V průběhu loňského roku se ebola ve východním cípu Afriky definitivně vymkla kontrole a způsobila mezinárodní paniku. Zasažená oblast akutně potřebovala pomoc, většina států nicméně lékaře nevyslala, naopak nepřímo odrazovala dobrovolníky od účasti a břemeno tak zůstávalo na stále vyčerpanějších a zdecimovaných Lékařích bez hranic.

Jeden stát se však rozhodl zasáhnout a přímo do středu boje s nejobávanější nemocí současnosti vyslal na čtyři stovky lékařů a zdravotních sester. Byla to Kuba. Takové odvážné gesto ocenila nejen Mezinárodní zdravotnická organizace, ale také představitelé tradiční kubánské Nemesis, Spojených států, se nimiž se Kubáncům teprve letos začaly normalizovat vztahy.

Boj proti ebole je však pouze poslední z řady kubánských mezinárodních aktivit v oblasti medicíny. Tisíce lékařů z komunistického "ostrova svobody" působí na stálé bázi napříč celou Latinskou Amerikou a objevují se podle potřeby na místech nejhorších katastrof, ať už to bylo zemětřesení na Haiti nebo v Kašmíru.

Kubánská vláda také nabídla 1600 doktorů připravených k okamžité pomoci po ničivém hurikánu Katrina, ačkoli americká vláda to nevyužila. První mezinárodní "brigáda" lékařů vznikla už v roce 1963, tedy několik let po Castrově převratu, kdy pomáhala v Alžírsku po krvavé válce za nezávislost.

Vývoz zdravotnických pracovníků je pro Kubu zkrátka věcí mezinárodní prestižea zároveň také významným zdrojem financí. Na 50 tisíc zdravotníků v 90 zemích přináší kubánské státní pokladně ročně asi 130 miliard korun, tedy výrazně víc než turistický průmysl a legendární kubánské doutníky dohromady. Taková enormní suma vychází z úspěšného obchodního modelu aplikovaného kubánskou vládou po celém světě.

Výdělek na lékařích vyvolává kritiku

Příkladem může být Brazílie. V rámci programu Mais médicos (Více lékařů) se brazilská vláda rozhodla řešit nedostatek lékařského personálu v chudých a venkovských oblastech včetně velkých částí Amazonie. Zve tedy lékaře z každé země, která má větší počet lékařů na osobu než Brazílie (tam připadá v průměru pouze 1,9 lékaře na 1000 obyvatel, což je poloviční podíl oproti Česku); a ti jsou za odměnu ve výši skoro 90 tisíc korun měsíčně přiděleni na místo dle momentální potřeby.

Nejvíce lékařů, asi 11 tisíc, vyslala právě Kuba. Na rozdíl od ostatních účastníků však kubánští lékaři dostanou sotva kolem 25 tisíc (z toho polovinu až po návratu domů), zbytek si ponechává kubánská vláda. Ve Venezuele nebo Bolívii, kde působí další tisíce kubánských lékařů, zůstává samotnému pracovníkovi ještě menší procento, a kubánská vláda navíc ve zvláštní dohodě s Venezuelou dostává výměnou 105 tisíc barelů ropy denně.

Nařčení ze zneužívání lidských zdrojů a osočení z novodobého otroctví vyvolávají v Brazílii už rok vzrušenou debatu. Kubánská vláda musela kvůli tlaku prezidentky dokonce platy svých lékařů částečně zvýšit. Po celé zemi protestovali domácí lékaři a odboráři, ozvaly se také lidskoprávní organizace. Ostatně řada samotných Kubánců požádala o azyl a momentálně se snaží, aby se už nikdy nemusela na "ostrov svobody" vrátit.

Bez ohledu na kritiku však bude vývoz zdravotníků bezpochyby pokračovat. Kvůli tradici i tradičnímu nedostatku zahraniční měny, kterou Kuba trpí léta. Pokud by snad ebola dostala třeba podobnou chybou jako ve Spojených státech také do Česka, možná se kubánských zdravotníků dočkáme také u nás.