Komentáře

Kdyby Andrej Babiš předstoupil před kouzelné zrcadlo a zeptal se "řekni mi, kdo je pro mě nepostradatelný?", zjevili by se v něm komunisté, drazí soudruzi Vojtěch Filip a Pavel Kováčik.

Co může v rámci Česka vypadat jako politický bizár, za hranicemi se dokáže proměnit v účinnou munici zběsilé propagandy. Svědčí o tom i rozsáhlý příběh doněckého "konzulátu" v Ostravě a jeho zakladatelky Nely Liskové.

I když si sociální demokraté ve stranickém hlasování schválí vstup do vlády a kabinet získá důvěru, neklid z politické scény nezmizí. Podmínky, za jakých vláda vznikala, se zřejmě promítnou i do jejího fungování. Co bude příčinou budoucích konfliktů?

Levná práce končí. Skončí také dlouhá práce? Odboráři chtějí zkrátit pracovní týden o dvě a půl hodiny.

Prezident republiky musí znovu rozhodnout ohledně jmenování dvou profesorů. Podle pražského městského soudu se hlava státu musí řídit zákony a neplatí, že nemůže být volána k odpovědnosti. Hlavní vinu za celou situaci však nese vláda.

Není profláknutějšího státního svátku v Česku než Svátek práce. Vidět ho práce, uronila by slzu. 

Svastiky dokáží vzbudit v západní společnosti někdy až hysterické vášně, a to i když zrovna prokazatelně neslouží k propagaci nacistické ideologie. Předminulý týden se o tom přesvědčili i umělci z Kostnického divadla, jejichž uvedení hry Mein Kampf se některé organizace rozhodly bojkotovat. Je dobře, že společnost podporuje moc a démonizaci jednoduchého symbolu? A nenahrává to do karet naopak spíše neonacismu?  

Politici se na sociálních sítích projevují různě. Některým to jde lépe, jiným hůře a část si na to raději najme profesionály. Pak je tu ale speciální kategorie těch, kteří se díky svému vystupování na internetu stanou takřka legendami. Mezi ně už můžeme směle zařadit i ministryni obrany v demisi Karlu Šlechtovou.