První případ se udál na počátku 20. století. Conan Doyle totiž v roce 1906 dostal podivné psaní od muže, který strávil několik let ve vězení. Odpykával si tam trest za týrání a mrzačení dobytka - krav a koní. Jenže George Edalji, jak se odsouzený jmenoval, tvrdil, že je nevinný, chtěl očistit své jméno a žádal autora oblíbených detektivních příběhů o pomoc.

Možná sehrálo roli i to, že Arthur Conan Doyle byl v té době čerstvě vdovec a v požadavku viděl vítané rozptýlení. Případ tedy neodmítl. S mužem se sešel a velice rychle mu bylo jasné, že Edalji nemůže být pachatel. Byl totiž silně krátkozraký. Pokud by tento muž opravdu v noci zaútočil na zvířata, jak tvrdila obžaloba, ublížil by maximálně sám sobě.

George Edalji po svém zatčení | zdroj: Profimedia

Edalji navíc nebyl jen tak někdo. Tento třicátník před svým zatčením a odsouzením v roce 1903 pracoval jako advokát. Zároveň byl však potomkem Angličanky a Inda, což představovalo pro konzervativní vesnici Great Wyrley ve Staffordshiru, kde žili, velice výstřední spojení. Rodina tak už před zmíněným incidentem čelila třeba výhružným dopisům a dalšímu obtěžování. Z některých dopisů byl podezírán místní policií právě tehdy náctiletý George, nikdy však nebyl odsouzen.

Rodina se dostala do řečí paradoxně i proto, že Georgův otec konvertoval k anglikánské církvi a stal se vikářem. A v době, kdy George Edaljiho obvinili ze zabíjení krav a koní, tak kolovaly historky, že zvířata napadl kvůli tajemným, exotickým rituálům.

Zároveň však paradoxně nikdo neřešil to, že útoky na zvířata neustávaly ani poté, co mladého advokáta poslali do vězení. Přitom už samotný proces provázely závažné nedostatky. Takzvané důkazy byly zřejmě zmanipulovány, v případu hrály roli i dopisy "od někoho z gangu, který mrzačil dobytek", jež označovaly za člena skupiny právě Edaljiho a které později přišili vinu právě jemu.

Během procesu navíc nikdo nezmínil, jak Edalji špatně vidí. On sám později uvedl důvod: Dle jeho právníka totiž byla obžaloba tak absurdní, že nepovažoval za nutné zmiňovat mladíkův hendikep. Omyl. Edaljiho odsoudili na sedm let těžkých prací. Po odsouzení vznikla i protestní petice s deseti tisíci podpisy. Stovky z nich byly od právníků, nebylo to však příliš platné.

Jistá publicita měla pozitivní efekt jen v tom, že Edaljiho propustili již po třech letech. Kvůli obvinění však nemohl pracovat jako advokát.

Když se v roce 1907 do věci vložil právě Conan Doyle, došlo k několika událostem. První byla roztržka mezi Conan Doylem a šéfem policie ve Staffordshire kapitánem Ansonem. Vznikla poté co mu spisovatel při konzultování podrobností případu oznámil, že hodlá spustit kampaň za Edaljiho omilostnění.

Vzápětí pak začaly chodit Conan Doylovi, Ansonovi a Edaljimu dopisy od údajného soukromého detektiva s vazbou na oblast, kde se zločin odehrál, stejně jako důkazy s podrobnostmi týkajícími se případu i života odsouzeného.

Zároveň však onen tajemný detektiv Edaljimu nabízel své služby, což však vypadalo jako past. O mnoho let později se prokázalo, že dopisy byly výsledkem komplotu policie, která chtěla Conan Doylovu snahu zmařit.

Ne krev, ale rez

Kampaň za Edaljiho omilostnění však stejně začala. Conan Doyle procházel místa činu, vyslýchal svědky. Poukazoval na nespolehlivost těch, kdo upozorňovali na podobnost Edaljiho rukopisu s rukopisem autora dopisů z roku 1903. Ukázalo se také, že to, co měly být stopy krve na vražedné zbrani, byla obyčejná rez... Zároveň si Conan Doyle také s Ansonem stále rozčileně dopisoval.

