O posledním správném kroku premiéra Nečase

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Jiří Hlavenka

Média do omrzení opakují, že čtvrteční policejní razie byla namířena proti politikům, či ještě častěji “proti vrcholným politikům”. Protože stokrát opakovaná lež se stává pravdou, zkusíme ji aspoň jednou zarazit. A navíc pár dalších poznámek k aféře posledních dní...

Petr Nečas

Petr Nečas,zdroj: Profimedia.cz

Proti vrcholným politikům? Žádné nevidím

Ti, kteří byli zatčeni, nejsou politici - ani jeden - a místa, kde se razie prováděly, nejsou místy, kde se dělá vrcholná politika. Trio Fuksa-Šnajdr-Tluchoř mezi politiky dnes nepatří ani omylem (i když kdysi tomu tak bylo), Nagyová je úřednice a další tři jsou vojáci. Na úřadu vlády nebyla policie vyšetřovat, ale informovat.

Samozřejmě, je možné (a myslím, že docela pravděpodobné), že na “politiky” dojde - že hlavním jádrem vyšetřování bude nelegální propojení mezi politickými stranami a velkým byznysem. Ale zatím to na stole není, takže je korektní říkat pouze to, že vyšetřování se týká státní správy, klidně lze říci, že na velmi vysokých místech státní správy - nikoli však v politice.

Zájem médií o (například) soukromý život Nagyové je z pohledu “média píší o tom, co chtějí lidé číst” pochopitelný, ale opět nekorektní. Pokud chtějí média něco zjišťovat, a ne pouze přenášet tiskové konference šéfa vyšetřovatelů či premiéra, musí jít po jedné jediné věci: z čeho jsou dotyční obviněni. Dokud toto nebude řečeno, musí novináři klást do omrzení na tiskovkách jednu a tu stejnou otázku: z čeho byl jeden, první, druhý, třetí, čtvrtá, pátý, šestý a sedmí obviněni, z jakého trestného činu, jak zní přesně sdělené obvinění, přesná formulace.

Zatím se totiž dění prezentuje tak, jakoby samotnou vinou dotyčných bylo to, že je policie zatkla a provedla “razii”, kdy zabavila to nebo ono, a nyní se bude vyšetřovat, jak dokonce zní oficiální vysvětlení policie i státního zastupitelství. Je zatím brzo hodnotit, jestli silový zákrok 400 zakuklených policistů byl adekvátní nebo ne, ale není možné připustit tezi, že se nejdříve pozatýká, pozabavují materiály a nyní začne vyšetřování. To bychom skutečně žili v policejním státě, kdy se nejdříve zatýká a pak se hledá (nebo vyrábí?) vina. Pokud totiž prokurátor dá povolení k takovémuto zákroku (a bez něj to nejde), musí už mít připraveno obvinění. V opačném případě, pokud dostatek důkazů není, musí policie šetřit “v rukavičkách”, tedy maximálně s využitím sledování, odposlechů atd.

Pozornost a žádosti médií o informace se nyní navíc musí soustředit na prokuraturu státní zastupitelství daleko více než na policii: ta vyšetřuje na pokyn státního zástupce, předává mu výsledky a ten je pak povinen informovat veřejnost. Ten má říci: jmenovaní byli obviněni z těch a těch trestných činů, předáni do vyšetřovací vazby z těch a těch důvodů, a nyní nám prosím dejte tři-čtyři týdny klidu na došetření a prozkoumání zabavených údajů, následně sdělíme více. Neustálé dotazy na policii, která vlastně jen koná na příkaz a předává zjištěné údaje výš, jsou nemístné.

