Vratislav Mynář (50) má majetky v různých částech republiky. V moravských Osvětimanech, kam se v minulosti přestěhoval za bývalou manželkou, skoupil pozemky o celkové rozloze kolem 15 hektarů.

Kromě 134 parcel zde vlastní jeden z nejníže položených lyžařských areálů (278 m.n.m.), či tamní restauraci. Jak už HlídacíPes.org upozornil, Mynář v loňském roce přikoupil v Osvětimanech další nemovitost – dům s pozemky naproti ski areálu.

Vlastní také nemovitosti v Praze, které prošly nákladnými rekonstrukcemi odhadem za desítky milionů korun, patří mu ale také dům a byt v Brně.

Kancléř prezidenta je nejvyšším státním úředníkem a pravou rukou hlavy státu, proto je důležité vědět, jakým majetkem disponuje a zda jeho výdaje odpovídají příjmům. Jak už dříve HlídacíPes.org upozornil, z veřejně dostupných údajů není zřejmé, kde Mynář desítky milionů na investice získal.

Sám Mynář odmítl původ svých peněz objasnit – telefony nezvedal, opakované dotazy nechal bez reakce, stejně tak nereagoval na žádost HlídacíPes.org o schůzku.

Mynářovy Osvětimany 

Současný majetek prezidentova kancléře lze ovšem dohledat i bez Mynářovy součinnosti prostřednictvím katastru nemovitostí.

Vratislav Mynář prožil velkou část života v Osvětimanech se svojí první ženou Kamilou. Ve vesnici skoupil na 134 pozemků, většina se jich nachází na území tamního lyžařského areálu a v jeho okolí.

V obci se zhruba 800 obyvateli mu kromě pozemků patří i tři budovy. Na Mynáře je napsána budova bývalé školy, rodinný dům ve vsi a již zmíněný dům s pozemky koupený v loňském roce stojící na svahu proti sjezdovce.

Prostřednictvím firmy OLGA SKI pak vlastní ještě restauraci Na Srubu na úpatí sjezdovky.

Sousední penzion Malovaný s 50 lůžky, vyhřívaným bazénem a wellness centrem sice formálně patří spolku Chřibák. Ten je ovšem v Osvětimanech označován za "Mynářův", ostatně sídlil na jeho původní adrese, nyní má sídlo v budově Mynářových firem. Pozemky pod penzionem patří přímo Mynářovi.

Na vybudování penzionu získal přes svoji firmu Clever Management dotaci z EU v hodnotě 5,1 milionu korun. Dalších celkem 26 milionů šlo přes sdužení Chřibák ze státního rozpočtu, které získalo v rámci tzv. poslaneckého porcování medvěda.

Dům v podhradí a 'levná' vila 

Ještě předtím, ve svých 36 letech, investoval Mynář do nemovitostí v Praze. V roce 2003 koupil polovinu historického měšťanského domu pod Pražským hradem. Za podíl na 400 let starém čtyřpatrovém domě tehdy zaplatil 3,5 milionu korun.

O tři roky později pak odkoupil druhou polovinu domu od městské části Praha 1. Za tu už zaplatil přes 8,5 milionu korun. Následně znalec ocenil celou nemovitost, kterou Mynář získal za 12 milionů, na více než dvojnásobek – na 28 milionů korun.

Tento dům pak Mynář využil k navýšení kapitálu společnosti VV Invest, kterou spoluvlastnil prostřednictvím anonymních akcií.

Dům prošel v posledních letech nákladnou rekonstrukcí a nyní slouží k pronájmu.

V roce 2015 pak Mynář rozšířil své pražské portfolio o vilu ve Strašnicích. Rozlehlý dům se čtrnácti pokoji koupil za 5,5 milionu korun od advokáta Víta Širokého, který mimo jiné zastupoval Romana Janouška. Cena byla označována za podezřele výhodnou.

Jednání o transakci vedla za Mynáře brněnská advokátní kancelář Jiří Jestřáb & Richard Tománek. Oba zmínění advokáti patří k významným sponzorům prezidentské kampaně Miloše Zemana. Jestřáb Zemanovi věnoval 800 tisíc korun, Tománek pak 900 tisíc. Oba také v minulosti finančně podpořili Mynářovu (a Zemanovu) Stranu práv občanů.

Stejně jako dům pod Pražským hradem, i strašnická vila prošla nákladnou a radikální rekonstrukcí odhadem za desítky milionů korun. Mynář už dříve avizoval, že chce v domě bydlet se svojí novou manželkou a malým synem.

Mynář coby kancléř dosud využíval k bydlení na náklady Hradu zrekonstruovaný dům Správy Pražského hradu, kde za stometrový byt platil zhruba 17 tisíc korun měsíčně. Funkci kancléře zastává Mynář i ve druhém volebním období prezidenta Miloše Zemana. Navzdory tomu, že Národní bezpečnostní úřad neudělil Mynářovi bezpečnostní prověrku na nejvyšší stupeň.

Eliška Hradilková Bártová pro Ústav nezávislé žurnalistiky