Roubík bych Konvičkovi nenasazoval, i když s ním nesouhlasím, říká rektor Bek

MAGAZÍN - Magazín autor: red

Martinu Konvičkovi by roubík nenasazoval, protože věří, že je třeba respektovat svobodu projevu. Rektor Masarykovy univerzity v Brně Mikuláš Bek v rozhovoru prozrazuje, co si myslí o hnutí Islám v ČR nechceme, jehož iniciátorem je Konvička, a o rozruchu kolem uprchlíků a kvót.

Rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek

Rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek,zdroj: Michal Růžička / MAFRA / Profimedia

Po olomouckém incidentu, kdy došlo k potyčce mezi aktivisty iniciativy Islám v ČR nechceme (IVČRN) a studenty, rektor Univerzity Palackého Jaroslav Miller vyzval ostatní rektory, aby varovali své studenty. Jak jste postupoval na Masarykově univerzitě?

Zatím jsme našim studentům v tomto směru žádné instrukce nedávali. Pořád doufám, že tento incident nesignalizuje, že by se vztahy mezi zahraničními studenty a veřejností v České republice nějak významně vyhrocovaly.

Z naší univerzity nemám žádné signály o tom, že bychom čelili nějaké nepřátelské atmosféře. Byl bych raději, kdybychom to mohli interpretovat tak, že "se Franta s Jardou poprali v horní hospodě" a čirou náhodou u toho byl novinář, takže z jakéhosi poštuchování uměle vznikla událost, která jen vyvolává dojem, že u nás dochází k významným konfliktům mezi zahraničními studenty a veřejností.

Třeba se ve svém optimismu mýlím, ale domnívám se, že přistěhovalců je v České republice vlastně velmi málo, a jakkoli může existovat obava z jejich přílivu, reálně neexistuje reálný základ pro nějaké vyhrocené vztahy.

Hlavní iniciátor hnutí IVČRN Martin Konvička je univerzitním pedagogem a kvůli své aktivitě měl problémy na domovské univerzitě. Je zde na jedné straně akademická svoboda, na druhé výrazné politické angažmá. Měla by se nějak definovat hranice, co ještě lze u akademického pracovníka přijímat, a co by už mělo být tabu?

Mně osobně se názory pana docenta Konvičky opravdu hodně nelíbí, na druhou stranu bych ale velmi váhal nasazovat mu z akademické úrovně roubík. Pokud své politické aktivity rozvíjí mimo akademickou půdu, pokud je realizuje někde na náměstí v Olomouci, má právo na svobodu projevu a nezbývá mi než jeho názor respektovat, přestože s ním nebudu souhlasit.

Být v Olomouci, mohl bych ho jít jako občan blokovat, jak se to v Brně stalo v případě pochodu Dělnické mládeže na Prvního máje, to by ale byl projev politického názoru. To, že je Martin Konvička zaměstnancem univerzity ještě neznamená, že by mu mělo být jakkoli omezováno politické angažmá, pokud ovšem nezneužívá akademickou půdu k politické propagandě.

Měla by se univerzita bránit proti podobným názorům, které se neshodují s jejím posláním?

Vše závisí na konkrétních lidech, my jsme si jako univerzita vytkli po dlouhé diskusi hodnoty, které bychom se v praxi a běžném životě měli pokoušet naplňovat. A jedním z hlavních úkolů univerzity je působit na studenty a veřejnost, ale nelze k tomu používat žádné nástroje omezující svobodu.

Jako univerzitní hodnostáři se máme angažovat tam, kde jde o liberální hodnoty, toleranci, to nakonec bylo i ve stanovisku České konference rektorů.

V Olomouci museli po výhružkách posílit ostrahu. Může se takto univerzita ubránit?

Kolega Miller má starost, aby se ve zjitřené atmosféře nepřihodilo něco nepříjemného, to naprosto chápu a udělal bych totéž. Na Masarykově univerzitě jsme žádná bezpečnostní opatření nepřijímali, protože nemáme žádné signály, že by v Brně byla situace problematická.

Rektoři také zmiňovali potřebu komunikace s bezpečnostními službami…

Jako rektoři bychom určitě ocenili, kdyby nás v případě zvýšeného rizika bezpečnostní složky informovaly tak, abychom mohli přijmout adekvátní rozhodnutí. Doufám, že pokud takové signály mít budou, neprodleně tak učiní.

Co říkáte na to, že některá východiska programu hnutí IVČRN se začínají objevovat i v projevech českých politických stran?

Jsem realista, samozřejmě že část takových názorů může prosakovat i do cílů zavedených politických stran, a myslím, že se to běžně děje i v evropských zemích a může se to stát i u nás. Otázka je, jakou resonanci takové názory mohou mít.

