Nezaměstnaní si totiž podle něj někdy stěžují, přitom prý jejich dávky platí pracující. „Tihle lidi jsou sociální přísavky a my jsme paraziti? Mně to trošku nesedí,“ vysvětloval v Máte slovo podnikatel Ivo Toman. „Když někdo nechce jezdit do práce, tak ve středověku by umřel hladem,“ odpověděl na argumenty, že pro někoho je práce třeba daleko.

S tím zčásti souhlasil i Petr Bajer ze Strany soukromníků, zdůraznil však, že jde skutečně jen o některé případy. „Určitě je procento nezaměstnaných, kteří pracovat nechtějí a využívají dávky,“ připustil, ale ihned dodal: „A pak je procento nezaměstnaných, kteří pracovat chtějí, a my jim musíme pomoct.“

Podle ministerstva práce a sociálních věcí by s tímto problémem měl pomoci systém rekvalifikací. „Rekvalifikace vnímáme jako nástroj, který skutečně může pomoct,“ míní náměstek ministra Roman Chlopčík.

Jenže ne vždy to je možné. Jedna z divaček si v pořadu například stěžovala, že musela absolvovat rekvalifikace, jelikož neuměla s počítačem, a vše jí trvalo 16 měsíců. Podnikatel Toman se ale divil – co jí na tom trvalo tak dlouho? „Myslím, že někteří lidé jsou nerekvalifikovatelní,“ oznámil suše s tím, že tuto ženu by ve své firmě nezaměstnal, podle něj o práci zřejmě ani nestojí. „Měli by být vděční za to, co dostávají,“ dodal opět k dávkám.

Stejně tak se pustil i do čtyřicátníka a dlouhodobě nezaměstnaného programátora. Na dotaz, zda požádal o rekvalifikaci, totiž odpověděl, že ne. Z jakého důvodu? „To byste musel něco udělat,“ komentoval to Toman. Vzápětí mu začal vyjmenovávat, kolik pro něj na stránce s nabídkami práce našel míst. V Praze to byly stovky. „Vina není v systému, milý pane,“ dodal.