Požadavky na klid a současné informování jsou trochu protichůdné, ale prokuratura (nebo policie, má-li mandát mluvit) je musí umět zvládnout. Pokud chce klid, musí říci: potřebujeme jej na to a na to, víme, že je naší povinností informovat, jelikož se to týká veřejného dění a v podstatě “peněz váš všech”, peněz občanů, ale chystáme se ještě na pár dalších rybiček a nechceme je vyplašit. Na druhé straně však není nejmenší překážka říci všechno důležité týkající se již obviněných a zatčených, protože ti jsou stejně dostatečně vyplašení, a jednak jsou už za katrem.

Proč to dozoruje Olomouc a Ostrava

Důvod, proč tyto případy řídí státní zástupce z druhého konce republiky, je snad nad slunce jasný. Kdykoli se zasahuje proti “mafii”, tedy očekávané chobotnici s mnoha chapadly, u nichž nevíme, kam přesně zasahují, musí být zásah naprosto utajený, neprozrazený. Pokud necháte “Pražáka vyšetřovat Pražáky” (či “Olomoučáka Olomoučáky”), šance, že někdo z chapadýlek chobotnice je zrovna policajt, který dá podezřelým echo, aby jednak zdrhli pryč, jednak spálili důkazy, je nebezpečně vysoká. Odnepaměti takovéto akce chystají policajti z vedlejšího města a dobře vědí proč.

Chce opozice vědět, co se stalo, nebo se jen dere k moci?

Zaráží mě, že tuto věc média nedemaskují více. Pečlivě jsem poslouchal proklamace opozice (ČSSD, KSČM) a nenašel jsem tam jediné slůvko, jediné vyjádření “chceme vědět, co se stalo, co dotyční udělali”. Proč? Protože je to nezajímá a už ani nedokáží předstírat, že je to zajímá. (Dokonce si nedokáží ani uvědomit, že by se měli tvářit kvůli veřejnosti, že je to zajímá a že to je samozřejmě na aféře to nejpodstatnější - co se doopravdy stalo, co kdo spáchal).

Volají pouze po odstoupení, jinými slovy po předčasných volbách - pouze z toho důvodu, že momentálně mají nejvyšší preference a vyhrají je asi s velkým náskokem. (Za rok a něco může být situace o hodně jiná - přestává se totiž šetřit a začne se dávat více chleba a her, což hamižný český národ umí ocenit). Jde jim tedy pouze o to, aby se v tuto vhodnou chvíli prodrali k moci. Vím, že neříkám nic objevného, ale je potřeba tento motiv zdůrazňovat, aby si to voliči přebrali.

(Poznámka: článek byl psán v pátek, následující odstavec i něco z výše uvedeného je neaktuální. Rozhodl jsem se to ale ponechat v původním znění, komu to vadí, zaměňte si čas budoucí a způsob podmiňovací za čas minulý a je to)

Proč by měl Petr Nečas přece jenom odstoupit

Nejsem příznivcem odstupování politiků okamžitě, kdy cokoli stane, a vyjádření “v každé civilizované zemi by bla bla okamžitě atd.” je jen povinným rituálním tanečkem, občas zcela nechutným, když jej pronese například člověk jménem Vít Bárta. A je mě jasné, že tady by odstoupení premiéra mělo skutečně další silné důsledky.

Ale přece jenom - i když je to jen o kousínek za hranou, nijak výrazně - by zde premiér odstoupit měl. Důvody jsou dva, každý je relativně silný, v součtu je to pak ještě silnější.

Prvním je “handl” lukrativních míst pro naše tři krále za odstoupení z poslaneckých postů. Rozlišujme prosím dvě věci: něco jiného je, když existují “uložení” ex-politici či ex-poslanci, momentálně bez práce, nicméně relativně osvědčení, vyznající se ve státní správě a manažersky kompetentní, a dostanou právě z tohoto důvodu flek v dozorování některé ze státních firem. To je v pořádku a vlastně tomu ani jinak nemůže být, dozor nad státními podniky musí být částečně politický a částečně odborný (tj. v dozorčích a správních radách musí být jedni i druzí). Vláda má za tyto státní podniky odpovědnost, musí tedy mít i pravomoci, a to pravomoci politické.

