Nejprve vtípky, pak nadávky: záznam dění v kabině Jaku-42 je na světě v plném znění

- Aktuality autor: red

ZÁZNAM UVNITŘ. Piloti v kabině letounu Jak-42, který se 7. září zřítil u Jaroslavle s hokejisty místního klubu Lokomotiv včetně tří českých hráčů, před osudovým startem žertovali a smáli se, pádu předcházely výkřiky a nepublikovatelné nadávky. Svědčí o tom záznam, který dnes v plném znění zveřejnil list Komsomolskaja pravda. Dříve se v tisku objevily jen výňatky.

Placeholder

Placeholder,zdroj: Archiv

Ruští experti z Mezistátního leteckého výboru (MAK) vyšetřování nehody zhruba před týdnem uzavřeli tím, že příčinou havárie bylo bezděčné brzdění některého z pilotů při startu. Zjistili také v krvi druhého pilota Igora Ževelova stopy fenobarbitalu, léku, který je s řízením letadel neslučitelný. Pilot podstupoval léčbu chorobných neurologických změn, které se projevovaly zpožděnou reakcí rukou a nohou. Při nehodě oba piloti, Ževelov a kapitán Andrej Solomencev, zahynuli, z 45 lidí přežil jen palubní inženýr Alexandr Sizov.

Šlo o normální let

"Piloti zjevně (před startem) nebyli nervózní - žertují smějí se. Není zřejmé, že by někam spěchali nebo že by je někdo honil. Šlo o normální let," poznamenala Komsomolskaja pravda k dřívějším spekulacím, že posádka mohla být pod tlakem kvůli chystanému příletu vysoce postavených politiků do Jaroslavle.

Posádka podle záznamu nejprve plní běžné úkony. "Kolik podle tebe? Devět?" ptá se druhý pilot kapitána, který odpovídá, že "určitě osmičku", než pilot ohlásí "osm a půl". Podle deníku se tak posádka dohadovala o nastavení řízení letounu, nakolik neznala přesnou váhu stroje.

Následují hlášení o volné dráze a předběžném svolení ke vzletu, o nastavení motorů na nominální výkon, který se používá při nezatíženém letadle, a posádka se dohaduje, zda odstartuje ze vzdálenějšího konce dráhy, anebo z bližšího místa. Druhý pilot navrhuje první variantu, kapitán namítá, že bude složité se otáčet. Stroj startuje z poloviny dráhy, čímž se připravuje o několik set metrů.

Záznam dění, zveřejněný v ruském deníku

Druhý pilot pak dostává svolení vzlétnout. Letoun roluje na startovací dráhu. Do konce zbývá 2,5 kilometru, při předpokládané váze by mělo stačit 1200 metrů. Následuje start: 
"74...76," hlásí kapitán. "74..76...Režim," říká o tři vteřiny později palubní mechanik. 
"Čas, světla," žádá kapitán. "Světla, čas," opakuje mechanik.

"Posádka vzlétá. Hranice - 190," hlásí kapitán, čímž připomíná rychlost 190 kilometrů za hodinu, při které by se mělo přední kolo letounu odlepit od země. V opačném případě má posádka přerušit start a brzdit. Blíže neidentifikovaný hlas pokračuje: "Třeba je hranice 200."

"Vzlet 200," potvrzuje kapitán.

Podle vyšetřovatelů však zatížený letoun potřeboval startovací rychlost nejméně 210 kilometrů za hodinu.

"Jeden...dva," pokračuje dialog v kabině.

"Tři..čtyři...pět. Nominál," odpočítává kapitán vteřiny k dosažení nominálního tahu motorů.

"Na nominálním," potvrzuje mechanik. "Rychlost roste. Parametry v normě. 130...150..170..190," hlásí stoupající rychlost.

Pilot bezděčně brzdil

V záznamu se však ozývá rostoucí hluk od předního kola, které se nemůže odlepit od země. Podle expertů totiž některý z pilotů bezděčně stlačil pedál brzdy. Přesnou odpověď "černé skříňky" nedaly. MAK si to vysvětlil starými návyky z kabiny Jak-40, kde jsou na podlaze kabiny pilotů opěrky pro podpatek. V novějších typech Jak-42 takové opěrky nejsou, a pokud některý z pilotů ze zvyku nohu o neexistující opěrku - fakticky pedál - opřel, vyvolal brzdění. Možná sehrála roli utajovaná nemoc druhého pilota. Letoun tak současně startoval i brzdil.

"Zdvíhejte!" zní v kabině; piloti nejspíše přitahují kniply, aby přední kolo odtrhly od dráhy, ale to se neděje.

"210," hlásí mechanik rychlost, která však kvůli brzdění podvozku ke vzletu nestačí. 
"Vzlet!" dožaduje se kapitán maximálního tahu motorů v okamžiku, kdy ke konci dráhy zbývá necelý kilometr.

Měli přerušit start

MAK usoudil, že kdyby teď kapitán nařídil přerušit start, letoun by nejspíše přejel konec dráhy, ale bez vážnějších následků.

"220...230," hlásí mechanik rychlost, zatímco pokračuje boj motorů s brzdami. "Určitě jsme stabilizátor málo nastavili," tvrdí druhý pilot. "Vzlet, vzlet!" volá kapitán. "250," hlásí mechanik.¨"Vzlet, stabilizátor!" křičí kapitán.

Letoun se dostává za konec startovací dráhy. O dvě vteřiny později kapitán nečekaně odtahuje knipl od sebe, čímž stláčí příď letounu k zemi; nejspíše se rozhodl přerušit start. Palubní mechanik, který si povšiml kapitánova gesta, sám přepojuje motory na nízký tah, aby se letadlo snadněji zastavilo. Rychlost klesá.

"Co to děláš?!" křičí druhý pilot.

Vší silou přitahují kniply k sobě

Podle expertů křičí nejspíše na kapitána - a oba piloti si v tu chvíli uvědomili, že přerušený start letoun silně poškodí a rozhodují se vzlétnout. Nastavují výšková kormidla na maximum a vší silou přitahují kniply k sobě. Možná v tu chvíli se jeden z nich naplno opřel do pedálů brzd, čímž rychlost stroje ještě snížil.

"Vzlet!!!" volá kapitán. Druhý pilot křičí nadávku na mechanika, který znovu nastavuje všechny tři motory na maximální tah.

Letoun se 450 metrů za koncem dráhy odlepuje od dráhy. V kabině zní poplašný signál. Letoun, který už nezpomalují brzdy, se prudce vzpíná vzhůru, ale z výšky šesti metrů začíná padat. Kapitán křičí nadávku. "Andrjucha!" volá na něj druhý pilot. Kapitán kleje a o dvě setiny vteřiny později je záznam přerušen.

Při neštěstí zahynulo 44 lidí, včetně českých hokejistů Jana Marka, Karla Rachůnka a Josefa Vašíčka a Slováka Pavola Demitry.

Tagy: tragédie pád letoun rachunek Jaroslavl

Zdroje: ČTK