Na českém trhu se ale firmě daří ve spolupráci s mobilními operátory budovat i přes varování BIS všechny mobilní sítě. Zato v Austrálii a na Šalamounových ostrovech čelí obviněním z "politických darů" výměnou za přiklepnutí kontraktu na projekt se závažnými bezpečnostními implikacemi.

Čí jsou ta data?

Samozřejmě zákazníků. Nicméně Tencent, jehož (mnohem sofistikovanější) varianta na aplikaci What’s App pod jménem WeChat je nainstalována na 938 milionech čínských i zahraničních chytrých telefonech, tedy 90 % všech smartphonů v ČLR, se pře s největší telekomunikační firmou na světě Huawei o to, kdo má právo data zákazníků sbírat. Tencent údajně obvinil Huawei z krádeže těchto dat a požádal čínskou vládu, aby zasáhla. Tvůrce mnoha reklam s Jaromírem Jágrem se brání, že data sbíral se souhlasem zákazníků.

Těžko očekávat, že by čínská vláda zasáhla vůči Huawei, firmě úzce napojené na stát, založené bývalým vojenským inženýrem Žen Čeng-fejem. Navíc zákony na ochranu internetových uživatelů a jejich dat nejsou v Číně příliš propracované, takže je nepravděpodobné, že by Tencent mohl spor vyhrát.

Přetahování o data zákazníků a podezření z nelegálního sběru nejsou nic zvláštního ve světě telekomunikačních gigantů obecně. Facebook, Google a další čelí podobným obviněním či podezřením též. Nicméně ve světě čínského byznysu, kde se hranice mezi politikou a „soukromým sektorem“ stírají více než jinde, působí celý spor na jednu stranu trochu komicky, na druhou dost děsivě.

Huawei se vrací do USA

Huawei se dostal na stránky novin také díky zprávám o pravděpodobné spolupráci s americkou telekomunikační společností AT&T. To by bylo velkou vzpruhou pro expanzi čínské společnosti v USA, kde se sice její výrobky prodávají, ale bez smlouvy s mobilním operátorem se žádných velkých objednávek nedočká. Firma doposud nebyla schopná žádnou obdobnou dohodu sjednat.

Její vyjednávací pozici oslabuje zákaz vstupu na americký trh s komunikačními sítěmi, který obdržela od vlády Spojených států v roce 2012. Společnost je totiž podezíraná z průmyslové špionáže (kde byla dokonce shledána vinnou například při sporu s firmou T-Mobile) a ze zneužití citlivých dat svých zákazníků (odposlechy atd.).

V roce 2015 zjistila např. německá bezpečnostní firma, že mobilní telefony firmy Huawei (i dalšího čínského výrobce Xiaomi) přicházejí na trh s nainstalovaným spyware, které navíc nelze odstranit (není jasné, zda spyware instalovala sama Huawei, či její distributoři). Ředitel Huawei se v roce 2014 vyjádřil, že firmu zákaz ze strany USA nijak nemrzí, ale dva roky na to se nechali zástupci společnosti slyšet, že by se rádi do Států vrátili.

Austrálie rovněž odmítla čínské firmě přístup k zakázkám souvisejícím s národní telekomunikační sítí. Nově se však objevila zpráva, že přes tento zákaz funguje na tamním ministerstvu obrany minimálně čtyřicet telefonů značky Huawei. Je vidět, že západní vlády si často nevědí s všudypřítomnou firmou moc rady.

Dáme levněji než kdokoli

V Česku je situace zase trochu jiná. Na jedné straně před spoluprací s čínskou firmou opakovaně varuje kontrarozvědka a z dodávek pro vnitro byla firma vyloučena, ale na straně druhé Huawei spolupracuje s místními mobilními operátory například na budování a provozování sítí vysokorychlostního internetu. Současně zajišťuje na základě jakési barterové dohody telefony pro hradní personál. Český prezident také v květnu přislíbil, že Huawei v ČR hodlá proinvestovat 8,64 miliardy korun.

K obchodním i jiným praktikám firmy Huawei v ČR se nedávno zajímavým způsobem vyjádřil pro server Neovlivní.cz anonymní zdroj z bezpečnostní branže:

„Pamatuji si, že jsme jednali například o riziku, které se s námi táhne už dlouho, je totálně podceněné a jmenuje se Huawei. Je to čínská firma, která podléhá přímo čínské vládě a podle zpravodajských poznatků také přímo vojenské rozvědce. Riziko spočívá v tom, že Huawei v České republice nastavil takovou cenovou politiku, aby se dostal ke všem operátorům. Což se mu skutečně podařilo. Takže dnes jsme v situaci, kdy jsou mobilní sítě kompletně obhospodařovány zařízeními značky Huawei.“

….

„Jeden vysoce postavený manažer telekomunikační společnosti mi to tehdy popsal tak, že mu zástupce Huawei sdělil: Přines nám jakoukoli konkurenční nabídku a my ti ji cenově podsekneme o dvacet procent. Čili z toho usuzuji, že Huawei vůbec nešlo o to, za kolik prodají. Jim šlo o to, se tam dostat.“

Kabel, nebo tunel?

Z druhého konce planety přináší Sydney Morning Herald (SMH) zprávu o podivném angažmá firmy Huawei při instalaci podmořského datového kabelu, který má spojit Šalamounovy ostrovy s australským Sydney. Projekt měla financovat Asijská rozvojová banka (ADB) a souhlas vydala i vláda australská.

Pak ale náhle změnila vláda Šalamounových ostrovů v Honiaře bez vysvětlení kontraktora. Namísto britsko-americké společnosti se jím měla stát právě Huawei. Ta je přitom v Austrálii vyloučená z přístupu do páteřní sítě, kam měl kabel ústit.

Podle SMH se vzápětí vynořilo obvinění, že Huawei věnovala vládnoucí straně v Honaiře jako "dar" 6,5 milionu australských dolarů. Ředitel australské pobočky Huawei Jeremy Mitchell prohlásil na přímý dotaz SMH, že "Huawei vyhrála tuto zakázku, protože nabídla nejlepší produkt a nejlepší tým na jeho realizaci." Mluvčí Asijské rozvojové banky nicméně oznámila, že její banka byla nucena stáhnout půjčku na celý projekt, protože "kontrakt s Huawei byl uzavřen mimo zakázkové řízení ADB".

Výbor pro veřejné finance šalamounského parlamentu mezitím vypracoval zprávu, kde konstatuje podezření, že Huawei přislíbila premiérovi politickou dotaci ve výši 6,5 milionu australských dolarů za přiklepnutí kontraktu.

V čele nadstranického výboru stojí Rick Houenipwela, uznávaný poslanec a mluvčí opozice pro finanční záležitosti, který byl předtím guvernérem centrální banky a vysokým úředníkem Světové banky. Podle SMH kolovala obvinění z politické dotace v Honaiře několik měsíců a objevila se i v místním tisku. Premiér Sogavare vznesl protiobvinění, že příjemcem dotace byl ve skutečnosti předseda jeho vlastní Spojené demokratické strany Sir Thomas Chan, podnikatel čínské národnosti. Chan to označil za "absolutní lež".

List také upozorňuje na bezpečnostní rozměr celé aféry:

"Několik zdrojů uvedlo, že napojení na páteřní síť australské telekomunikační infrastruktury představuje zásadní bezpečnostní riziko. Podle odborníků stojí za obavami z průniku Pekingu do australské infrastruktury širší znepokojení z rostoucího čínského vlivu v Pacifiku, včetně telekomunikačních projektů, které nesplňují zavedená pravidla transparentnosti."

Autorem článku je Sinopsis