Na internetu se rozrůstá pozoruhodná komunita lidí, které spojuje jeden neklidný motiv. Po celém světě si tisíce uživatelů všímají, že se jim opakují sny zasazené do stejného prostředí – do nekonečných, chladně osvětlených labyrintů připomínajících obchodní centra, hotely nebo výletní lodě. Tato místa nejsou veselá ani rušná. Působí opuštěně, přesto v nich cosi dýchá, šeptá, sleduje. A především – sny se opakují. Lidé se do těchto hal a chodeb vracejí celé roky, někdy i desetiletí.

Město, které existuje jen ve spánku

Popisy se nápadně podobají. Vysoké eskalátory, které se pohybují příliš rychle. Výtahy, co se znenadání propadají do tmy. Chodby bez konce, oslepující světla zářivek a ztracený pocit směru. Někdy se snící ocitá v druhém patře, odkud hledí na schodiště stoupající do nekonečna. Cítí drobnou, absurdní starost – jak se dostane do svého pokoje? Jindy potkává cizince, který mu tiše sdělí, že z tohoto místa se odchází pouze sám.

Jiní popisují velké sály, kde lidé sedí před plátnem, ale každý z nich sleduje jiný film. Nebo městská centra plná bytových domů, hotelů a parků, které vypadají reálně, a přitom jsou zkreslené – jako kopie skutečnosti vytvořená strojem. Některé sny působí jako parodie na běžný svět, jiné připomínají pasti, v nichž se logika rozpadá a zůstává jen pohyb a ticho. Přesto tyto sny spojuje zvláštní pocit známosti. Mnozí tvrdí, že si dokážou v prostoru orientovat, že už vědí, kde se nachází schodiště, kudy se dostanou na střechu nebo kam vedou boční chodby. Jakoby šlo o skutečné místo uložené v paměti snícího – nebo snad v paměti nás všech.

Kolektivní sen nebo odraz moderního světa?

Internetové diskuse se plní svědectvími lidí, kteří tyto sny sdílejí. Zpočátku si mysleli, že jsou sami, dokud nezjistili, že popisy jiných zní děsivě povědomě. Objevují se i příběhy o postavách, které si sen uvědomují, a o strážcích, kteří údajně brání snícím mluvit o tom, co se ve světě centra odehrává. Z pohledu psychologie může jít o přirozený důsledek moderní zkušenosti. Nákupní centra, hotely a letiště jsou anonymní prostory, které se po celém světě podobají – symbolizují ztrátu identity, bloudění, neklid. Mohou být zrcadlem současné civilizace, v níž je vše propojeno, a přesto neosobní. Právě tato anonymita se může promítat do kolektivních snů, které zpracovávají společnou úzkost – pocit, že jsme neustále mezi místy, ale nikdy nikde skutečně nejsme.

zdroj: Profimedia.cz

Někteří snící ovšem popisují zážitky, které přesahují rámec běžné psychologie. Vyprávějí o tom, že se v těchto snech setkali s lidmi, kteří si byli vědomi, že sní – a dokonce si je prý zapamatovali i po probuzení. Jiní hovoří o zvláštním druhu světla, které nelze popsat, nebo o zvuku ventilace, který se proměňuje v tlumený zpěv.

Co na to říká věda

Odbornice na sny Layne Dalfen, která se dlouhodobě zabývá výkladem podvědomých obrazů, vidí fenomén snového centra jako zrcadlo duševních procesů. Podle ní není náhoda, že se sny odehrávají právě v prostorech, které známe z každodenního života – jsou to místa, kde se mísí pohyb, izolace i neustálé hledání směru. Dalfen vysvětluje, že sny jsou vnitřním rozhovorem člověka se sebou samým, a jejich cílem je přenést tento dialog do vědomí, kde jej lze zpracovat a pochopit.

Podobně uvažují i spánkoví neurologové. Tvrdí, že mozek během snění testuje a třídí emoce, které člověk přes den potlačil. Prostředí jako obchodní centra či hotely mohou symbolizovat přechod, ztrátu kontroly, touhu po úniku i neschopnost najít cestu domů. Opakující se sny jsou pak známkou toho, že mysl dané téma ještě neuzavřela.

Ať už se na svět obchodního centra díváme jako na sdílený sen, nebo jako na metaforu moderního odcizení, jedno zůstává jisté – působí znepokojivě známě. Možná proto, že v něm každý z nás už někdy byl: v tom prázdném, ozvěnou naplněném prostoru, kde světla nikdy nezhasínají a cesta ven vede pořád jen dál a dál.