Plýtvání vodou: Věčný problém, který lze vyřešit v několika krocích

MAGAZÍN - Magazín autor: Hana Dubnová

Přestože je všude kolem nás zdarma, stane se voda v nejbližších desetiletích nedostatkovým "zbožím". Kritické situaci lze ale zabránit sérií jednoduchých opatření. Třeba tím, že za ni budou lidé muset všude na světě platit odpovídající cenu. 

Hrozí, že v roce 2040 bude více než třicet zemí řešit zoufalý nedostatek vody. Ilustrační foto.

Hrozí, že v roce 2040 bude více než třicet zemí řešit zoufalý nedostatek vody. Ilustrační foto.,zdroj: ThinkStock

Spisovatel Mark Twain kdysi prohlásil: "Whisky je určena k pití, voda k tomu, aby se o ni bojovalo." Nebyl daleko od pravdy. Podle mnohých teorií stojí sucho a nedostatek vody za občanskými válkami a může i za rozmach teroristických organizací.

Studie think-tanku World Resources Institute shledala, že ze 167 zemí světa, které porovnávala, bude v roce 2040 třiatřicet z nich trpět nedostatkem vody. Podepíše se na tom nejen změna klimatu, ale i plýtvání, které je na mnoha místech světa stále ještě hojné.

Navíc čím je populace početnější a bohatší, tím víc roste její spotřeba vody. Je proto potřeba najít způsob, jak donutit celou planetu vodou šetřit…

Češi vodou šetří, považují ji za drahou

Člověk sám o sobě spotřebuje jen pár litrů vody denně. Češi jsou na tom podle srovnání mezinárodní poradenské společnosti YE v porovnání se zbytkem Evropské unie dobře – vystačí si "jen" s necelými 87 litry denně. Například Britové vyplýtvají přes 340 litrů na osobu a den, Španělé 265 litrů.

"Dříve dosahovaly tabulkové hodnoty pro návrh systémů až ke 300 l/den. Zvýšení ceny vody srazilo potřeby z období před rokem 1989 na polovinu až čtvrtinu," říká o české spotřebě Ladislav Satrapa z Katedry hydrotechniky Fakulty stavební ČVUT.

Rozdíly ve spotřebě vody jsou napříč světem ohromné. Mohou za to leckdy směšné ceny, které lidé za vodu platí. Politici se totiž často zdráhají zdražovat něco, co zadarmo padá z nebe. V Jižní Africe tak mají lidé alespoň část spotřeby zdarma, na Srí Lance platí jednu korunu za kubík. V Austrálii, která se dala na program šetření vodou, zaplatí v přepočtu 42,80 Kč za kubík.

Pražané platí 85 korun, což je podle analýzy EY v rámci Evropské unie průměrná cena, s níž obsadili deváté místo. Oproti dánské Kodani, kde lidé platí 148 korun za metr krychlový, je sice tato částka téměř poloviční, ale lidé jsou hákliví na jakékoli zvyšování. Za posledních deset let se totiž zvedla o více než osmdesát procent.

I proto musel v červnu ministr životního prostředí Richard Brabec smést ze stolu svůj návrh na zvýšení ceny za odběr podzemních vod. Postavila se proti ní nejen veřejnost, ale nakonec i koaliční sociální demokracie.

Plýtvání vodou na plodiny, které se pak vyhazují

Bez zdražování vody se její plýtvání nezastaví, mnohem zásadnější je ale potřebná změna v zemědělství. Na něj totiž padne zhruba 70 procent veškeré sladké vody. Nedostatek omezení v posledních desetiletích navíc způsobil, že zemědělci začali pěstovat plodiny i na místech, která byla před tím pro zemědělství příliš suchá. Musí se tak výrazně zavlažovat.  

