Jedni argumentují nutností silnější unijní regulace, druzí poukazují právě na sílící tendenci EU do všeho mluvit a rozhodovat o záležitostech, které jsou podle platných úmluv v gesci jednotlivých členských států. „Česká republika má k současnému návrhu dlouhodobě jasně vymezený postoj. Obě komory Parlamentu již před časem vyjádřily své odmítavé stanovisko a je povinností vlády se jím řídit,“ vysvětlil pro server euroactiv.cz ředitel odboru potravinářské výroby a legislativy ministerstva zemědělství Jindřich Fialka, který se na jednáních o směrnici za Českou republiku podílel. Jsou i tací, kteří upozorňují na konkrétní problémy spojené s právním základem směrnice, potažmo jejími ekonomickými důsledky. Podrobný rozbor právních aspektů přináší například článek bývalého místopředsedy Výboru PČR pro evropské záležitosti Jana Bauera.

O co vlastně jde?

Současný návrh je ve své podstatě revizí již platné směrnice z roku 2001, zavádí však nové regulace zaměřené na fungování vnitřního trhu a jejím cílem je stanovení technických požadavků pro tabákové výrobky uváděné na trh. A v tom je právě zádrhel.  

Evropská komise se ve svém návrhu uchýlila k restriktivním opatřením a hodlá zatrhnout výrobu cigaret s příchutí, stejně jako tzv. slim cigaret. V ohrožení jsou podle stávajícího návrhu i e-cigarety. Komise hájí své rozhodnutí tím, že jsou to právě například mentolky, které přivádějí ke kouření děti a mladistvé. Tento svůj závěr však nedokládá žádnou analýzou. Výzkumy trhů však ukazují, že cigarety s mentolovou příchutí a slim cigarety jsou oblíbené spíše u starších kuřáků.  

Zbytečným se jeví návrh na zvětšení plochy se zdravotním varováním. V Evropě už asi není nikdo, kdo by ještě pochyboval o škodlivosti kouření a zvětšení tohoto sdělení na krabičkách patrně již nikoho dalšího nepřesvědčí. Paradoxně ale nahrává padělatelům, protože předepsanou unifikací designu a písma ilegálním výrobcům značně zjednodušuje práci.

Zcela absurdním je pak záměr vytvořit seznam povolených látek pro výrobu cigaret. Vycházet má z již existujícího soupisu s názvem O klasifikaci, označování a balení látek a směsí, tzv. CLP listu, který byl původně navržen za účelem jasné komunikace rizik spojených s chemikáliemi směrem ke spotřebitelům a nikoli k tomu, aby sloužil jako základ pro zákaz produktů. Jde o to, že spousta látek, které jsou na CLP listu uvedeny, se v potravinářském průmyslu hojně využívá. Například chlorid sodný je v potravinářství naprosto běžný, ale je nutné zdůraznit, že při neopatrné manipulaci může poškodit oko. Nebo kyselina octová, která se používá při výrobě octa, by v případě kontaktu s kůží mohla být nebezpečná. Návrh opírající se o existenci CLP listu ale ve své podstatě nedává smysl. Příslušný článek směrnice totiž zakazuje použití látek, které se v případě jejich zapálení přemění v některou látku uvedenou v CLP listu. V případě cigaret by tak byly zakázány všechny látky, neboť jednou z položek na listu CLP je i oxid uhelnatý.   

O škodlivosti kouření asi není třeba diskutovat a existuje mnoho vědecky podložených důkazů, které tuto skutečnost potvrzují. Iniciativa Evropské komise však zatím vyznívá spíše jako velké byrokratické plácnutí do vody s pramalým očekávatelným účinkem v boji proti kouření. Místo prevence se evropští úředníci vydali pro ně nejjednodušší cestou, tedy omezováním svobody podnikání a restrikcemi, které mohou mít i vážné ekonomické důsledky, například ve vyšší nezaměstnanosti. Ostatně na toto téma vyjádřil při své nedávné návštěvě Evropského parlamentu obavy i český prezident Miloš Zeman.