a související obory (tj. podporující zbrojní průmysl) jsou první na ráně, logicky.

Dál už je to složitější – sankce ničící ruskou ekonomiku obecně, tedy zejména průmysl těžařský, na kterém tato ekonomika stojí (tvrdí se, že bez německých technologií není Rusko schopné otevřít ropný či plynový vrt a začít těžit – zda je to pravda, netuším). Bez příjmů ze surovin nemá Rusko peníze na výrobu zbraní, nebo na pečení chleba. Jistě je relevantní obava, že když si Rusko bude muset vybrat, dá přednost zbraním před chlebem, nebylo by to ostatně poprvé. Sankce tak dopadnou na prosté Rusy – což je vidět už nyní – třída mocných pouze o něco zhubne, ale rozhodně nedostane hlad. Prostí Rusové za válku nemůžou – nicméně mohou svou nespokojeností vyvolat tlak, který nakonec může válkychtivou partu v čele státu sejmout. Nebo taky ne.

Obavy o Západ jsou liché

Třetí vlna úvah: poškozen bude naopak Západ, Rusko získá partnery v Číně, Západ ruské trhy již nikdy nezíská, evropská ekonomika je tak jako tak na tom špatně, bude ještě hůře.

Tyto obavy nesdílím. Rozměr evropské ekonomiky je o řád nad Ruskem; výpadek Ruska jako obchodního partnera jednak neznamená přesně ten stejný výpadek v příjmech (v HDP atd.), všechny obchodní firmy počítají s tím, že klient je, pak zase není, jsou na to lépe nebo hůře připravené, mají alternativy. Škody budou, nebudou takové, aby dostaly evropskou ekonomiku do kolen.

Naopak, pokud dojde k naprostému přerušení obchodní výměny mezi EU/USA a Ruskem, tedy i v energiích¸ bude to samozřejmě vyžadovat razantní přebudování energetických toků, a podstatně urychlit to, co by stejně muselo dříve nebo později nastat: o "odizolování" Evropy od Ruska, o odstřihnutí se od závislosti na ruských fosiliích a dalších surovinách, a tím k situaci, kdy Evropa přestane být jakkoli Ruskem vydíratelná. To je naopak pozice velmi komfortní oproti té dnešní, a pozice žádaná. Demokratický svět by neměl být ekonomicky závislý na lumpech.

Krátká poznámka k Číně: o těchto vztazích víme tady v Evropě opravdu velmi málo, ale myslím, že není opodstatněné se domnívat, že si tyto dva velestáty padnou do náručí a utuží partnerství. Rusko nemá dobrý zahraničně politický vztah prakticky s nikým – ono neumí mít vztah "já pán ty pán", a vždy partnera svým mixem arogance a hrozeb naštve. Čína je řádově větší země než Rusko co se týká HDP i počtu obyvatel. Nehleďme na globus, ten klame, mezi Čínou a Ruskem je asi takový vztah, takový poměr síly, moci a významu jako mezi Německem a Českem. Čína bude dělat to, co je pro ni prospěšné. Partner je druhořadý. A Čína je ta poslední, která by se uvolila být energeticky závislá na Rusku; Čína bude chtít mít svoje zdroje pod kontrolou.

Více pro, trochu proti

Sankce tak nepochybně nejsou černobílé: mají smysl a význam, mají též evidentní nevýhody a dopad nejen na sankcionovaného, ale i sankcionujícího. To ale není žádná překvapivá informace: sankce nejsou krokem, na který by se sankcionující těšili a dělali jej s perverzní radostí. Lze použít ještě jedno přirovnání: když dítě zlobí, nedá na domluvy, dostane naplácáno. Rodiče to, že dítěti naplácají, samozřejmě netěší, a rodič také dobře ví, že výchovný efekt není zaručen. Nic lepšího se ale v těchto případech dělat nedá.

Vím, že přirovnání ruského režimu ke zlobivému dítěti není moc přesné, ale to hlavní ilustruje dobře – trest je principiální, náprava nezaručena, ale nic lepšího se dělat nedá. Kdyby se dalo dělat něco lepšího než sankce, tak se to udělá. Nic lepšího ale není, dělají se tedy sankce.

Hodnocení sankcí tak musí být komplexní, protože i jejich dopady jsou komplexní. Vybrat si z plejády důsledků jen jeden a na jeho základě argumentovat, jak jsou sankce špatné, je jako říkat, že je hloupost vycházet z domu, protože vás na ulici může přejet auto.

Sankce jsou věcí, ze které se nikdo neraduje, nikdo nad nimi nejásá. Neradujeme se, že způsobí škody – to má být prostředek k dosažení cíle, ne cíl samotný. Ale především, možné negativní dopady sankcí na "ekonomiku" je nebetyčně méně důležitá věc než to, aby na Ukrajině přestali umírat lidé. Kdo staví ekonomiku nad lidské životy, si nezaslouží nic než opovržení.

                                                                                          Článek původně vyšel na webu Bloc.cz