Píše to ve čtvrtek agebntura Reuters. Obyvatelé indonéského města jsou si přitom neustále vědomi nebezpečí, jaké s sebou přináší život na jednom z nejaktivnějších tektonických zlomů. "Tohle zemětřesení bylo mnohem silnější, než jakékoli, které jsem kdy zažil," říká jeden z místních obyvatel, čtyřiapadesátiletý Anas Taylor. "Viděl jsem silnici hýbat se nahoru a dolů jako vlnobití. Země se nechvěla, ale opravdu se vlnila nahoru a dolů. To bylo zdaleka to nejhorší, co jsem kdy viděl." Oficiální činitelé odhadují, že tisíce lidí zůstávají uvězněny pod troskami a možná jsou mrtví poté, co se při otřesech zřítily stovky domů a mnohapatrových budov. Zemětřesení dosahovalo síly 7,6 stupně Richterovy škály a po něm bylo zaznamenáno několik následných otřesů. Přístavní město Padang je obklopené kopci. Když zemětřesení udeřilo, utekli jeho obyvatelé v panice na vyvýšená místa a mnozí raději přespali na otevřených prostranstvích navzdory vytrvalému dešti. Stovky lidí si rozložily matrace na zemi kolem letiště, obchodům došla voda a zoufalí lidé se snažili získat místa v letadlech, aby odletěli do bezpečí. Jen hrstka aut nebo taxíků je ochotná zajet do centra města. Na mnoha čerpacích stanicích došly pohonné hmoty a tam, kde je mají, se nedají čerpat, protože nejde elektřina. "Ve městě je to zlé. Je tam chaos. Není benzin, lidi rabují. A bude to ještě horší, protože lidi nemají ani jídlo ani peníze. Tisíce obyvatel se snaží město opustit, silnice jsou zablokované," říká osmatřicetiletý Američan Greg Hunt. "Už jsem tady zažil zemětřesení, ale tohle bylo nejhorší. Všude je krev, lidi s utrhanýma rukama a nohama. Viděli jsme padat domy, umírat lidi. Viděli jsme paní napůl zasypanou pod betonem. Chtěla utéct ven, ale když vyběhla, budova se zřítila a zasypala jí nohy," líčí Hunt. Osmadvacetiletý německý turista Patrick Werner říká, že byl na pláži, když přišlo zemětřesení. "Písek se začal třást a pak pohybovat jako vlna husté vody. Půda začala praskat a ven vytékala voda jako v nějakém filmu," vypráví. "Popadli jsme pasy a nějaké peníze a utíkali. Viděli jsme padat sloupy elektrického vedení a naklánějící se domy, praskaly jim střechy. Lidi brečeli." V Padangu se mnoho domů změnilo v hromadu trosek. Dalším se zbortily střechy a popraskaly stěny, stát zůstal jen nábytek. Dům připravený na svatbu, ozdobený červenými pentlemi a zlatými dekoracemi, se napůl zřítil. Po nevěstě ani ženichovi tu nezbyly žádné stopy. Pětačtyřicetiletý Nasaruddin, otec čtyř dětí, přišel o dům, a tak si zbudoval improvizovaný stan z kůlů a natažené plachty. O přístřešek metr na tři metry se dělí se třemi dalšími rodinami. "Čekáme na pomoc od vlády, potřebujeme jídlo, vodu a nějaký materiál, abychom mohli opravit náš dům, hlavně cement a písek," říká. "Sehnat tady jídlo je teď hodně těžké. Kdo ví, kdy pomoc dorazí, možná to bude až příští měsíc, ale podle mě to potrvá tak tři měsíce, než se budeme moct z tohohle stanu odstěhovat."