Na podzim to budou čtyři roky od doby, co revolucionáři z Misuráty vytáhli nedaleko rodného města Syrta z odpadní roury "krále králů", dlouholetého vůdce Libye. Ještě toho dne byl diktátor zastřelen a jeho tělo vystaveno davům. Od té doby se Libye namísto slibované cesty k demokracii a svobodě vydala jiným směrem - k nestabilitě, násilí a naprostému rozdrobení.

Syrtu dnes ovládá odnož Islámského státu, stejně jako město Darná a část Benghází. Východu a západu země vládne vláda jiného parlamentu a prakticky každému městu jedna nebo více dobře vyzbrojených milicí. Na denním pořádku jsou bombové útoky, únosy a přestřelky mezi konkurenčními skupinami. IS například před dvěma týdny v pátek provedl na třech místech sebevražedné atentáty, při kterých zemřelo nejméně 35 lidí. Egypt a Spojené arabské emiráty bombardují libyjské území, stejně tak spolu nepřetržitě bojují obě konkurenční vlády.

Za takové situace mnoho Libyjců vzpomíná na Kaddáfího éru jako na dobu relativní stability a klidu. A čeká na spasitele. Takovým "spasitelem" by mohl být generál Chalífa Bilkasim Haftar, čerstvě jmenovaný náčelníkem generálního štábu tobrucké libyjské vlády, tedy vlastně již oficiálním velitelem armády, které fakticky velel dlouho.

Zrada a CIA

Sedmdesátiletý Haftar je záhadná postava. Muž, který za svůj život získal dlouhou řadu příznivců a ještě delší řadu fanatických nepřátel, je cílem číslo jedna pro atentátníky z řad Libyjského úsvitu, tedy koalice islamistů řídících mezinárodním společenstvím neuznanou vládu na západě země.

Útoků na jeho osobu bylo jen od Kaddáfího svržení nepočítaně; kvůli jednomu takovému nesmí ke generálovi nikdo třeba ani s mobilním telefonem. Obvykle zůstává v bezpečí na bývalé letecké základně uprostřed pohoří Džebel Achdar, "zelených hor", a rozhovory dává především svým vlastním médiím. I když v televizi samozřejmě v uniformě vystoupí rád. Při jedné z posledních příležitostí proto, aby označil své momentální tažení za svatou válku. Pravidelně slibuje, že Libyi vyčistí.

Otázkou zůstává od koho a za jakým účelem. Loajalitou generála Haftara si nemůže být nikdo jistý.

Momentálně asi nejmocnější voják Libye začínal jako jeden z Kaddáfího věrných při svržení krále Idrise v roce 1969. Za nového režimu nejprve patřil mezi nejdůležitější vůdce, stal se dokonce náčelníkem generálního štábu. Jenže pak ho Kaddáfí pověřil velením jedné ze svých mnoha malých válek, kterou vedl s Čadem.

Série neúspěšných invazí vyvrcholila katastrofálním zajetím Haftara a tří set jeho vojáků roku 1987. Tehdy došlo k rozchodu s bývalým přítelem, který se k zajatému generálovi odmítl hlásit a své vojáky nechal napospas pověstně brutálnímu čadskému věznění. Zhruba v tu chvíli se zřejmě podařilo zklamaného, ale stále ambiciózního Haftara naverbovat CIA.

Americké občanství

Generál byl vzápětí propuštěn a stal se vojenským velitelem Američany podporované Národní fronty za záchranu Libye, která se zpočátku právě z čadského území pokoušela o Kaddáfího svržení. Jenže když došlo naopak ke svržení tehdejší čadské vlády a k moci se dostal Kaddáfímu nakloněný prezident Idris Dibri, Američané museli Haftara a jeho muže evakuovat do sousedního Zairu (dnes Demokratická republika Kongo) a následně přímo do Spojených států, kde získal občanství a také záhadný zdroje příjmu pro své pohodlné živobytí. Velmi pravděpodobně z prostředků CIA.

Na scénu se vrátil už v pokročilém věku teprve v době povstání v roce 2011, jenže jeho minulost mu nezajistila žádnou vysokou funkci. Vrátil se proto zpět do Spojených států, aby se dle vlastních slov "věnoval svým vnoučatům".

Jenže pak přišlo období zvyšující se nestability. A Haftar byl zpátky, silnější než kdy dřív. Od minulého roku po celém libyjském území usilovně hledal bývalé spojence a tajně sestavoval vlastní vojsko, takzvanou Libyjskou národní armádu, mimo jiné za štědré finanční podpory z Egypta. Na svou stranu získal část důstojníků oslabené oficiální armády a také několik kmenových vůdců.

V květnu nečekaně započal ofenzivu v Benghází, a brzy na jiných místech, kterou pojmenoval Operace důstojnost. Benghází se stalo hlavním cílem z logických důvodů. V největším městě na východě země měla svůj původ téměř každá důležitá událost v novodobé historii země, naposledy třeba tragický útok na americkou ambasádu, a jeho kontrola by znamenala obrovské symbolické vítězství. Haftara od počátku v bojích podporovalo letectvo sousedního Egypta a také Spojených arabských emirátů.

Přijde další diktatura?

Přestože mezinárodně uznávaná vláda generálovy akce nejprve odsoudila, brzy se ukázalo, že sekularisté z Tobruku se bez nevypočitatelného vojáka nemohou po vyhnání z hlavního města Tripolis udržet naživu. V listopadu se tedy obě strany usmířily a Haftar byl oficiálně přijat zpět do řad armády, i když jsou to v zásadě jeho síly, které tvoří páteř vojsk legitimní vlády Libye.

Jeho vojenské výsledky nejsou valné, Benghází je zatím z velké části ztraceno a na území ještě nedávno kontrolovaném mezinárodně uznávanou vládou se pohybují islamistické milice. Jenže Haftar má jako jediná bojující frakce v občanské válce silnější letectvo (Libyjský úsvit má údajně pouze dvě letadla) a především stabilní proud finančních prostředků a válečných materiálů z Egypta, Saudské Arábie a Spojených arabských emirátů. Bude to také Haftar, jenž bude profitovat z připravované dodávky ruských zbraní, kterou se právě pokouší zprostředkovat egyptská vláda.

Chalífa Haftar je dnes jediná relevantní vojenská síla na straně sekulární vlády a zároveň nevypočitatelná dominantní osobnost s velkými ambicemi. Nevylučuje ani možnost stát se prezidentem, samozřejmě v případě, že by ho o to požádal lid. A shlíží se v zatím o poznání úspěšnějším generálovi a prezidentovi Egypta, Abdal Fattáh Sisím, s nímž ho pojí mimo jiné malý respekt k lidským právům a demokracii, ale láska ke stabilitě. Tu slibuje prostřednictvím své vlastní televize Libyjcům denně, spolu se zničením "moru" radikálního islámu.

Možná za cenu další vojenské diktatury, pokud skutečně uspěje. Libyjský úsvit, ani sílící Islámský stát však zatím ani se zdroji bohatých arabských států porazit nedokázal.