Poslední srpnovou středu se španělské městečko Buñol s necelými devíti tisíci obyvateli promění v epicentrum jedinečné zábavy. La Tomatina, největší potravinová bitva světa, tu už desítky let láká tisíce dobrodruhů, turistů i místních, kteří se na hodinu stanou součástí červeného moře rajčatové kaše. Festival letos oslavil úctyhodné 80. výročí a energie, která se do uliček města přelila, byla doslova nakažlivá.

Všechno přitom začalo docela obyčejně – a vlastně náhodou. Psal se rok 1945, kdy skupina mladíků narušila průvod obřích figurín. V nastalém chaosu jeden z nich popadl rajče a mrštil jím po kamarádovi. Nikdo tehdy netušil, že z pouhé chvilkové legrace se stane tradice, která přežije generace i politické zákazy. Diktátor Francisco Franco ji sice v 50. letech zakázal jako „nevhodnou a bezvýznamnou“, ale obyvatelé Buñolu se nedali. Uspořádali protestní „rajčatový pohřeb“ – průvod s rakví a obřím rajčetem – a vybojovali si slavnost zpět. Dnes je festival dokonce oficiálně uznán jako Fiesta mezinárodního turistického zájmu.

zdroj: Profimedia.cz

Oslavy začínají už před bitvou

La Tomatina není jen hodinová mela. Celé město žije několik dní předem – soutěží v přípravě paelly na náměstí, koncerty místních kapel a průvody v historickém centru. Nechybí ani ohňostroje, tentokrát ovšem stylově „rajčatové“. A ještě před tím, než se na ulicích rozprsknou první rudé kapky, přichází rituál jménem „Palo Jabón“. Na mastném kůlu se třpytí šunka, na kterou se snaží vyšplhat odvážlivci, zatímco dav kolem zpívá, tančí a kropí lezce proudy vody. Teprve když šunka spadne, může začít hlavní show.

Pak už to jde ráz na ráz. Nákladní auta přivážejí více než 100 tun přezrálých rajčat, které by se stejně nedostaly do obchodů. Děla ohlašují start a ulice se mění v bojiště. Zpočátku ještě poznáte své kamarády, ale po pár minutách se všichni – od vlasů po boty – promění v jednolitou rudou hmotu. Bílé tričko? Zapomeňte. Během chvíle je růžové, za dalších pár minut oranžovo-červené.

zdroj: Profimedia.cz

Rajčatová katarze

Bitva trvá hodinu. Hází se, směje, tancuje, a i když se zdá, že tu vládne naprostý chaos, ve skutečnosti má La Tomatina svá pravidla. Rajčata se musejí před hodem rozmáčknout, aby nikoho nezranila, a střílet se smí jen na viditelné cíle. Jakmile zazní druhý výstřel, je po všem. Město se nadechne a nastane druhá fáze – velké mytí. Hasiči splachují ulice, účastníci se vrhají pod hadice, které jim poskytují místní, a někteří dokonce míří do bazénu Los Peñones. Díky kyselině citronové v rajčatech se povrchy paradoxně vyčistí lépe než před festivalem.

La Tomatina je dnes přísně omezená na 20 tisíc platících účastníků, aby se Buñol nezměnil v neovladatelnou masu. I tak jde o obrovský byznys – vstupenka stojí 15 eur a městu přináší významné příjmy. Jen v roce 2015 se odhadovalo, že vzduchem proletělo neuvěřitelných 145 tisíc kilogramů rajčat. A co lidé na festivalu hledají? Pro někoho je to možnost politického vyjádření, pro jiné ventil po náročném roce. V Buñolu, který loni zasáhly ničivé povodně, byl letošní slogan „Tomaterapia“. Léčba rajčetem – a proč ne? Jak řekl jeden z účastníků: „Když to probíhá, je to jen změť rajčat. Byla to pecka.“

La Tomatina není jen turistická atrakce. Je to důkaz, že i obyčejné rajče může lidi spojit, dát jim důvod k smíchu a na chvíli proměnit ospalé městečko v nejbláznivější párty planety. A kdo jednou zažil, ten na tuhle červenou lázeň nikdy nezapomene.