Toto je nejnebezpečnější zaměstnání na světě: Troufli byste si?

Když si někdo představí potápění, vybaví se mu teplé moře, korály a klidná plavba mezi rybami. Jenže pod hladinou existuje i úplně jiný svět – drsná a nebezpečná práce podvodních svářečů. Tito lidé se potápějí hluboko pod mořskou hladinu, kde opravují lodě, potrubí, přístavy nebo ropné plošiny. Jsou to odborníci, kteří musí zvládat nejen samotné svařování, ale i extrémní podmínky, v nichž pracují.

Do vody sestupují vybaveni silnými neoprénovými nebo suchými obleky, přilbami s komunikačním systémem a hadicí, která jim přivádí vzduch z hladiny. Na rozdíl od rekreačních potápěčů nemají na zádech lahev se vzduchem, ale jsou napojeni na „pupeční šňůru“, podobně jako astronaut na vesmírnou loď. V ruce drží hořák nebo elektrody a sestupují pod vodu pomocí lana. V hloubce je většinou úplná tma a špatná viditelnost. Někteří potápěči si při práci dokonce zavírají oči, aby se mohli soustředit jen na hmat. Pracovat pod vodou znamená často i desetihodinové směny bez možnosti přirozeného odpočinku.

zdroj: Profimedia.cz

Nebezpečí na každém kroku

Tato práce patří mezi nejrizikovější na světě. Jedním z hlavních nebezpečí je vysoký tlak vody – pokud potápěč nezvládne správně řídit svůj ponor a výstup, může se u něj rozvinout dekompresní nemoc, která může způsobit i smrt. Dalším rizikem je úraz elektrickým proudem. Při svařování ve vodě se totiž používají speciální nástroje, ale i přesto hrozí zkrat nebo průchod elektrického proudu vodou. Samotné svařování probíhá při extrémně vysokých teplotách, které mohou rozkládat molekuly vody na vodík a kyslík – a při jejich špatném poměru hrozí výbuch.

Potápěč Joseph Purvis při jednom z ponorů přišel o část malíčku. „Bát se je normální. Kdo tvrdí, že se pod vodou nikdy nebál, ten lže,“ říká. „Pracujete v proudu, v absolutní tmě a s těžkými nástroji. Většina potápěčů má nějaký úraz – nejčastěji chybějící prst nebo pohmožděné ruce.“

Přesto je tato práce nepostradatelná. Bez podvodních svářečů by se neobešly loděnice, ropný a plynárenský průmysl, přístavy ani vodní elektrárny. Díky nim lze opravy provádět přímo ve vodě, bez nutnosti lodě vytahovat na souš, což šetří čas i peníze.

Dekompresní komora zdroj: Profimedia.cz

Řemeslo, které zatím stroje nezvládnou

Ačkoli se zdá, že v dnešní době už většinu prací přebírají roboti, u podvodního svařování to tak není. Každá oprava je jiná, často probíhá ve složitých podmínkách, a vyžaduje cit, zkušenost a rychlé rozhodování. Odborníci se shodují, že je to spíš řemeslo než strojní operace – podobné malířství nebo hudbě. Vyžaduje stovky hodin praxe, dobrý odhad a perfektní zvládnutí náročného prostředí.

Do oboru se neprobojuje každý. Nejprve je potřeba stát se kvalifikovaným svářečem a získat potápěčskou licenci. Specializované kurzy, jako je například Atlantic Commercial Diving Centre v Kanadě, přijímají jen omezený počet studentů ročně – maximálně 16. Uchazeči musí mít také dobrou fyzickou kondici a zvládat matematiku, protože právě fyzika hraje v potápění zásadní roli. Výuka zahrnuje i trénink v mokrém svařování v nádržích, kde studenti získávají praktické zkušenosti. I přes obrovská rizika je tato práce velmi dobře placená. Průměrný roční plat podvodního svářeče ve Spojených státech je přibližně 76 000 dolarů, což odpovídá asi 1,8 milionu korun. Nejzkušenější svářeči si ale mohou vydělat až 137 000 dolarů ročně, tedy přibližně 3,3 milionu korun. Výdělek je lákavý, ale je vykoupen tvrdou dřinou, stresem, nepohodlím a zdravotními riziky.

Joseph Purvis po letech v moři změnil směr – přešel do oblasti obnovitelných zdrojů a začal pracovat se solárními panely a bateriemi. „Mám tři děti a chtěl jsem, aby viděly, že existuje i jiný způsob, jak získávat energii – ne jen brát ze Země, ale využívat přírodní síly,“ říká. Přesto na roky strávené pod hladinou nezapomíná. Naučily ho odvaze, vytrvalosti i pokoře.