Bojové nasazení dělostřelectva M142 HIMARS (High Mobility Artillery Rocket System) představovalo důležitý vývoj na ukrajinské frontě. Mobilní, agilní a velmi přesná raketová palba představovala velký skok v rámci frontové strategie, a i proto navyšoval výrobce z amerického Lockheed Martin výrobu z 48 systémů ročně na takřka dvojnásobek. Nyní má HIMARS nového konkurenta… i když, není to tak docela pravda.

GMARS (Global Mobile Artillery Rocket Systém) vzniká ve spolupráci velké německé zbrojovky Rheinmetall a právě americké firmy Lockheed Martin. Důvodem je snaha o unifikaci některých prvků, které propůjčí oběma systémům možnost nejen podobně operovat, ale především používat kompatibilní raketové kontejnery z rodiny MLRS, která je využívána v rámci NATO, díky kterým je HIMARS tak efektivní v rychlé, koncentrované střelbě. Třetím do party takto „bratrsky“ spojených dělostřeleckých systémů je korejský K239 Čonmu, který by v polské úpravě Homar-K také měl být municí kompatibilní.

Nový německý sytém ovšem v řeči čísel nechává své konkurenty za sebou. V první řadě jeho šasi je větší a uveze dvojnásobek raket, protože, zcela prozaicky, dokáže naložit a odpalovat dva muniční kontejnery. Stejně jako jeho menší příbuzný pak rychle vyklidí pozici, aby jej nemohla zasáhnout palba nepřátelské artilerie. GMARS je rychlejší než HIMARS (100 km/h vs 85 km/h) a má vyšší operační dosah (700 km vs 480 km). Plus v tomto případě poskytuje podvozek z dílny Rheimetallu HX 8x8.

zdroj: tisková zpráva - Rheinmetall

Dostřelem a variabilitou GMARS převyšuje konkurenty z jiných armád. Může vypálit buď 12 naváděných raket (GMLRS) s dostřelem 75 – 150 km, nebo 2 dalekonosné naváděné rakety typu ATACMS s dostřelem 300 km, či 4 PrSM rakety s dostřelem až 500 kilometrů. HIMARS má poloviční kapacitu na jeden výstřel právě kvůli zmíněné nižší nosnosti samotného systému.

Právě vysoký dostřel je jednou z největších sil tohoto systému. Opticky naváděné drony mají dosah kolem 100 kilometrů, takže vhodně umístěný systém takto není zasažitelný. Ruský raketometný systém Tornado má dostřel maximálně 200 kilometrů, čínský PHL-16 280 kilometrů, brazilský Astros II (který funguje na podvozcích české Tatry!) 300 kilometrů a íránský Fadž-5 pak 200 kilometrů.

GMARS je aktuálně ve fázi ostrých střeleb, které proběhly v Novém Mexiku a byly úspěšné. Kdy bude GMARS nasazen do ostrého provozu se zatím neví, ale je jisté, že o něj bude zájem. Lockheed nedokáže uspokojovat poptávku po HIMARS systémech a právě proto se Poláci pustili do modifikace jihokorejského Čonmu. Právě z Polska, které silně zbrojí, se dá čekat zájem, stejně jako z oblasti pobaltských republik v rámci NATO. Teoreticky by sem mohla patři i česká republika, která podobný systém postrádá a rámcově už projevila zájem o HIMARS.