K čemu vlastně slouží banka?

Banka umožňuje základní funkci ekonomické aktivity. Klienty bank můžeme rozdělit na dvě skupiny. První, kteří pracují a vydělávají víc, než spotřebují, si do banky ukládají své peníze a doufají, že budou mít své úspory vždy k dispozici. Druhá skupina naopak peníze potřebuje pro své dlouhodobé projekty. Banka ideálně používá peníze střadatelů pro financování dlouhodobých projektů. Tato aktivita ji vystavuje dvou hlavním rizikům: časovému riziku a riziku krachu projektů, na které půjčila peníze.

Dvě velká rizika bankovního podnikání

Riziko času pro banku spočívá v tom, že banka půjčí krátkodobá aktiva na dlouhou dobu. To je riskantní, protože pokud si budou střadatelé chtít vybrat své peníze, bance hrozí, že nebude mít dostatečnou hotovost. Aby pokryla požadavky na hotovost, musí začít prodávat aktiva, a to i se ztrátou. A to se právě stalo SVB bance. V případě nedostatku hotovosti je na centrální bance, aby novou hotovost dodala do systému a tím udržela celý systém v chodu. I přesně toto Fed udělal. Riziko času vyvolává krizi hotovosti. Tato krize může být velkou investiční příležitostí, protože se jedná o krátkodobý problém, který centrální banky umějí vyřešit. Pokud z jejich strany nedojde k zaváhání, jedná se o běžnou krizi. V lékařské terminologií by se dalo říct, že se jedná o závažnou chřipku, která se však dá vyléčit.

Daleko horší je, pokud firmy nesplácí své závazky vůči bance. Banka má ztráty, a střadatelé si přijdou pro své peníze. Avšak banka prostředky také nemá, jako v první případě. Banka se nachází v krizi solvability. A to je mnohem horší případ, který hrozil právě Credit Suisse. Pokud je banka v tomto druhu krize, nejlepší věc, co je možné udělat, je vzít nohy na ramena. Kdo uteče jako první vyhraje. Krize solvability není chřipka, ale rakovina bankovního systému.

Střadatel, akcionář a vlastník bankovních dluhopisů

Míra toho, jak moc nás ovlivní bankovní krize bude záležet na tom, v jakém vztahu vůči bance se nacházíme. Jako střadateli nebo vlastníkovi účtu nám nehrozí velké nebezpečí. Vklady jsou v Evropě pojištěny do výše 100 000 eur a v USA 250 000 dolarů. Pokud hodnota konta nepřesáhne tyto částky riziko je malé. Nejhorší věcí je, že se uživatel nedostane na několik dnů nebo týdnů ke svým penězům. V případě krachu banky SVB se celá situace vyřešila během víkendu a to i pro vklady, které nebyly pojištěny. Uživatelé prakticky nic nepoznali. Warren Buffett ve svém nedávném vystoupení v CNBC učinil virtuální sázku o jeden milion, že v příštím roce ani jeden klient nepřijde o své peníze v bance. Americká vláda učiní vše proto, aby tomu zabránila. Neochránění vkladů by spustilo skutečnou apokalypsu bankovního systému. To nikdo nechce, a tak je jasné, že Buffett sázku vyhraje.

V případě akcionářů a vlastníků dluhopisů je situace mnohem složitější. Vždy platilo, že majitelé dluhopisů mají v případě krachu firmy přednost před majiteli akcií. Pád Credit Suisse to však změnil. Majitelé dluhopisů nedostali nic, zatímco akcionáři dostali pár desítek centů jako náplast za velké ztráty plynoucí z propadů akcií Credit Suisse. V každém případě platí, že jako akcionáři nebo vlastníci dluhopisů jste dnes ve velmi rizikové skupině. Riziko platí zejména pro americké a evropské banky.

V případě těch českých je situace stabilizovaná, protože tyto banky fungují velmi konzervativně. Pokud nedojde ke krachu předních českých firem, nebo velkému nárůstu nezaměstnanosti či velkému krachu na realitním trhu, morálka českých dlužníků bude dobrá. Nejhorší druh bankovní krize by se tak měl České republice vyhnout.