Aby mohli zoologové hovořit o populačních trendech v početnosti a výskytu kolonií netopýrů, potřebují i vzhledem k jejich dlouhověkosti delší pozorování a větší území. V Česku se podle Bufky začali netopýři systematičtěji monitorovat už někdy v 50. letech minulého století. "Dochází k mírnému nárůstu počtu netopýrů nejen v oblasti národního parku, ale prakticky na celé Šumavě, včetně jejího podhůří," řekl. Zimoviště se obvykle sčítají jedenkrát, výjimečně několikrát za zimu. Mezi nejobsazenější lokality patří okolí Kašperských Hor a Sušice nebo tunel Schwarzenberského kanálu. 

Pro několikaměsíční zimování si netopýři vybírají úkryty se stabilním mikroklimatem - teplotou a vlhkostí. Některé druhy dávají přednost podzemním jeskyním, zbytkům starých štol nebo sklepům domů, jiné druhy využívají štěrbiny ve skále či v budovách, další zas preferují dutiny stromů, popsal zoolog. 

Zimní sčítání tak obnáší obejít známá zimoviště a vizuálně netopýry zkontrolovat a spočítat. Přírodovědci nesmějí savce rušit, neplánované probuzení z hibernace by je totiž stálo příliš mnoho energie, se kterou musejí šetřit. Definitivní výsledky sčítání budou známé až v dubnu. 

Už teď je ale podle Bufky jasné, že počty netopýrů na území Šumavy stále mírně narůstají. Výjimkou jsou jen některé druhy - například netopýr dlouhouchý. "Letošní teplá zima se projevuje v menší početnosti jedinců některých druhů na hlavních zimovištích, kteří zatím patrně využívají ve větší míře drobné alternativní úkryty," zjistil Bufka. 

Na Šumavě jsou nejpočetněji zastoupeni netopýři velcí, vodní a řasnatí. Přírodovědci díky pozorováním v minulých letech zjistili a potvrdili výrazný nárůst početnosti šumavské izolované populace vzácného vrápence malého, ojediněle zde objevili i výrazně teplomilného netopýra brvitého a zjistili rostoucí počty netopýra parkového a jedinců migrujících až z Lotyšska.