Conan Doyle také připravil sérii článků pro Daily Telegraph. A právě tyto texty podporující Edaljiho vedly k rozhodnutí vlády, aby byl případ přezkoumán. Ještě v roce 1907 byl Edalji omilostněn ohledně mrzačení zvířat a mohl se vrátit ke své práci. Nezrušili však jeho obvinění z psaní anonymních dopisů, proto neměl šanci na odškodnění.

Arthur Conan Doyle | zdroj: Profimedia

Právě Edaljiho případ a Doylova aktivita také přispěly ke vzniku odvolacího soudu ve Spojeném království. Do té doby totiž neexistovaly možnosti, aby byl případ tímto způsobem přezkoumán.

George Edalji získal po svém omilostnění znovu možnost pracovat jako advokát a nastěhoval se ke své sestře, kde žil až do své smrti v roce 1953.

V polovině 30. let se prý přiznal skutečný pisatel anonymních dopisů. Kdo však ve Staffordshire kdysi mrzačil zvířata, není známé dodnes.

Případ ukradené brože

Netrvalo dlouho a Arthur Conan Doyle se v detektiva proměnil ještě jednou. V roce 1908 byla v nóbl čtvrti West Princess Street v Glasgow spáchána vražda. Obětí byla bohatá stará dáma Marion Gilchristová. Kdosi ji brutálně ubil tupým předmětem. Vrah nebo vražedkyně se také hrabali v jejích písemnostech, a ačkoliv bylo v bytě mnoho cenností, zmizela jen diamantová brož.

Marion Gilchristovou zabili v jejím vlastním bytě | zdroj: http://oldglasgowmurders.blogspot.com

Vražda vyvolala velké pobouření a už za pět dnů měla policie podezřelého - Oscara Slatera. Tento německý Žid se špatnou angličtinou vedl v Glasgow ilegální hernu. Krátce po vraždě odplul pod falešným jménem do Ameriky a byl tu i záložní lístek na stříbrnou brož. Slater se vrátil do Skotska, neboť prý věřil, že snadno očistí své jméno.

I v tomto procesu existovaly závažné nesrovnalosti. Například se ukázalo, že ona stříbrná brož patří Slaterově přítelkyni, s níž odjel do Ameriky. Pod cizí identitou prý proto, aby se jim na stopu nedostala jeho manželka. Existovalo i podezření, že svědkyni obžaloby zmanipulovali, aby svědčila, že dobře oblečený muž, kterého viděla opouštět budovu krátce po vraždě, byl právě Slater.

Oscar Slater | zdroj: Profimedia

V případu navíc zřejmě sehrály roli i antisemitské tendence a Slatera nakonec v roce 1909 odsoudili k trestu smrti. Ten byl, díky petici iniciované jeho advokátem, již podepsalo na dvacet tisíc lidí, dva dny před popravou zmírněn na doživotní vězení.

Záležitost nicméně opět upoutala Conan Doylovu pozornost a do práce se opět pustil ve stylu detektiva. Vyslechl nevyslechnuté svědky, našel nové důkazy a zpochybnil některé stávající. Vše shrnul v textu Případ Oscara Slatera vydaném roku 1912, který měl sloužit jako žádost pro Slaterovo omilostnění. Vzbudil senzaci, s vyšetřovateli a politiky v Glasgow to však nehnulo.

O dva roky později provedl své soukromé vyšetřování policejní detektiv John Thompson Trench. Získal důkazy, dle nichž byli podezřelí i někteří členové rodiny oběti, kteří se navíc obviňovali navzájem.

Stálo ho to místo. Zemřel v roce 1919, dokumenty však uchovala jeho vdova a poslala je opět Conan Doylovi.

To spolu se zoufalým Slaterovým vzkazem z vězení znovu povzbudilo spisovatele k aktivitě a začal apelovat na příslušné úřady. Slater byl nakonec po osmnácti letech v roce 1927 propuštěn. Conan Doyle za něj zaplatil část soudních výloh a Slater nakonec získal i šestitisícové odškodné - s Doylem se prý však nepodělil.

Podle mnohých odborníků je Slaterovo odsouzení jedno z největších selhání skotského soudního systému. Ani v tomto případě se stále neví, kdo ohavný zločin spáchal.

Jeden z pokojů v bytě Marion Gilchristové | zdroj: Profimedia