„Po celá staletí to bylo, jako by mluvit o kosmetických proprietách krále nebo estetice slavného vládce znamenalo, že byli méně mocní,“ řekl spisovatel a zakladatel e-shopu s prostředky péče o pleť bez rozdílu pohlaví Very Good Light David Yi listu The Guardian.

Ve své knize Pretty Boys: Legendary Icons Who Redefined Beauty (Pohlední chlapci: Legendární ikony, které změnily definici krásy) dochází k závěru, že historie pomíjí zkrášlovací rituály vůdců a vládců ve snaze filtrovat minulost moderním prizmatem heteronomních norem.

„Mnoho historiků se obává, že muži, které studovali a uctívali, budou zbaveni své důstojnosti, anebo možná dokonce pokládáni za méně mocné, kdyby se zjistilo, že se líčili nebo měli vášeň pro to, aby vypadali pěkně,“ řekl Yi.

Ve své knize píše o moderních průkopnících mužské krásy, jako je americký herec Billy Porter, korejská chlapecká popová skupina BTS nebo filipínsko-americký youtuber a make-upový umělec Patrick Starrr. Odhaluje ale také šokující historické tajemství o zkrášlovacích praktikách, které boří mýtus, že se mužský make-up stal fenoménem až díky britskému zpěvákovi Davidu Bowiemu převtělenému do Ziggyho Stardusta.

Žádní tupouni a smradlaví dobyvatelé

Ve skutečnosti se mužské zkrášlování datuje až do pravěku. Archeologické vykopávky, které v roce 2010 prováděl profesor João Zilhão z Bristolské univerzity, přinesly nečekaný objev.

„Neandrtálci mimo jiné brousili pyrit a třpytivé kameny, aby vzniklý prášek používali ke zvýraznění svých rysů,“ uvedl Yi. „To dokazuje, že byli víc než jen mručící bytosti s výrazným, nízkým obočím a nízkým IQ,“ dodal.

Také Vikingové měli vlastní zkrášlovací sady s pinzetami, kleštičkami na nehty, tyčinkami na čištění uší a párátky. Yi říká, že Vikingové byli skuteční Adonisové posedlí krásou. „Měli speciální kartáče na vlasy a na vousy vyrobené z kostí, paroží, dřeva a slonoviny. Vousy si hydratovali šamponem vyrobeným ze speciálních olejů, bukového popela a kozího sádla.“

Paruky a líčidla

V 70. letech 18. století společnost šokovali muži, kteří se inspirovali italským stylem a nosili okázalé šaty, vysoké paruky a líčidla. Přezdívalo se jim „macaroni – makaróni“.

„Ohromili Velkou Británii svými přiléhavějšími oděvy, většími parukami a bledými, napudrovanými obličeji,“ uvedl Yi. Tehdy vznikly časopisy, hry a umění věnované těmto „makarónům“. „Zhruba po století stavěli mužnost a její vnímání na hlavu. I když slýchali, že jsou méněcenné, bezpohlavní lidské bytosti, byli pozoruhodní tím, že svým pomlouvačům nepřikládali žádnou váhu," dodal.

Devatenácté století přineslo rozmach kosmetických produktů pro muže inspirovaných francouzským králem Ludvíkem XIV., který normalizoval používání rtěnky, paruk a pudrů pro muže. „Během této doby byl mužský vztah s krásou pozitivní a zdravý,“ řekl Yi.

Zlom a sebezapření

Netrvalo dlouho a postoje se změnily. „Víme, že v té době vznikla genderová binárnost. Ve 30. letech 20. století britský psycholog, psychoanalytik a spisovatel John C Flügel tento zlomový okamžik nazval ‚Velkým mužským sebezapřením‘. Identita začala být definována a oddělena genderovou binárností. Byla to doba, kdy se muži vzdali svého nároku být pokládáni za krásné a zaměřili se jen na to, aby byli užiteční,“ dodal Yi. „Krása byla od této chvíle pokládána za frivolní.“

Z toho se podle jeho slov zrodila nejnudnější éra vůbec – viktoriánské období – které vysálo z osobního projevu veškerou zábavu. Zbylo jen ponuré oblečení a strohé chování. V té době také zákon z roku 1885 stanovil, že „muži přistižení s kosmetikou na těle mají být odsouzeni k nuceným pracím a výprasku rákoskou“.