Zpráva generálního tajemníka Organizace spojených národů Antónia Guterrese uvádí, že žádná země se dosud plně nezodpovídala za svou minulost. Podle dokumentu se také nevypořádala s dědictvím násilného vystěhování odhadovaných 25 až 30 milionů lidí z Afriky v průběhu uplynulých více než 400 let.

„Podle mezinárodního práva v oblasti lidských práv může náhrada jakékoli ekonomicky vyčíslitelné škody, přiměřeně a úměrně závažnosti poškození a okolnostem každého případu, rovněž zakládat formu nápravy,“ uvádí se ve zprávě.

„V kontextu historických křivd a škod utrpěných v důsledku kolonialismu a otroctví může být jejich finanční ohodnocení extrémně obtížné vzhledem k délce doby, která uplynula, a obtížné identifikaci pachatelů a obětí,“ uvádí se rovněž v dokumentu. Zpráva nicméně zdůrazňuje, že ani tyto obtíže při uplatňování právních nároků na odškodnění „nemohou být důvodem pro anulování základních právních závazků“.

Myšlenka vyplacení reparací nebo jiného odškodnění za otroctví není zdaleka nová. V poslední době však tyto snahy nabírají po celém světě na síle s tím, jak se stupňují požadavky afrických a karibských zemí.

Také Evropská unie v červenci prohlásila, že otrokářská minulost Evropy způsobila milionům lidí „nevýslovné utrpení“, a naznačila, že je třeba tento „zločin proti lidskosti“ odškodnit.

Zpráva OSN konstatuje, že aby se státy vyrovnaly s dědictvím otroctví a kolonialismu, měly by zvážit „množství opatření“ včetně úsilí o dosažení spravedlnosti a reparací i snahy o celkové usmíření.