Začněme třeba takovým skokanem lesním. Zvíře, které po většinu roku nijak zvlášť neudivuje, aktivuje své superschopnosti s příchodem zimy.

Právě tehdy totiž takzvaně zamrzne a dokáže v tomto stavu přežít celé měsíce i zimu o bezmála minus dvaceti stupních. Při oteplení pak toto pozoruhodné zvířátko doslova roztaje a vrátí se k životu.

Postrach všeho živého

A což teprve takové ropuchy. Pokud jde o obranu před útočníkem, dovedou se mnohé druhy bránit toxiny vypouštěnými skrze kůži a žlázy, obzvlášť v tom pak válí ropucha obrovská.

Bílou tekutinou, jež obsahuje bufotoxin, dovede zabít i mnohem větší zvířata, než je ona sama, například psy, a způsobit nepěkné zdravotní problémy lidem. Právě její superschopnost ji nicméně učinila i jedním z nejobávanějších druhů světa. Lidé jí v jejím invazivním tažení ovšem výrazně pomohli, protože byla efektivní jako hubitelka škůdců napadajících cukrovou třtinu, takže se do jisté doby náramně hodila.

Bohužel je také univerzálně žravá, a co hůř: na územích, která tato původně středo- a jihoamerická ropucha dobyla, nemá přirozené nepřátele. Mnohá zvířata, která jí slupnou, se tak jednoduše otráví. Proto se například australští vědci snaží vybavit ohrožené druhy jakousi imunitou, která by je před téměř jistou smrtí zachránila, a do krajiny "servírují" buřty s příměsí masa jedovaté hrozby.

Ropucha obrovská opravdu není žádný drobeček | zdroj: Profimedia

Ale abychom ji nevykreslovali jen jako ultra záporačku: Některé látky z tekutiny, jež vypouští, jsou využívány i v medicínském výzkumu.

Frajer z hlubin

Ohromné schopnosti má pak i další, celkem nenápadný druh - a to rypoš lysý. Zvířata žijící v drsném podzemí subsaharské Afriky jsou schopna přežít v místech s velice nízkou koncentrací kyslíku a úplně bez něj vydrží i téměř 20 minut.

Rypoši se navíc mohou dožít až 30 let, což je pro zvíře jejich tělesné konstrukce tuze neobvyklé - život myši totiž zpravidla nepřesáhne tři až čtyři roky. Rypoš má navíc "superbuňky", díky nimž toto zvířátko, jemuž se občas nelichotivě přezdívá šavlozubá jitrnice, jen velice zřídka trpí rakovinou. A to vlivem látky hyaluronan, která zabraňuje vzniku nádorů.

Hyaluronan zároveň přispívá k elasticitě a jeho vyšší koncentraci mají rypoši v kůži právě díky životu v podzemí.

Rypoš lysý | zdroj: Profimedia

'Nezničitelné' želvušky

Ač jsou želvušky miniaturní, získaly si v poslední době docela dost pozornosti. A právem. Někdy se o nich totiž říká, že jsou prakticky nezničitelné.

Zvíře, jehož velikost zpravidla nepřesahuje jeden milimetr, dovede přežít teploty blízké absolutní nule, tedy minus 273,15 stupně Celsia, i kolem 150 stupňů nad nulou. Přežily i tlak šestkrát větší, než je na dně Mariánského příkopu, a zvládly také pokusy, jež s nimi byly prováděny na nízké oběžné dráze – aby se pak na Zemi vrátily k "normálnímu" životu.

Želvušky jsou v případě nepříznivých podmínek schopny kryptobiózy, tedy zastavení všech metabolických pochodů, v níž mohou přežívat až 40 let.

Pro život preferují vodu nebo vlhké prostředí – například mechy. A kromě dechberoucích superschopností jsou ještě vskutku rozkošné.

Želvušky dokáží přežít téměř kdekoliv | zdroj: Profimedia

To strašek paví také není kdovíjak veliký, byť oproti želvuškám působí jako obr – mívá do 20 centimetrů. A co umí? Má nevídaně silná a rychlá klepeta - při útoku se pohybují rychlostí 83 kilometrů za hodinu. A protože pestrobarevní strašci patří k oblíbeným obyvatelům domácích akvárií, doporučuje se chovat je nikoliv ve skleněných, ale pevnějších plexisklových příbytcích. Neb vedle krunýře kraba směle rozbijí i sklo akvária.

Strašci však mají ještě jednu hustou superschopnost – pohledem dokážou odhalit buňky napadené rakovinou, a to ve velice časném stádiu. I oni by tak lidské medicíně mohli přinést mnohé.

Strašek paví je velký silák | zdroj: Profimedia

A teď tu máme mistra regenerace. Mnohým druhům ploštěnky doroste jakákoliv chybějící část – i v případě nesmírně těžkých zranění. Pokud tedy takovou ploštěnku rozdělíte na několik kusů, postupně dorostou; pokud ji dekapitujete, hlavu získá zase zpátky. Hotový Deadpool!

Na závěr si dáme mistra převleků. Mořskými "chameleony" jsou totiž sépie. Ty se zvládnou měnit tak, aby byly v okolí, které je obklopuje, co nejvíce maskovány. Dokonce dokáží přetvořit i texturu své kůže – na jemnější, či drsnější na omak. Změny barev sépiím umožňují podkožní pigmentové váčky, takzvané chromatofory, které reagují na pokyny z mozku sépií. Ty mají i vychytanou komunikaci v rámci druhu. A jen tak někdo si na ně nepřijde.

Tedy nepřiplave.

Sépie jsou mistři ve skrývání se | zdroj: Profimedia