Iniciátorem změny, aby se patroni českých zemí Cyril a Metoděj začali připomínat 5. července, byl olomoucký arcibiskup Bedřich z Fürstenbergu. Původně totiž oslavy v českých zemích připadaly na 20. března. Soluňští bratři totiž měli přijít na Velkou Moravu na jaře, byť konkrétní datum není známo.

Březnovým poutím ale jednak nepřálo počasí, a svátek také nepasoval do cyklu liturgického roku. Arcibiskup tak vymohl u tehdejšího papeže Pia IX. jeho přesun na 5. červenec. A toto datum, které se životem soluňských bratří nijak nesouvisí, pravděpodobně nebylo vybráno jen tak.

Kardinál Bedřich z Fürstenbergu byl olomouckým arcibiskupem mezi lety 1853 až 1892 | zdroj: Wikipedia Commons

Volbou dne totiž podle historiků zřejmě chtěla katolická církev potlačit připomínku upálení mistra Jana Husa, připadající na 6. července. Změna nicméně nesjednotila oslavy soluňských bratří ve všech zemích, kde se konají. Například pravoslavné církve si dle svého liturgického kalendáře připomínají Cyrila a Metoděje 11. května, což dle občanského kalendáře připadá na 24. květen. A všeobecný římský kalendář v souvislosti s touto dvojicí zmiňuje i 14. únor. Tedy den úmrtí Cyrila, původně Konstantina, který zesnul v roce 869 v římském klášteře. Tam také tento velmi nadaný a vzdělaný muž přijal mnišské jméno Cyril. Jeho bratr ho přežil o 16 let.

Statisíce poutníků

První červencové oslavy na počest soluňských bratří a zároveň výročí 1000 let od jejich příchodu na Velkou Moravu byly velkolepé a dlouhé. Na Velehrad, kde se tehdy uskutečnila první opravdu velká pouť, se lidé začali sjíždět už v červnu a byly i tříkilometrové fronty čítající tisíce poutníků a poutnic.

Hlavní náboženské oslavy se uskutečnily mezi 5. až 12. červencem. V tomto období na Velehrad denně dorazilo v průměru kolem 8.000 běžných věřících a 160 kněží, jen 5. a 12. července však doputovalo na 80 000 lidí. Celkově se poutí v tomto roce zúčastnilo na půl milionů lidí a přes 1700 duchovních. Pro srovnání: v předchozích letech přicházelo poutnictvo na Velehrad v řádech tisíců, byť už tehdy význam této pouti viditelně rostl.

Zatímco úvodní mši 5. července 1863 odsloužil pražský arcibiskup kardinál Bedřich Schwarzenberg, závěrečná byla v režii Bedřicha z Fürstenbergu. Pro příchozí byl zařízen nocleh, jídlo i zdravotní péče.

Ani po hlavním období oslav však lidé z Velehradu nezmizeli a přicházeli dále. Jen 15. srpna, na svátek Nanebevzetí Panny Marie, se na Velehradě sešlo na 10 000 lidí, 31. prosince téhož roku si mši na Velehradě nenechalo ujít 8 000 věřících.

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě | zdroj: Profimedia.cz

Cyrilometodějské oslavy se však v létě téhož roku konaly i na řadě dalších míst v českých zemích. Brno věrozvěsty v srpnu uctilo například národní slavností čítající i soutěž pěveckých spolků z Čech a Moravy, kterou navštívila řada tehdejších významných politiků a vědců.

Masivní oslavy i protirežimní demonstrace

Mezi hosty byli například historik a spisovatel František Palacký, lékař Jan Evangelista Purkyně, spisovatel a novinář Karel Sabina či politik František Ladislav Rieger a řada dalších. Šlo o akci, na které prostě bylo dobré se ukázat a demonstrovat svůj vztah k pravoslavnému - slovanskému - pojetí křesťanství.

Významná byla o 20 let později i velehradská pouť k tisíciletému výročí Metodějova úmrtí. Přípravy na ni začaly už v 70. letech. Velehradská bazilika prošla opravou a postupně opět rostly počty poutníků a poutnic na Velehrad. V průběhu roku sem opět dorazily statisíce věřících, nejvíce kolem výročí úmrtí obou bratří a samozřejmě během července, a 3000 kněží.

Velehrad se ale významně zapsal i do dějin 20. století. V roce 1985 se místní pouti zúčastnilo kolem 200 000 věřících, kteří při nedělní mši svaté vypískali komunistické funkcionáře a požadovali náboženskou svobodu i povolení návštěvy papeže Jana Pavla II. Masivní účasti poutníků tehdy nezabránily ani naschvály ze strany režimu, včetně záměrných komplikací dopravy na Velehrad. Pro účastníky náboženské slavnosti pak bylo pověstnou poslední kapkou to, když se přítomní politici pokoušeli prezentovat pouť jako „mírové shromáždění“ a Cyrila a Metoděje označili za komunisty. Velehradské události se tehdy staly jednou z největších protirežimních demonstrací v dobách komunistické totality, ozbrojené složky proti protestujícím nezasáhly. Na konci pouti se pak lidé pokojně rozešli.

Zajímavostí je, že bratři Cyril a Metoděj byli sice uctívání už od vrcholného středověku, k jejich oficiálnímu svatořečení ale došlo až v roce 1880. V roce 1981 pak papež Jan Pavel II. prohlásil sv. Cyrila a Metoděje za spolupatrony Evropy.