Svébytný politik a syn slavného baviče Pavel Novotný je po třech měsících v kriminálu opět na svobodě. 

O výchovné a nápravné funkci odnětí svobody můžeme debatovat a nezbývá, než počkat, co se bude dít a jak se bude svérázný rebel chovat dál. Pokud ovšem lze přikládat váhu jeho rétorice po opuštění věznice, vypadá to, že se nad sebou Novotný stihl alespoň trochu zamyslet.

Mluví totiž nezvykle umírněně. Až by se chtělo říct dokonce pokorně.

„Mně to teda bohatě stačilo a musím říct, že ve 44 letech prvotrest opravdu stačil. Jestli napravilo? Hluboce jsem si popřemýšlel hlavně o odpovědnosti k rodině a blízkým a jestli jsem tady dospěl. To ale ukážou až činy nejspíš,“ prohlásil například před novináři hned, co opustil vězení.

Pro Blesk se pak rozpovídal o dalších věcech a některé by od něj člověk upřímně nečekal. Například si nedokáže odpustit svá prohlášení na adresu Aničky Slováčkové.

„Felix byl vždycky debil,“ hlásil Novotný u fotky Slováčka, který se objímal s komunistkou Konečnou. Což je názor, který vzhledem k Felixově společnosti pravděpodobně neměl Novotný sám.

Jenže pak si nemístně a netaktně přisadil: „Dávám mu pokoj asi rok a půl, co vím, že mu zemře dcera. Anička bohužel nemá žádnou šanci,“ dodal krutě.

„Byl jsem vzbuzen sleděm, kterému vadí pravda, co jsem napsal o Aničce. Smazal jsem to, omlouvat se nebudu a jděte do prdele. Vůbec nechápu, co jsem měl provést,“ bránil se vzápětí.

Dneska už to nicméně chápe.

„Neodpustím si to nikdy, dodneška jsem to ještě úplně nevstřebal, nemám to v sobě vyřešený,“ uvedl pro Blesk.

„Byl to zkrat, byl jsem kvůli něčemu strašně nasranej na Felixe. Když to pro sebe hodnotím, tak to jsem prostě nebyl já. Já byl přitom střízlivej, nic jsem si nedával... byl jsem to já, ale nebyl jsem to já. To si v sobě ponesu. Mrzet mě to může, jak chce, ale... nesrovnám se s tím nikdy,“ přiznal se.

S Aničkou si to ale prý stihl ještě vyříkat: „Jí jsem to vysvětlil, to štěstí jsem ještě měl. Já jsem jí něco napsal, bylo to dlouhý, ale nevím, jestli to četla,“ svěřil se.

„Nechtěl jsem ji uvádět do nějakých rozpaků, ale něco mi vzkázala přes společný přátele, něco strašně hezkýho, ale nechci o tom mluvit. To se prostě nemělo stát, já jsem jí nikdy smrt nepřál. Prostě mě to mrzí, strašně moc. Ne kvůli mně, já taky mám dvě děti...“ sype si Novotný popel na hlavu.