Anna, přezdívaná Andula, měla umění v krvi. Narodila se do rodiny Aloise Sedláčka, který hrál a režíroval v Národním divadle, herečkou byla i její matka. „U fochu“ zůstal také Andulin starší bratr, později taktéž známý, Jára Sedláček.

Andula vplula na prkna Národního divadla v pouhých 16 letech - v představení na motiv románu Julese Verna Děti kapitána Granta. Hrála tam kluka a kalhotové role s oblibou ztvárňovala až do konce své kariéry. Se zlatou kapličkou byla s přestávkami spjata přes tři dekády.

Kromě domácích vlivů Andula také studovala herecký um tehdejší divadelní hvězdy Marie Hübnerové. Za svůj velký vzor pak Andula měla francouzskou divu Sarah Bernhardtovou, s níž ji kromě profese pojilo i to, že je obě na divadelních plakátech ztvárnil výtvarník Alfons Mucha. Umělec krásnou Andulu zpodobnil v roce 1911 na plakátu k baletní pantomimě Princezna Hyacinta.

Andula Sedláčková na plakátu k baletu Princezna Hyacinta. Autorem plakátu byl Alfons Mucha | zdroj: Profimedia.cz

Dílo skladatele Oskara Nedbala mělo premiéru v Národním divadle počátkem září téhož roku a třiadvacetiletá Andula v něm byla hlavní hrdinkou. Co se typů týče, během let se propracovala k psychologickým rolím a měla ráda konverzační hry.

K jejím nejslavnějším postavám patřily Líza Doolitlová v Pygmalionu (byla ostatně první herečkou, která si tuto postavu v tuzemsku střihla), Kleopatra v Caesarovi a Kleopatře či Strindbergova Královna Kristýna. Proslula také jako Margueritta Gautierová v Dámě s kaméliemi, hře podle románu Alexandra Dumase mladšího. V roli pařížské kurtizány excelovala v letech 1916, 1928 a 1934. Ostatně byla to jedna z rolí, jež si vybrala podle repertoáru své oblíbenkyně Bernhardtové,

První manžel, první filmy

V roce 1911 se také Andula provdala. Jejím prvním manželem se stal o pět let starší Max Urban, který pocházel z bohaté pražské rodiny. Milenci se vzali tajně. Maxova maminka, byť velká milovnice divadla, totiž pro synka chtěla lepší partii než herečku. Nakonec však zřejmě ustoupila, neboť zafinancovala velké dobrodružství mladých manželů - filmy.

Andula a Max už rok po sňatku založili filmovou společnost ASUM, jejíž název odkazoval k počátečním písmenům jmen páru. Zařadili se tak k průkopníkům tuzemské filmařiny a během šesti let natočili 18 krátkých filmů, které Max režíroval, Andula v nich hrála a někdy pro ně psala také náměty a scénáře. Pro snímek Idyla ze staré Prahy také vznikl první tuzemský filmový plakát.

Dodnes se však kompletně zachoval jen jediný snímek z produkce společnosti - drama Konec milování natočené v roce 1913. Andula v něm ztvárnila bohatou Irenu, kterou okouzlí - bohužel velmi zadlužený - Fred, který má navíc milenku Lolottu v podání Jarmily Kronbauerové. Milostný trojúhelník nedopadne dobře. Mimochodem, tento film byl zřejmě prvním českým snímkem, kde byl použit filmový trik.

Konec ASUM zapříčinily finanční těžkosti po první světové válce. Poslední snímek dvojice natočila v roce 1919 a o dvě léta později také skončilo jejich manželství. Andula, která na film poněkud zanevřela, se naplno pustila do divadla, Max do své profese architekta; později byl mimo jiné autorem slavných Barrandovských teras a ateliérů.

Dobře střežené tajemství

Svobodná však Andula nebyla dlouho, už v témže roce si vzala právníka Josefa Kašpara. O 17 let starší muž pracoval jako ředitel právního oddělení pražské železářské společnosti. O pět let později se do manželství narodilo také jediné dítě, dcerka Marcella. Andule bylo 39 let, zřejmě už moc nedoufala, že se stane matkou, v minulosti také jedno dítě potratila. Po příchodu dcerky byla na vrcholu blaha a holčičku zahrnovala láskou, péčí i věcmi.

