Nenávidíte spam? Jestli se vám při otevření e-mailové schránky pravidelně zvedá tlak, nejste sami. Nevyžádané zprávy plné podvodných nabídek práce, lživých soutěží a falešných upozornění z bank zahlcují miliony lidí každý den. Podle statistiky ze serveru Statista tvořil v roce 2023 spam neuvěřitelných 46 % veškeré e-mailové komunikace – což odpovídá zhruba 160 miliardám zpráv denně. A přitom za tím vším stojí jediný muž, který v roce 1994 odstartoval digitální lavinu, jakou si tehdy nikdo nedovedl představit.

Tím mužem je právník Laurence Canter z amerického Phoenixu. Spolu se svou tehdejší manželkou Marthou Siegelovou rozeslal na diskusní fóra Usenetu reklamu s předmětem „Loterie o zelenou kartu – poslední šance?“. Nabízeli pomoc s přihláškou do vládní loterie o trvalý pobyt v USA. V době, kdy byl internet ještě považován za prostor pro akademiky a nadšence, působil jejich tah jako facka celé komunitě.

Jak reklama rozzuřila internet

Reakce na sebe nenechala čekat. Na manžele se snesla vlna nenávisti, objevily se výhrůžky smrtí, obscénní telefonáty a jejich firemní fax i hlasová schránka byly na dny paralyzovány automatickým vytáčecím softwarem. Poskytovatel internetu jim zrušil účet a firemní počítače se pod náporem stížností hroutily jeden za druhým.

Přesto se Canter a Siegelová dočkali i jistého „úspěchu“ – jejich inzerát jim přinesl zakázky v hodnotě 100 až 200 tisíc dolarů, tedy zhruba 2,3 až 4,6 milionu korun. Z právníků se ale přes noc stali nepřátelé číslo jedna celého internetového světa. „Bylo to hodně překvapivé,“ vzpomíná dnes Canter. „Lidé si mysleli, že ničíme internet.“

zdroj: Profimedia.cz

Na titulní stránce deníku The New York Times se dokonce objevil titulek: „Hrůza, reklama v kyberprostoru.“ Kritici jim navíc vyčítali, že si účtují poplatky za službu, kterou mohl každý zvládnout sám pouhou pohlednicí se jménem a adresou. Canter se bránil slovy: „Technicky to je pravda, ale to samé by se dalo říct o daních. Taky není povinné využívat daňového poradce.“

Sláva, knihy a pád

Místo omluvy ale dvojice přilila olej do ohně. Už v roce 1995 jim nakladatelství HarperCollins vydalo knihu Jak vydělat jmění na informační dálnici: partyzánská příručka marketingu na internetu. To vyvolalo další vlnu rozhořčení. Jeden novinář přirovnal jejich počin k tomu, jako kdyby Godzilla vydala učebnici urbanismu.

Manželství Cantera a Siegelové však nevydrželo. V roce 1996 se rozvedli a o čtyři roky později Martha zemřela. Canter se přestěhoval do severní Kalifornie, začal pracovat v softwarovém vývoji, ale brzy přišel i o advokátní licenci – nikoli kvůli spamu, ale kvůli jiným profesním prohřeškům. Dnes, ve svých dvaasedmdesáti, se věnuje zcela jiné práci. Se svou současnou manželkou Patty provozuje web doggylips.com, kde prodává digitální umění se psy na tričkách a hrncích. „Nikdy mi nevadilo, že už nepraktikuji právo,“ říká Canter. „Můj problém je, že dodnes nevím, čím chci být, až vyrostu.“

Spam jako strašák dneška

Když se Canter dnes podívá na to, co z jeho prvního spamu vyrostlo, není mu do smíchu. Sám přiznává, že někteří jeho příbuzní přišli o značné částky peněz poté, co naletěli podvodným e-mailům a prozradili své bankovní údaje. „Spam se stal něčím opravdu děsivým,“ říká. „Nemyslím si, že za to nesu přímou odpovědnost, ale možná jsem těmi dveřmi trochu pootevřel cestu k tomu, aby se to mohlo stát.“

Přesto neztrácí smysl pro humor. Jeho slavný e-mail se objevil v deskové hře Trivial Pursuit i v soutěži Jeopardy!, kde moderátor Alex Trebek položil otázku „Kdo je Laurence Canter?“ Žádný ze soutěžících tehdy nevěděl. Canter se tomu směje: „Zase tak slavný jsem nebyl.“

A když se dozvěděl, že některé e-maily, které poslal novináři, skončily rovnou ve složce spamu, jen se ušklíbl: „To je docela trefné. Musíte nenávidět každého, kdo je zodpovědný za spam!“