Květnový verdikt v kauze Nagyová a zneužití Vojenského zpravodajství soudkyně při vyhlašování nezdůvodnila. Některá jednání v případu byla navíc bez přítomnosti veřejnosti. V rozsudku, který má Právo k dispozici, byla soudkyně výrazně sdílnější.

Ze závěrů Králové vyplývá, že uvěřila obhajobě a svědkům, zejména pak Petru Nečasovi. Ten tvrdil, že měl strach o rodinu, protože měl podezření na její sledování. Diskrétně se tak prý obrátil na rozvědku, aby jeho podezření prověřila. 

"Skutečnost, že se nejednalo o sledování, ale o obranu proti sledování, má soud za potvrzenou zejména výpověďmi obžalovaných Páleníka, Milana Kovandy a Jana Pohůnka, svědka Rostislava Pilce (bývalý šéf Vojenského zpravodajství, pozn. redakce), všemi příslušníky Vojenského zpravodajství, kteří činnosti vykonávali...," cituje deník z rozsudku.

Komunikací s rozvědkou pověřil Nečas svou tehdejší šéfku kabinetu a milenku, aby docílil co největší diskrétnosti. Žádné pokyny ale prý sama dávat nemohla. "Tento požadavek diskrétnosti byl proto, že se bál, kdyby se jeho manželka něco dověděla, aby nezačala vyvádět, a nechtěl ji znepokojovat, dále aby se o tom nezmínila kamarádkám," parafrázovala soudkyně Nečasovy výroky.

Tvrzení obhajoby podle soudkyně souhlasí se slovy svědků. Soud tak nepřistoupil na verzi obžaloby, podle níž Jana Nagyová sledovala svou předchůdkyni s cílem odloučit Nečase od rodiny a získat ho jen pro sebe.

Podle výpovědi Nagyové totiž jejich vztah trval už zhruba od roku 2003. Nečas navíc u soudu řekl, že v době sledování bylo už jeho manželství v troskách a s manželkou měl dohodu o postupu.