„Když jsme slyšeli sirény poprvé, bylo to děsivé. Je to divné, ale teď jsou pro nás normální. Musíme být nicméně pořád ostražití a pozorní,“ řekla ČTK jedna z účastnic večírku pod širým nebem Valerija Vološynová.

Ruská invazní vojska se ze severu Ukrajiny, kde se nachází rovněž metropole Kyjev, stáhla na začátku dubna. Nyní Rusové útočí zejména na východě země. Raketové útoky však hrozí nadále i v dalších regionech a Kyjevem sirény znějí běžně i několikrát denně, ať už ve dne či uprostřed noci. Řada lidí na ně - alespoň na první pohled - nereaguje.

„Pokud to bude raketa, tak víme, co můžeme udělat. Například tady jsme daleko od metra (které slouží rovněž jako protiletecký kryt - pozn. ČTK) a pokud poběžíme, vyvoláme paniku. Musíme být ale pozorní a sledovat, co se děje. Když slyšíme nějaký zvuk, nejsme už jako dříve, že je to v pohodě. Někdy mám pocit, že musím jít (ukrýt se),“ vypráví Vološynová, která v Kyjevě vlastní salón krásy.

Na pátečním večírku navzdory leteckému poplachu zůstala. Tančící páry se přitom za zvuku sirén dál věnovaly svým krokům, pohybům a partnerům. „Tanec je pro mě jako čerstvý vzduch, meditace. Nemám při něm pocit, že jsem v ohrožení, cítím se pohodlně,“ svěřuje se mladá Kyjevanka. „Můžeme se smát, tančit, objímat, což je pro nás velmi důležité - nemáme pocit, že jsme sami. Mnoho lidí totiž z Ukrajiny odjelo, mně tady zůstala jedna kamarádka, ostatní jsou někde v Evropě,“ dodala.

Tanec označuje za terapii. „Někdy si lidé říkají, že je to hloupé nebo špatné, že tančíme. Ano, můžeme sedět a čekat, jestli zemřeme. Ale potřebujeme pozitivní energii. Musíme pokračovat v životě, v práci, snažíme se zachránit naši ekonomiku. Ale jsme lidé a potřebujeme někdy odpočívat,“ je přesvědčena Vološynová, která se podle svých slov donedávna budila v noci každé dvě hodiny, teprve před pár dny se začala cítit „normálně“.

Jedním z organizátorů akce nazvané Open Air, při níž se zájemci mohou bezplatně učit tančit, je Maksym Kononov. „Země je ve válce a lidé potřebují něco k odpočinku,“ vysvětluje. Taneční akce podle svých slov spolupořádá už dva roky, ruská invaze je však přerušila. „Obnovili jsme ji zhruba v polovině dubna. Předtím lidé odjeli z Kyjeva, bylo to tady děsivé,“ vypráví třiačtyřicetiletý Kyjevan. Na první večírek po stažení ruských vojsk ze severu Ukrajiny se přitom dostavilo asi deset lidí. „Teď jich chodí hodně. Vracejí se domů,“ podotýká spoluorganizátor akce, která se koná i několikrát týdně.

Kononov i Vološynová zároveň upozorňují na to, že situace v Kyjevě zůstává složitá. „V Kyjevě je těžko. Firmy se bojí leteckých útoků, stavebnictví prakticky nefunguje. Naše vedení se bojí práci obnovit, jsme bez práce, bez peněz,“ vypráví Kononov. Vološynová hovoří o tom, že všechny její zaměstnankyně kvůli ruské invazi odešly pryč a stejně tak více než 85 procent zákazníků. „Před měsícem jsem začala pracovat s novým týmem. Něco musíme dělat,“ říká.

„Když tančíme, máme pocit normality. Je to jako ostrov normálního života. Když se vrátíme domů, je to jiný život,“ uzavírá.