Chápal bych úspěšnost takových hnutí tam, kde je skutečně velký sociální problém s přistěhovalci, umím si to představit například ve Francii – vzhledem k tomu, jak velká islámská komunita tam je. V České republice jde ale o desítky nebo stovky lidí a z toho bych odhadoval, že skutečný politický potenciál odpovídá velikosti této imigrace.

Má šanci nejvýš na krátkodobý komediální úspěch, když zde živá zkušenost s imigranty není.

Souhlasil byste s kvótami pro přijímání uprchlíků, jak o tom uvažuje EU?

Problém kvót má aktuálně dvě stránky. První je osud samotných lidí, kteří v tuto chvíli prchají například ze Sýrie a utíkají tedy z oblasti, která je hodně riziková. Pak je zde skupina ekonomických migrantů, což je historický fenomén, který ve světě vždy byl.

Druhou stránkou věci je, že se v České republice poněkud sobecky zapomíná na to, že se v tuto chvíli o uprchlíky stará jen několik – a ne zrovna nejbohatších – zemí na jihu Evropy. Zdá se mi krátkozraké říkat, že jim nepomůžeme s řešením, může se totiž stát, že Česká republika bude v budoucnosti čelit třeba vlně uprchlíků z Ukrajiny.

Měli bychom být přiměřeně solidární, není úplně rozumné hájit se tím, že to není náš problém a nemáme s tím nic společného. Problém se dá vyřešit jen tak, že se přijme opatření, které vlnu uprchlíků rozloží mezi členské země, a tak proti kvótám nejsem.

V dlouhodobější perspektivě se mluví o novodobém stěhování národů, o tom, že se západní kultura rozpustí ve vlnách uprchlíků…

Nejsem odborníkem na migraci ani na světodějné procesy, ale zdá se mi, že to není tak žhavé. Například Spojené státy počítají s demografickou prognózou, která říká, že angličtina bude minoritním jazykem, a přesto imigraci výrazně neomezily a americká společnost si zachovává své hodnoty a integritu. Zvládly od 19. století nejrůznější typy imigrace.

Nevím, jestli intelektuální debaty o tom, že je evropská civilizace na rozcestí, nejsou poněkud nadsazené. Nejsem si ani jistý, jak reálné je nebezpečí, že se rozpustíme v moři uprchlíků. Ze zemí ohrožených sociální nestabilitou nikdy všichni neodejdou.

Některé arabské země jsou sice nyní velmi nestabilní, zhroutily se tam režimy, které držely společnosti železnou rukou a teď dochází k chaosu. Ale stejně jako neodešli v 19. století všichni Češi do USA, neodejdou z těchto dnes krizových zemí všichni do Evropy, nedojde k přesunům větší části jejich obyvatel.

Nesdílím proto tak docela apokalyptickou vizi, že by se evropská civilizace v imigračních vlnách rozpustila.

Evropanů je poměrně dost, hustota osídlení je zde velká a prostoru pro emigranty málo. To ale neznamená, že to nemůže znamenat velké sociální problémy. Vize, že se úplně rozpustíme, mi ale připadá poměrně černá a vzdálená.

Proti imigrantům se výrazně profilovala Dělnická mládež svým prvomájovým pochodem, vy jste osobně vyjádřil podporu odpůrcům, kteří pochod blokovali. V ulicích pak bylo něco přes stovku účastníků pochodu a asi dva tisíce blokujících. Nepřipadá vám, že se vlastně tímto způsobem dodává váhy hnutí, které ani tolik pozornosti nezaslouží?

Z hlediska reálného vývoje, tedy že by třeba tito lidé uspěli podobně jako nacisté v Německu před válkou, nebezpečí patrně nehrozí. Přečet jsem si ale program Dělnické strany a ten je z velké části opsaný z toho, co říkal Josef Goebbels. Organizace, která si toto dá do programu, vybočuje z rámce, který je pro demokratický systém přijatelný. A proto jsem podpořil iniciativu Brno blokuje.

V Brně se spontánně a ve velkém počtu aktivizují spíše odpůrci takových iniciativ, jako je pochod Dělnické mládeže nebo IVČRN. Je to pro toto město typické?

To souvisí s atmosférou ve městě, to klima s poměrně vysokou mírou občanského aktivismu, silnou scénou zelených, která je zde viditelná více než v jiných městech se utvářelo od 90. let. Domnívám se, že zčásti je brněnský vývoj ovlivněn i množstvím univerzit a jejich vlivem na chod města, který je zde větší než třeba v Praze.

A to, že se zde nyní objevuje tolik symptomů nového typu občanského angažmá, považuji za pozitivní trend. Uvidíme ovšem, jak tento typ aktivit bude úspěšný v komunální politice, přinejmenším ale nastoluje témata, která je potřeba reflektovat.

vice-parlamentni-listy

Tagy: Česko islám domácí lidská práva české školství víra a náboženství věda a poznání uprchlická krize

Zdroje: Parlamentnilisty.cz