Až o dekády později se veřejnost dozvěděla, že otcem Marcelly nebyl Kašpar, ale zřejmě průmyslník a politik František Xaver Hodáč, otec herečky Nataši Gollové. Tehdy to však věděli jen nejbližší a Marcella nesla jméno Kašparová. Ve společnosti kolovaly klepy, že Marcella zřejmě není Kašparovo biologické dítě, šuškalo se o Hugo Haasovi, k němuž měla Sedláčková blízko, nebo Jiřím Steimarovi. Kašpar se ale ke klepům zřejmě nikdy veřejně nevyjádřil a Marcellu přijal jako vlastní.

Co se osobnosti týče, byla Sedláčková sebevědomá a taky pěkně tvrdohlavá, známá svými spory s vedením divadel, hrála mimo jiné i ve Vinohradském. Také byla vždycky šik a sledovala nejnovější módu. Jako první česká herečka si nechala střihnout krátké mikádo, koupila si auto a k němu měla i řidiče. Nosila nádherné šaty z předních pražských salonů. Byla prostě módní ikonou a měla sex appeal. Povídalo se i o jejích aférkách, s Kašparem se ale nikdy nerozvedli.

V roce 1927 Sedláčková dostala Státní cenu. Ve filmu se nicméně i během 20. letech objevovala jen málokdy. Jejím posledním byl jeden z prvních českých zvukových filmů Tajemství lékařovo v režii Julia Lébla. Velmi ceněná je pak její role paní kněžny v němé Jiráskově Lucerně natočené o pět let dříve Karlem Lamačem. Prim u ní ale prostě hrálo divadlo.

Ve svých 43 letech, v počátcích druhé světové války, se pak Sedláčková pustila do dalšího velkého dobrodružství. Založila divadlo, které pojmenovala po sobě. Sama v něm také hrála a chtěla jím podpořit i rozvoj herecké kariéry dcery Marcelly. Není asi překvapením, že i ve svém divadle Sedláčková s oblibou uváděla své oblíbené konverzační hry.

Učinila také velmi odvážný krok, když na repertoár za války zařadila hru Karla Čapka Věc Makropulos, čímž naštvala protektorátní tisk, a pak i Čapkova Loupežníka. V roce 1942, po atentátu na Reinharda Heydricha, se také vyvlékla z účasti na manifestaci věrnosti okupantskému režimu tuzemských umělců, která se uskutečnila v Národním divadle. Vymluvila se, že jí umírá nemocný manžel - skonal o několik měsíců později. Andule nicméně v témže roce zavřeli divadlo. A byť ho později znovu otevřeli, zákaz vystupování dostala její šestnáctiletá dcera. Což se vzhledem k tomu, co rodině hrozilo, zřejmě dalo považovat za dobrý konec.

Těžké poválečné roky

Definitivní ránu však Andulinu divadlu zasadil rok 1945, kdy o něj přišla. Sedláčkovou i její dceru vyslýchaly pro podezření ze styků s kolaboranty, nic jim však nemohli dokázat. Už za třetí republiky ale kariéra Sedláčkové upadala, objevovala se jen na menších scénách. A po nástupu komunistů v roce 1948 pak Sedláčkovou pod vykonstruovanou záminkou dokonce zatkli.

Ještě horší osud však čekal její dceru Marcellu - ta byla v roce 1949 zatčena, obviněna z účasti na protistátním spiknutí a odsouzena na 12 let. Nakonec si odseděla čtyři roky, na svobodu se dostala v roce 1953 po amnestii. Později se ukázalo, že její odsouzení bylo dílem akce Státní bezpečnosti.

Marcella pak už hrála jen příležitostně. S matkou si byly celoživotně velmi blízké, sdílely spolu dobré i zlé a konec jejich životů byl velmi smutný.

Andula Sedláčková se v roce 1967 vrátila na oči veřejnosti během politického uvolnění. V předvečer svých osmdesátin dokonce dostala titul zasloužilé umělkyně. V říjnu ji však při procházce se psem nedaleko Stavovského divadla srazila motorka a následkům zranění podlehla 24. listopadu.

Její dcera Marcella v roce 1968 krátce působila v Národním divadle a téhož roku také emigrovala do Švýcarska se svým přítelem. Oba se však vrátili do Československa. Nedlouho poté byla, v pouhých 43 letech, ve svém bytě nalezena mrtvá, otrávená svítiplynem. Smrt byla označena za sebevraždu.

Andula Sedláčková i její dcera jsou pochovány na Vyšehradském hřbitově.

Marcella Kašparová, dcera Anduly Sedláčkové | zdroj: Wikipedia.cz