Magazín The Economist připomíná, že na vypěstování kila pšenice je potřeba 1250 litrů vody, na produkci kila hovězího je to dokonce dvanáctkrát víc. A až se počet lidí přiblíží v půlce století k deseti miliardám, nároky na zemědělství se zvednou až o 60 procent, což problém s nedostatkem vody ještě umocní.

Stačilo by však, kdyby zemědělci začali trošku krotit svou (nad)produkci. Odhaduje se, že až třetina jejich produkce skončí v koších, což znamená nejen enormní plýtvání jídlem, ale i vodou. Podle odborníků je proto potřeba, aby přístup k zemědělství změnili alespoň farmáři z vyspělých zemí.

Tedy, aby začali opět pěstovat plodiny, které odpovídají podnebí a vodním podmínkám, začali sázet hybridní semena, která nejsou tolik náročná na závlahu, a využívat technologie, které pomohou šetřit drahocenný přírodní zdroj.

Stačí přitom málo – třeba nahradit současný způsob zavlažování úspornější, který bude vodu dodávat přímo ke kořenům. Její spotřeba se tak sníží o třicet až sedmdesát procent.

Recyklace a oprava děravého potrubí

Státy, které mají problém s dostatkem vody a zároveň kapacity na jeho řešení, ukazují, že když se chce, všechno jde. Velký potenciál má zejména recyklace vody.

Lídrem v hospodaření s vodou je Izrael, který v důsledku nedostatku vody přichází už víc než padesát let s novými objevy a patenty, které pomáhají řešit problém s vodou i jinde na světě. Kromě odsolování jeho zdroje pocházejí hlavně z recyklace odpadních vod – v současnosti recykluje 86 procent odpadních vod na užitkovou pro závlahu a patří mu tak první místo v žebříčku. Druhé je Španělsko s dvaceti procenty.

Problémy s vodou má podle odhadů každé čtvrté velké město. K jejich vyřešení přitom stačí málo - prostá oprava potrubí, není potřeba stavět složité čističky, které ze splašků udělají vodu vhodnou téměř pro kojence. Podle Economistu kvůli únikům z děravých potrubí přicházejí velká města z Blízkého východu a Asie až o šedesát procent vody.

Máslo na hlavě mají i západní velkoměsta – Londýn kvůli špatnému vodovodnímu potrubí vyplýtvá 30 procent své vody a v části Chicaga vodu ještě stále vedou potrubí ze dřeva… Oprava potrubí je přitom nejjednodušší a nejlevnější způsob, jak efektivně hospodařit s vodou. Rozhodně třeba v porovnání s odsolováním vody, které si mohou dovolit prakticky jen bohaté země Blízkého východu.

Mohu spotřebovat víc, když se druhý uskrovní

Návrh řešení, jak předcházet nekontrolovanému plýtvání omezenými zásobami vody, pochází i od Austrálie, jež s tím má bohaté zkušenosti. Farmáři a společnosti, které používají hodně vody, si musí koupit licence. Ty jsou vydány na určité množství vody, ale dá se s nimi obchodovat.

Mohou si tedy koupit "příděl" od někoho, kdo je ochotný se části vzdát. Reformu svého systému odstartovala Austrálie už v roce 1994 a stihla ho za těch více než dvacet let propracovat tak, že na jeho zavedení pracují i vlády v Chile či Jemenu.

Voda na Zemi je omezená a s oteplováním, kdy například hory nezasype sníh, který by na jaře naplnil koryta řek, jsou vyhlídky na budoucnost řádně suché. Při změně cenové politiky, vyjasněním vlastnictví vody, změně přístupu k zemědělství a zavedení úsporných opatření ale půjde problému čelit.

Pokud ne, mohou se skutečně naplnit katastrofické scénáře a možná nastane i válka o vodu. Nebylo by to poprvé – sváděli o ni bitvu už staří Sumerové v roce 2525 před naším letopočtem. 

Tagy: počasí sucho zahraničí klimatické změny

Zdroje: The Economist,vlastní