Ruce pryč od chráněného jezevce!

VIDEO KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Pavel Jégl

Z kauzy Hitler-gentleman by se dalo usuzovat, že prezidentské výsady stojí nad rovností před zákonem. Máme se smířit s tím, že Miloš Zeman je nepostižitelný?

Miloš Zeman. Chrání ho zákon i bodyguardi

Miloš Zeman. Chrání ho zákon i bodyguardi,zdroj: Profimedia

Za neodpovědné a nezletilé děti odpovídají rodiče, za neodpovědného a zletilého prezidenta vláda. Když vás uráží nebo pomlouvá vrchní velitel, stěžujte si ve Strakově akademii nebo na nějakém ministerstvu. Anebo žalujte stát.

I tak by se dalo vyložit rozhodnutí Nejvyššího soudu (tady) v kauze, v němž v hlavní roli figuruje Miloš Zeman

Článek "vlevo dole"

Krátká rekapitulace: Miloš Zeman v lednu 2015 v projevu k výročí konce holokaustu mluvil o selhání intelektuálů při nástupu nacismu a o tom, že jím byli fascinováni. O věhlasném novináři Ferdinandu Peroutkovi řekl, že napsal v časopise Přítomnost článek s titulkem Hitler je gentleman a přiřkl mu výrok "Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky".

Článek z Přítomnosti, který prezident zmínil, hledal archivech hradní mluvčí Jiří Ovčáček. Dodnes ho nenašel, byť mu Zeman poradil, že to bylo "vlevo dole". A nepomohla ani stotisícová odměna, kterou vypsal pro nálezce článku. Na jeho existenci vrchní velitel trvá, byť ve středu připustil, že udělal chybu, když zpaměti citoval článek, který "se teď nemůže najít". Upozornil však, že Peroutka napsal jiné, ještě horší články, ve kterých oslavoval Hitlera a protektorát.

Peroutkova vnučka Terezie Kaslová dala kauzu Hitlera-gentlemana v dubnu 2015 k soudu. Žalovala prezidentskou kancelář a domáhala se omluvy. Teď, po třech letech peripetií u nižších soudů, několika rozhodnutích, odvoláních a dovoláních vrátil Nejvyšší soud spor obvodnímu soudu, tedy na samotný začátek.

Soudci dospěli k závěru, že žaloba neměla být vedena proti prezidentské kanceláři, ale proti některému z ministerstev, a soudy ji měly posuzovat podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.

Nadčlověk z Kolína

Selským rozumem nahlíženo, je jasné, že Kaslová by se měla domáhat omluvy přímo od Zemana. Jenže to je prezident. Rodák z Kolína. Nadčlověk.

Chrání ho několik článků ústavy. V článku 54 se píše, že "není z výkonu své funkce odpovědný" a v článku 65 je uvedeno, že prezidenta "nelze po dobu výkonu jeho funkce zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt".

Kaslová přistoupila na to, že není možné domáhat se satisfakce od původce výroku (prezidenta). Žaloby tedy směřovala proti jeho kanceláři. Teď žalobu nejspíš přesměruje z prezidentského kanclu na nějaké ministerstvo… Tedy na úřad, který s prezidentovými spatra přednesenými projevy nemá co do činění. Přesto podle výkladu soudců může být za zletilého a svéprávného prezidenta odpovědný.

Nepřipomíná vám to legendární hlášku z Cimrmanovy hry Dobytí severního pólu: "Kdo způsobil, že sám náčelník vydával tak zvrácené rozkazy? "

Nejrovnější mezi rovnými

Je tedy prezident s výjimkou velezrady a hrubého porušení ústavy chráněn před jakoukoli odpovědností? Ne všichni právníci to vidí tak jednoznačně.

Vladislav Musil v časopisu Právní prostor (zde) píše, že prezidenta chrání imunita trestní, správní a přestupková. Zároveň ale upozorňuje: "Imunita ústavních činitelů spočívá v ochraně právního státu, demokratického zřízení a zajištění fungování státu volenými zástupci a není to výsada či odměna pro zvolené zastupitele."

K tomu dodává: "Jedním z pilířů právního státu je zásada, že občané jsou si rovni před zákonem, a kde jinde by to měla být pravda, než v právu občanském."

Musil tím navozuje otázku, zda prezidentské výsady stojí nad rovností před zákonem. K tomu se patří připomenout, že podle Listiny základních práv a svobod (zde) má každý "právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno" (článek 10, odstavec 1).

Na toto právo upozorňuje i expert na ústavní systémy Pavel Hasenkopf ve své analýze na webu Česká justice (tady): "Nelze zahájit trestní stíhání prezidenta republiky pro trestný čin pomluvy, ale postižený je oprávněn na prezidenta podat osobnostní žalobu a domáhat se po něm v občanskoprávním řízení uvedení věci na pravou míru, omluvy, případně odškodnění."

Kde udělali soudruzi chybu? 

Miloš Zeman se kdysi nazval jezevcem z Vysočiny. A jezevci jsou přísně chráněni. Prezident-jezevec ještě víc. Výroky o Peroutkovi přitom Zeman pronesl jako prezident.

Má to ale háček: Zjevně nesouvisely s vládní politikou nebo státní správou. Nedává proto smysl, aby za ně nesla odpovědnost vláda nebo jiné státní instituce, byť podle paragrafů je to možné vyložit jinak.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu je pozoruhodné i tím, že neurčilo, jakou státní instituci, má Kaslová žalovat, jaké ministerstvo je za prezidenta odpovědné.

Je to justiční, nebo legislativní zmatení? Je v tomto případě chyba na straně zákonodárců, nebo soudců? Anebo je všechny omlouvá to, že ani ve svých nejdivočejších snech se jim nezjevil tak prostořeký a tak neodpovědný prezident, jakým je Miloš Zeman?

Kdo se má omlouvat?

"Stále věřím, že za nepravdivá tvrzení je třeba se omlouvat," cituje web Českého rozhlasu Terezii Kaslovou.

Vrtá mi však hlavou, zda může Peroutkovu vnučku uspokojit případná omluva od nějakého státního úředníka (byť vysokého), který se pověsti jejího dědečka nikdy nijak nedotkl.

Co kdyby Kaslová trvala na tom, aby se omluvil sám Zeman, a hnala kauzu od nejnižší instance až před ústavní soud? Třeba by to byl boj s větrnými mlýny. Kdoví. Pořád by to ale dávalo větší smysl, než volat k odpovědnosti prezidentskou kancelář, stát, potažmo vládu. 

Tagy: Česko prezident Miloš Zeman český prezident justice a soudy Ferdinand Peroutka

Zdroje: Vlastní