Proč se Češi chodí dívat na byty, které si nikdy nekoupí? Nová móda má překvapivě lidský důvod
13. 6. 2025 – 10:25 | Magazín | Žanet Ka
Ceny nemovitostí trhají rekordy, hypotéky se stávají luxusem a vlastní bydlení je pro řadu lidí v Česku stále vzdálenější sen. A tak vznikl nový trend: lidé se chodí dívat na byty, které si ve skutečnosti neplánují koupit. Jen tak. Z nudy, z touhy, z frustrace. A trochu i kvůli kafi s výhledem na Vltavu.
Když se z realitní prohlídky stane víkendový program
Bytoví turisté – tak se přezdívá lidem, kteří si sjednávají prohlídky nemovitostí, přidávají je do oblíbených na realitních portálech, komunikují s makléři, ale ve finále nikdy nekoupí. A často to ani nemají v plánu.
Většina z nich nemá dostatečný rozpočet, někteří ani hypotéku nedostanou, ale o to víc mají chuť „aspoň se podívat“. Nejde nutně o podvodníky. Spíš o lidi, kteří hledají malý adrenalin, zážitek, nebo prostě moment, kdy si mohou na chvíli představit, že ten penthouse s terasou v Troji je jejich.
zdroj:
Freepik.com
Česko pod tlakem: Co říkají čísla?
Realitní trh v Česku je ve varu – a dostat se k bydlení je složitější než kdy dřív. Podívejme se na pár faktů:
- Průměrná cena bytu v Praze (60 m²) dosahuje 18násobku ročního příjmu – nejvíc ve střední Evropě.
- Nájemné v hlavním městě vystoupalo v průměru na 18,79 € / m² měsíčně, což je asi 470 Kč/m² – nárůst o 60 % od roku 2019.
- Přes uvolňování hypoték a meziroční růst prodejů o 13 % v 1. pololetí 2024 zůstává trh přehřátý – nedostatek nové výstavby dál drží ceny vysoko.
Praha – ráj realitních snílků
Zatímco v regionech je bytová turistika spíše výjimečná, Praha se stala jejím neoficiálním hlavním městem. Dává to smysl – je tu koncentrace nejdražších nemovitostí, prestižních čtvrtí a krásných výhledů, které lákají nejen kupce, ale i zvědavce.
„Za poslední měsíce jsme zaznamenali nárůst poptávky po prohlídkách, které končí bez zájmu o koupi. Lidé se často ani netají tím, že si to jen 'šli omrknout'. Místo víkendového brunchu si dají prohlídku bytu za 20 milionů,“ říká jeden z pražských makléřů.
Co za tím je? Nejde jen o nemovitosti, ale o pocity
Psychologové mluví o „realitním eskapismu“. V době, kdy si mnozí lidé vlastní bydlení nemohou dovolit, hledají způsoby, jak si ho alespoň na chvíli představit. Chodit na prohlídky je levnější než dovolená v Itálii, a přitom dokáže přinést podobný únik.
Stejně jako si přidáváme designový gauč do košíku na e-shopu, i když na něj nemáme, tak se chodíme „koukat“ na byty, které si nekoupíme. Někdo se chce jen pokochat výhledem, jiný touží zjistit, jak žije „ta druhá“ společenská třída.
Kdo z toho profituje – a komu to leze krkem?
Makléři a majitelé nemovitostí samozřejmě nejsou z turistů nadšení. Každá zbytečná prohlídka je stojí čas a peníze. Ale zároveň neexistuje žádný nástroj, jak tento „realitní trolling“ zastavit.
A co se týče samotného trhu? Vytváří se falešná poptávka, která může udržovat ceny vysoko. Skuteční zájemci pak čelí tvrdší konkurenci, i když jde jen o zdání.
Je to špatně, nebo lidské?
Možná obojí. Bytová turistika je fenomén doby, kdy vlastní bydlení přestává být samozřejmostí a stává se spíš luxusem. Lidé si tedy dopřávají alespoň iluzi. A i když to možná není úplně fér vůči realitkám, něco to vypovídá o společnosti – o našich snech, frustracích i o tom, jak se snažíme přežít dobu, kdy se naděje často balí do krabic s nápisem „Nedostupné“.
A tak se z realitního trhu stává místo, kde se snění potkává s tvrdou realitou. Ne každý, kdo zvoní u dveří krásného bytu, si ho chce koupit. Ale i kdyby neodešel s klíčky, odchází aspoň s pocitem, že na chvíli nahlédl do jiného světa.
Jak poznat realitního turistu? Pět znaků, že tenhle zájemce nekupuje, jen sní:
-
Nemá hypotéku – a ani ji neplánuje.
Pokud při první zmínce o financování mává rukou a říká „zatím to jen sonduju“, nejspíš tu nejde o žádný obchod.
-
Chce vidět jen top adresy.
Zajímají ho pouze penthousy, vily a mezonety s výhledem na Hrad. Neptá se na stav fondu oprav, ale na to, jaké šampaňské se pije na terase.
-
Přijde pozdě – nebo vůbec.
Nepřesná domluva, rušení na poslední chvíli nebo klasické „přijdu, když to stihnu z brunchu“ bývá typickým varováním.
-
Fotí si interiér jak zámek.
Více času tráví pózováním u mramorové kuchyně než dotazy na plány okolní zástavby.
-
Působí spíš jako lifestyle bloger než kupec.
Když si místo hypotéky řeší, jak se na tom gauči bude vyjímat jeho nový outfit na Instagramu, máte jasno.