"Je to obrovská naděje na změnu," vyhlíží nadcházející jednání Ústavního soudu předseda Šalamouna Václav Peričevič.

Podle spolku, který upozorňuje na případy nespravedlivě odsouzených v Česku, je totiž metoda pachových stop pochybná. Původně byla určena jen jako operativně-pátrací prostředek, teprve později ji začaly uznávat i soudy. A to jako součást řetězce nepřímých důkazů, které vedou k prokázání viny.

"Mezi tyto naprosto otřesné případy patří případy Romana Ševčíka, Martina Balhara, Lukáše Nečesaného, Davida Šimona a velké řady dalších," říká Peričevič. Právě ve věci Davida Šimona sdělil spolek Šalamoun Ústavnímu soudu poznatky, které ve věci metody pachové identifikace získal. Celý přípis spolku Šalamoun najdete zde.

Pochybné pokusy 

O zjištěních spolku psal před časem i HlídacíPes.org.

Česká policie má totiž od roku 2015 v rukou zprávu, která použití pachových stop v trestním řízení dramaticky zpochybňuje. Před veřejností ji tajila. Závěry ukazují na vysokou chybovost porovnání pachových stop služebními psy.

Pachové stopy česká policie používá nejen jako pátrací prostředek, ale mohou být za určitých okolností použity i jako důkaz před soudem. Ústavní soud na jaře roku 2016 konstatoval, že tato praxe je v zásadě v pořádku, pachové stopy ale musí doplnit i další důkazy.

"Pachové stopy prokazují, že pachatel byl na místě činu nebo jinak přenesl pach na věci související s trestnou činností. Neprokazují, že čin spáchal. Je třeba, aby tento důkaz nebyl pro uznání viny osamocený," konstatoval v dubnu 2016 Ústavní soud.

Zpráva expertů z České zemědělské univerzity ale tvrdí něco jiného: Chybovost je podle nich natolik vysoká, že využitelnost této metody, pokud je prováděna za stávajících podmínek, jako důkazního prostředku prakticky vylučuje. Jinými slovy není jistý ani základní předpoklad, že ztotožnění domnělého pachatele pomocí pachových stop znamená, že na místě činu vůbec byl.

Ze 40 pokusů 15 chybných 

Zpráva popisuje pokusy, které se odehrály od ledna do října 2013 v policejním výcvikovém středisku v Plzni. Výsledky jsou podle spolku Šalamoun alarmující.

Celkem bylo provedeno 40 porovnání párů sklenic obsahujících pachy. V 25 případech byly výsledky správné, ve zbylých 15 chybné.

Opakované porovnání pak provedlo správně jen sedm psů. Dva služební psi provedli chybně dokonce obě porovnání. V osmi případech psi označili shodu mezi sklenicemi, které shodný pach neobsahovaly.

Závěry zprávy pak říkají, že psi jsou v zásadě schopni pachové porovnání provádět, chybovost je ovšem příliš vysoká. To využitelnost identifikace pachových stop jako důkazního prostředku prakticky vylučuje.

"Zvláště alarmující je poměrně vysoký počet ztotožnění těch párů pachových vzorků, které ve skutečnosti shodný pach neobsahovaly. Na základě výše uvedených poznatků nezbývá než dojít k závěru, že spolehlivost výše uvedené metody je za stávajících podmínek nedostatečná a její využívání v průběhu trestního řízení nelze doporučit," říká zpráva vědců ze zemědělské univerzity.

"I přes tyto zcela zásadní nové vědecké poznatky policejní prezidium do dnešního dne neučinilo zhola nic k nápravě tohoto naprosto bezprecedentního stavu. Je nutno znovu připomenout, že Česká republika je jediná země v Evropě, kde si psovod staví tzv. řadu pachových konzerv a zejména jsme opět jedinou zemí v Evropě, kde psovod zná správné umístění ověřované pachové konzervy," říká místopředseda spolku Šalamoun Václav Peričevič.

Dědictví po Stasi 

Metoda pachové identifikace vznikla v bývalém východním Německu u sestry české Státní bezpečnosti, východoněmecké tajné policie Stasi.

Zhruba od roku 1977 byla metoda pachové identifikace v režimu utajení prováděna též na území Československé socialistické republiky jako tzv. operativně-pátrací prostředek. V roce 1989 bylo používání pachových stop odtajněno publikací v Kriminalistickém sborníku.

Pak se ale postupným vývojem metoda pachové identifikace změnila z operativně-pátracího prostředku na důkazní prostředek, a to důkaz nepřímý. Ten ovšem soudy hojně využívají v rámci tzv. řetězce nepřímých důkazů.

Co na to policie? Po zveřejnění pochybností o metodě jako takové přichystala nový metodický pokyn, který vstoupil v účinnost loni v dubnu. Spolku jde ovšem o dopad na případy, kdy byli lidé odsouzeni dřív, na základě pochybných metod.

Bývalý policejní kriminalistický expert a nynější soudní znalec Daniel Vaněk má k používání pachových stop jako důkazního prostředku výhrady dlouhodobě.

"Je naprosto nezbytné, aby soudy přivolily k revizi soudních procesů ve všech případech, kde byly pachové stopy použity k prokázání viny coby jeden z řetězce důkazů," uvedl loni pro HlídacíPes.org Vaněk, který v Česku spustil projekt na vyhledávání nespravedlivě odsouzených Nevina.

Robert Malecký pro Ústav nezávislé žurnalistiky