Česku chybí kupa důležitých zákonů. Třeba zákon o sociálním bydlení, který by zajistil střechu nad hlavou lidem v tísni. Schází také norma, která by bránila vývozu nedostatkových léčiv – v lékárnách jich chybí 170 druhů. A státním financí by nepochybně prospěl zákon (nejlépe ústavní), který by zakázal vládě zadlužovat stát v době růstu ekonomiky.

Někteří zákonodárci však mají jiné priority. Lidovci a okamurovci teď dospěli k názoru, že Česko stůj co stůj potřebuje zákaz muslimských závojů. Nezávisle na sobě připravují normu, která postaví mimo zákon hábity muslimských žen zakrývající jak tělo, tak obličej.

Česko se tak stane dalším státem "bezburekzóny". Kvalifikačním předpokladem pro vstup je zákaz burek a nikábů, dlouhých šatů, které zahalují ženu od hlavy až k patě a potlačují křivky těla. Zatímco nikáby, obvyklé v arabských zemích, mají na oči vytvořen úzký průzor, z burky, běžné v Afghánistánu nebo Pákistánu, se na vás žena dívá přes mřížku.

Vlevo povolené oděvy (nahoře hidžáb, dole čádor), vpravo hábity nepovolené (nahoře nikáb, dole burka) | zdroj: Profimedia

Zákony z kopírky

V Evropě zatím závoje muslimek na veřejnosti zakázalo šest států – Francie, Belgie, Rakousko, Nizozemsko, Bulharsko a Dánsko. Vlastní zákazy muslimských závojů v různém rozsahu přijaly některé regiony, například německá země Bavorsko (na školách a v úřadech), italská Lombardie, anebo italskojazyčný kanton Ticino ve Švýcarsku.

Lze tušit že český zákon bude klonem francouzské normy, která byla první svého druhu v Evropě a ze které jsou ostatní "protiburkové" předpisy odvozeny.

Zákon zakáže nošení oděvů, které zakrývají obličej. Nezmíní výslovně burky a nikáby, bude však proti nim namířen. Šátky, které nezakrývají obličej, a to i muslimské hidžáby, abáje a čádory, židovské jarmulky nebo turbany budou povoleny.

Ženy, které si zmíněné hábity obléknou a zákon poruší, dostanou pokutu. Stejně jako muži, kteří je budou nutit závoj zahalující obličej nosit. Pro ně budou tresty výrazně vyšší.

To, že evropské protiburkové zákony jsou téměř totožné, jako by vycházely z kopírky, je dáno i tím, že zákonodárci se chtějí vyhnout střetu s Evropským soudem pro lidská práva. Francouzská norma u něj uspěla, a tak ji napodobují.

Soudci dospěli k rozumnému úsudku: Zákon prosazený vládou prezidenta Nicolase Sarkozyho, který platí od roku 2011, sleduje legitimní cíle. Těmi jsou sociální soudržnost (princip "žijeme spolu"), ochrana práv druhých (těch, kteří nenosí závoje) a světská povaha státu.

Dobrý den, paní Fatimo. Nebo snad paní Latifo? | zdroj: Profimedia

Tváří v tvář

Logika zákazu je prostá. Výstižně ji loni v parlamentu při obhajobě zákona shrnul dánský ministr spravedlnosti Sören Pape Poulsen. "Skrývat tvář při kontaktu s lidmi není slučitelné s hodnotami, které vyznává dánská společnost. Je to neuctivé… V Dánsku máme jeden ke druhému úctu a respekt i tím, že se střetáváme tváří v tvář," pravil.

Proč ale zavádět zákaz zrovna v Česku? Vždyť na rozdíl od zemí, které protiburkové zákony už přijaly, narazit na ženu v burce či nikábu je tady vzácné skoro tak, jak zahlédnout v Himálaji sněžného muže – yettiho. Muslimky se zahalenou tváří můžete vidět třeba v severočeských Teplicích, kde je nosí manželky lázeňských hostů z arabských zemí.

"V zemích, kde to řeší, to je represivní opatření... U nás se to dá pojmout jako nějaká prevence," řekl v Událostech, komentářích ČT 24 senátor Václav Láska (záznam tady).

Budiž, tedy prevence. Vtírá se ale otázka: Nevytvoří politici z okrajového a izolovaného jevu problém, který by bez zákona a zákazu vlastně neexistoval?