I třicetiletá makléřka Codi Maherová z floridského Palm Beach si před několika lety všimla, že spodní díl bikin se stále zmenšuje. Jak mizela látka zakrývající ženské pozadí, sama začala přemýšlet o tom, že by si pořídila plavky ve střihu tang.

„Řekla jsem si, nosí je každý, kašlu na to, je mi to jedno,“ řekla listu The New York Times (NYT). Její sestra, 24letá Cassidy, začala nosit tanga před rokem nebo dvěma, protože věřila, že díky tomuto střihu vypadá její zadek o něco lépe. Líbí se jí také, že v nich nejsou vidět opálené linie, což opakuje řada žen. „Někdy se cítím nepříjemně. Ale začínám být sebevědomější, když v nich vidím ostatní,“ uvedla Cassidy.

Někteří přičítají nejnovější vlnu popularity tang celebritám, které plavky v tomto stylu nosí, jako Emily Ratajkowská, Kim Kardashianová, Kendall Jennerová a Kate Hudsonová. „Tanga jsou nejoblíbenějšími plavkami Hollywoodu,“ napsal server Popsugar.

Tanga byla odpovědí na zákaz nahoty

Tanga sice mají prastarý původ a jejich variace existovaly po celém světě, ale na veřejnosti se tento styl poprvé objevil v roce 1939 před Světovou výstavou v New Yorku. Starosta města Fiorello La Guardia totiž nařídil, aby zde dívky vystupovaly zahalené, a ne zcela nahé, což bylo na veletrzích v tomto období běžné. Nařízení bylo součástí starostova boje proti předvádění „špíny a oplzlosti“. La Guardia v roce 1937 podpořil celoměstský zákaz 14 burleskních divadel, který poprvé v historii města vedl k uzavření striptýzových klubů policií.

O několik desetiletí později na západním pobřeží další právní zásah proti předvádění těla podnítil inovaci plavek. V roce 1974, když radnice v Los Angeles zakázala nahotu na veřejnosti, reagoval australsko-americký návrhář Rudi Gernreich vynálezem bikin ve stylu tang.

„Tanga jsou mojí reakcí na rozpory v naší společnosti. Nahota tu je, spousta lidí se chce koupat a opalovat nahá, ale zároveň se spousta lidí stále pohoršuje nad nahotou na veřejnosti,“ napsal Gernreich ve svém manifestu ze sedmdesátých let, které citoval magazín Vogue.

Stejný rozpor, který identifikoval Gernreich, nakonec vynesl tanga až k nejvyššímu soudu Spojených států.

Soud rozhodoval o tangách v případech Barnes versus Glen Theatre, Inc. z roku 1991 a město Erie versus společnost Pap’s z roku 2000. V obou případech exotické tanečnice, které se chtěly zcela svléknout, argumentovaly tím, že zákony, které jim ukládají nosit tanga, porušují jejich práva vyplývající z prvního dodatku.

Soud považoval ženskou nahotu za hrozbu pro společenský řád a potvrdil povinnost nošení tang jako „řešení zločinu, nemoci a chaosu“, uvedla Amy Adlerová, profesorka práva na Newyorské univerzitě. Podle ní je tento oděv dvojjediný - je to věc „fantazie a strachu“, která zároveň poukazuje na ženskou sexualitu a zároveň ji skrývá.

V posledních letech řada obcí v Severní Karolíně uvolnila omezení a vymáhání zákonů o nahotě, aby vyhověla nárůstu počtu spoře oděných návštěvníků pláží. Obce v Jižní Karolíně zatím odmítly následovat jejich příkladu, a to navzdory výzvám, aby se zbavily zákona o tangách. Ty jsou ve většině Spojených států legální, ale zákony se liší podle měst a okresů. Například na Floridě jsou plavky v tomto střihu zakázané ve státních parcích, včetně některých částí státních pláží.

Tanga dnes na pláž nosí každá žena

Bez ohledu na legálnost mnoho žen tvrdí, že jim tento střih pomáhá smířit se se svým tělem. V minulosti byly miniaturní plavky považovány za doménu žen s konvenčně „dokonalou“ postavou, ale dnes jsou tanga, střih g-string a další sotva viditelné spodní díly přijímány ženami všech tvarů a velikostí.

Právní asistentka Nikki Suttonová z Atlanty, která má dvě děti, uvedla, že si před cestou do Portorika objednala bílá tanga, protože se chtěla „na chvíli cítit sexy“. I když nedávno přibrala 15 kilo, rozhodla se, že si plavky stejně oblékne, protože ji to vyvede z komfortní zóny a donutí ji to být „naprosto spokojená“ se svým tělem přesně takovým, jaké je, „s každým kouskem toho, co mám - s centimetry, váhou, se vším všudy“.

„To se mnou tanga dělají. Dodávají mi sílu a nutí mě cítit se ve své kůži o něco lépe. Musím chodit s určitou mírou sebevědomí, ať už se tak cítím, nebo ne,“ prohlásila Suttonová. Dodala, že snad tím povzbudí ostatní ženy, aby se cítily pohodlně ve svém vlastním těle, bez ohledu na jeho tvary nebo velikost.