Alen je na první pohled veselý mladík, ale jen do chvíle, než se ponoří do vzpomínek a začne vyprávět svůj tragický příběh. Narodil se 20. února 1993 ve válečné nemocnici v Goradže. Město už tehdy bylo plné uprchlíků a bylo obklíčeno bosenskosrbskými jednotkami. Matku vlastně nikdy nepoznal, nestála o dítě, které vzešlo ze znásilnění. Nedala mu jméno, nekojila ho a doktorům v nemocnici se přiznala, že ho dokonce chtěla zabít. O novorozeně se tedy starali lékaři a sestry.

O svém původu se dozvěděl náhodou

Do chlapcova života ale vstoupil Muharem Muhić, vrátný z nemocnice, který se ho ujal a přijal za vlastního. Společně s manželkou mu konečně dali jméno a vytvořili pro něj rodinné zázemí. O svém původu nic nevěděl, jeho adoptivní otec mu to chtěl říct, až mu bude 18. 

Kruté dítě ze sousedství však bylo rychlejší. "Ty smraďochu, jsi adoptovaný, máma tě odložila. Jsi četnický bastard," pokřikoval na Alena sousedovic kluk. Muharemovi nezbylo nic jiného, než mu říct celou pravdu.

O několik měsíců později se Alen stal filmovou hvězdou. Sarajevský režisér Šemsudin Gegič o něm natočil dokument. Díky filmu se nakonec podařilo vypátrat a odsoudit Alenova biologického otce, vojáka Radmila Vukoviće, který si od soudu odnesl trest v délce pěti a půl roku. Trest mu byl nakonec prominut, protože syna uznal za vlastního. Musel slíbit, že svolí, pokud se s ním bude chtít chlapec setkat. K tomu ale nikdy nedošlo.

Díky dokumentu chtěl najít své rodiče

Alen přitom o setkání s biologickými rodiči stál. Ve druhém dokumentárním filmu tentokrát od režiséra Rusmira Smajilhodzice chlapec pátral po své matce a otci. Nakonec našel jen vlastní tetu, která mu řekla, že jeho matka žije ve Spojených státech a setkání s ním by pro ni bylo příliš bolestivé.

"Nemohu odsoudit to, co udělala moje matka. Nevím, proč mne odložila, ale díky filmu jsem mnoho věcí pochopil," říká Alen. Ke svému biologickému otci je ovšem daleko příkřejší. Je to pro něj válečný zločinec, který by se měl za své zločiny zodpovídat.

Dnes žije Alen ve své rodné Goradže a pracuje jako sanitář ve stejné nemocnici, kde před 22 lety přišel na svět. "Díky Bohu mám otce Muharema, on a jeho žena Advija jsou moje pravá rodina," říká mladý muž.

Jeho životní příběh má vlastně happy end. Jeho biologická matka se dozvěděla z dokumentu, že ji syn hledá a ráda by se s ním v květnu setkala. "Nevím, jak to celé dopadne, mám z toho smíšené pocity. Čekám, že mi zavolá, a rozumím tomu, že je k takovému rozhodnutí potřeba velká vnitřní síla. Lehké nebude ani samotné setkání," uzavírá s dojetím Alen.