V rámci mezinárodního projektu ChinfluenCE, mapujícího čínský vliv v České republice, na Slovensku a v Maďarsku, analyzovala Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) 1257 textů, které se týkaly Číny a politiky nebo ekonomiky, a byly publikované v nejsledovanějších českých médiích od roku 2010 do června 2017.

Výsledkem jsou dvě hlavní zjištění. Za prvé, informování o Číně narostlo spolu s tím, jak čínské téma prostoupilo domácí politikou, především v důsledku aktivit prezidenta Miloše Zemana.

A za druhé, navzdory snahám části politické elity o zlepšení vztahů s Čínou zůstává její obraz v českých médiích poměrně negativní (pozitivně byla Čína vylíčena jen v 14 % textů, zatímco ve více než 41 % bylo hodnocení záporné).

Témata, o nichž se během sledovaného období v médiích v souvislosti s Čínou nejvíce hovořilo, zobrazuje následující "wordcloud":

  zdroj: Hlídací Pes

Největší kategorii tvoří ekonomické a politické vztahy Číny s ostatními státy světa. V ní jsou zastoupeny zejména vztahy se Spojenými státy, Ruskem, Japonskem a čínské působení v mezinárodních organizacích.

Česká média tím logicky reflektují dynamický nárůst čínského vlivu a moci v mezinárodním systému, díky němuž se Čína během poslední dekády dostala do pozice jednoho z klíčových globálních aktérů.

Média jako strážci hodnot

Druhou příčku v pořadí témat zaujala lidská práva. Tuto kategorii tvoří obecné zmínky o nedodržování lidských práv v Číně spolu s informacemi o dílčích tématech jako jsou pronásledování homosexuálů, dětská práce, trest smrti, věznění disidentů, vztah Číny k národnostním menšinám v Sin-ťiangu a Vnitřním Mongolsku nebo odebírání orgánů vězňům.

Ačkoliv česká zahraniční politika ve vztahu k Číně po roce 2012 utlumila kritiku porušování lidských práv s cílem navázat lepších ekonomické vztahy, v mediálním diskurzu je toto téma stále živé. Lidská práva se stala téměř reflexivně používanou nálepkou připojovanou k obrazu Číny v České republice.

Díky tomu se zmínky o porušování lidských práv objevovaly i v pořadech rozebírajících primárně zcela jiná témata (např. českou ekonomickou diplomacii, kulturu nebo čínský vliv v regionu).

Otázkou je, jestli všudypřítomné odkazy na lidská práva nevedou k pocitu, že téma je notoricky známé a reflektované, tudíž není třeba dále ho rozvíjet cestou získávání informací "z terénu", které by českému čtenáři poskytly hlubší vhled do fungování současné Číny a její společnosti.

Mnoho Tibetu, málo Tchaj-wanu

Třetí nejsilněji zastoupenou kategorií byly poukazy na autoritářskou povahu čínského komunistického režimu, s čímž souvisí i další kategorie v pořadí, týkající se cenzury médií a internetu.

Za součást kriticky orientovaného zpravodajství lze považovat i téma Tibetu, které však na rozdíl od předchozích dvou kategorií vykazovalo velké výkyvy v čase.

Zmínky o Tibetu kulminovaly minulý rok v souvislosti s návštěvou dalajlámy v Česku, jeho setkáním s ministrem kultury Danielem Hermanem a následným prohlášením čtyř nejvyšších ústavních činitelů.

Opačný narativ, který popisuje Tibet před rokem 1959, kdy byl "osvobozen" čínskou armádou, jako feudální stát s otroky, jimž byly utínány ruce a vylupovány oči, v českém mediálním prostředí šířili čínská velvyslankyně Ma Keqing, prezident Zeman, (již zesnulý) komunistický europoslanec Miloslav Ransdorf a Haló noviny. Jde přitom o obraz, který věrně reflektuje oficiální rétoriku Čínské lidové republiky.

zdroj: Hlídací Pes

Zajímavé je, že na rozdíl od Tibetu byla ve vztahu k Číně jen minimální mediální pozornost – v textech primárně se věnujících Číně – věnována mezinárodnímu postavení a vnitrostátnímu vývoji Tchaj-wanu a vztahům v tchajwanské úžině. Jde přitom o téma, které je ze strategického hlediska řádově důležitější.

Tchaj-wan navíc s českou společností, na rozdíl od Tibetu, reálně sdílí určité paralely historického vývoje, jako je postavení malé země v sousedství velmoci nebo přechod politického systému od autoritářského režimu k demokracii.

Daň za negativní obraz o Číně

Až za lidskoprávně orientovanými tématy se v pořadí témat objevují ekonomické otázky, ať jde o čínskou ekonomiku jako takovou nebo českou ekonomickou diplomacii.

V kritickém světle je představována otázka čínského lobbingu. Stejně jako u tibetské otázky je však pozornost věnována spíše českým aktérům, zejména podnikání Petra Kellnera, Jiřího Šmejce, Jaroslava Tvrdíka a Jana Kohouta (výjimkou jsou zmínky o čínské skupině CEFC).

Důležité problematice čínského vlivu v České republice však věnovala česká média méně pozornosti než například kulturní výměně s Čínou. Stejně málo byla pokryta témata čínských investic v ČR nebo domácí problémy v Číně (tuto kategorii tvořilo zejména téma korupce a boje čínského vedení s ní).

Daní za přístup, který se z velké části soustředí na negativní aspekty současné Číny, je projekce interních, českých témat do zpravodajství o této zemi.

Česká média každopádně, alespoň prozatím, vzdorují snaze části politické elity přesměrovat pozornost zahraniční politiky i širší veřejnosti výhradně k příležitostem, které (údajně) nabízí čínský trh českým exportérům a investorům.

Ivana Karásková pro Ústav nezávislé žurnalistiky