Zcela odlišnou věcí ale je, když premiér ještě v situaci, kdy dotyční ještě poslancují a rebelují, s nimi už dopředu vyjedná a jasně deklaruje, podmíní “hele hoši, když odstoupíte z poslaneckých postů, já vám to vynahradím čtvrtmiliónovými platy ve státních podnicích”. To je, ať si Nečas říká co chce, úplatek,  navíc z veřejných peněz. (Nečas samozřejmě neřekl nic o platu, ale kolik se v dozorčích radách velkých gigantů bere, je dobře známé).

Druhá věc je pak záležitost, až trochu tragikomická, s paní “vrchní ředitelkou kanceláře”. Premiér je zodpovědný za své přímé podřízené, tak jako každý manažer nebo vrcholný úředník. (Je samozřejmě v jakési přenesené zodpovědnosti odpovědný za všechny své podřízené, tedy teoreticky za každého mravence ve státní správě, ale zdravý rozum nám říká, že toto si ohlídat nelze, a že tedy pokud vezme úplatek starosta Maršovic, nežádejme odstoupení premiéra). Ale za ty osoby, které mu přímo podléhají, které si notabene on sám vybírá a ustanovuje do funkcí - tedy ne například ministry z jiných stran, ale určitě ministry vlastní, a samozřejmě zcela určitě “vrchního ředitele své kanceláře” - zodpovědný je. Paní Nagyová se zcela zjevně chovala jako utržená z řetězu a semtam taky spíše jako paní premiérová - o tom, kdo je vlastně na úřadu vlády nejmocnější, se hovoří dva roky, nikoli posledních pár dní. Toto je profesní a manažerské selhání, které je stěží odpustitelné. Milostný románek je pak selháním, které premiérovi “ubírá body” - tohle by se stávat nemělo, ale stalo se, důvěra v kompetenci a integritu předsedu vlády země narušena je.

Je to trochu paradox: Nečas není špatný premiér. (Říkám to s výhradou, že nevím, co ještě vyšetřování ukáže). Dostal do vínku stranu bez schopných lidí (ty vyhnal jeho před-předchůdce Klaus), zemi v ekonomické krizi, dostal do vínku koalici s šílenci z Věcí veřejných (jinak to ale sestavit nemohl), a s TOP 09, tedy se svým přímým konkurentem, který ze všeho nejvíc touží po sestřelení ODS a přebrání pravicových voličů. Dělá kroky, které jsou nepopulární, ale dělá je, protože jsou správné: v podstatě prostírá stůl sociální demokracii, ač by nemusel.

Připomíná mě to fotbal. Jeden tým hraje tvrdě, záludně až na samé hranici pravidel, zdržuje, finguje. Druhý hraje slušně a pohledně, ale pak zahraje nechtěnou ruku v šestnáctce. A musí přijít penalta - taková jsou pravidla hry. Proto, až je to trošku nevděčné a trošku nespravedlivé, by si měl současný premiér tu červenou kartu udělit.

(dopsáno v pondělí)

Nečas tím, že odstupuje, učinil morálně správnou věc, která povede ke špatným koncům. Osud vlády země totiž vložil do ruky nejpomstychtivějšímu, nejzáludnějšímu a bezskrupulóznímu člověku – prezidentu Zemanovi. To všichni vědí a všichni se děsí, jakou hru s jediným cílem – posílení vlastní moci – teď bude Zeman hrát a všichni vědí, že tento člověk, na rozdíl od Klause, nemá vůbec žádné zábrany.

Má člověk učinit morálně správnou věc, i když ví, že povede k horším koncům, než kdyby ji neučinil? Ano, má.

Článek vyšel původně na webu http://www.bloc.cz.

Tagy: ODS vláda ČR demise premiéra korupční aféra

Zdroje: bloc.cz