Přestavte si fiktivní situaci:

K Air Force One s Donaldem Trumpem na palubě se během letu do Tokia přiblíží severokorejské stíhačky. V americkém prezidentovi v tu chvíli bouchnou saze. Povolá k sobě důstojníka, který má na starost jaderný kufřík – tašku tvarem připomínající míč na americký fotbal.

Když důstojník v doprovodu člena tajné služby dorazí, Trump mu nařídí, aby ho spojil s Národním velitelským centrem v Pentagonu.

Velitel ve "válečném pokoji" ministerstva obrany nejprve prověří, zda mluví s vrchním velitelem. Přečte "vyzývací kód" – například Delta-Charlie. Nato prezident rozlomí plastovou kartu nazývanou "sušenka" ("biscuit") a přečte kódovanou odpověď. Třeba Charlie-Umbara.

Po identifikaci vyzve důstojník prezidenta k rozkazu. Nato Trump nařídí jaderný útok na Severní Koreu.

Co bude následovat? Generál rozkaz odmítne, protože provokace severokorejských stíhaček, byť zacílená přímo proti vrchnímu veliteli, není důvodem k zahájení nukleární války.

Jděte někam s rozkazem

Naznačily to minulý týden výpovědi generálů ve výboru amerického senátu pro zahraniční vztahy. Z výroků během slyšení o jaderných pravomocích prezidenta vyplývá, že vrchní velitel by patrně narazil, protože generál sloužící ve válečném pokoji Pentagonu je oprávněn posuzovat legalitu, potažmo oprávněnost, útoku.

Na otázku, jak by postupoval, pokud by měl pochyby o legalitě prezidentova příkazu, odpověděl Robert Kehler, penzionovaný generál strategických (jaderných) sil (STRATCOM), že by pochyby ihned konzultoval s právníky přítomnými ve velitelství, případně s nejvyšším velitelem strategických jednotek.

A kdyby rozkaz uznal za nelegální? Na to Kehler odpověděl: "Řekl bych prezidentovi, že nejsem připraven jeho rozkaz předat dál."

Kehler během slyšení vysvětloval, co znamená "nelegální rozkaz". Podle něj to je rozkaz k jadernému útoku, který nemůže být pokládán za "přiměřenou odpověď na útok nepřítele".

Z jeho odpovědí bylo patrné, že naráží na severokorejské komunisty, kteří vyhrožují, ale nikdy na Američany nezaútočili, píše na webu stanice BBC.

Červené tlačítko, nebo Twitter?

Skutečnost, že rozkaz vrchního velitele k jadernému útoku nemusí vojáci za jistých okolností splnit, potvrdil o víkendu na bezpečnostním fóru v kanadském Halifaxu velitel amerických strategických sil, generál John Hyten.

"Někteří lidé si myslí, že jsme úplní pitomci. My ale pitomci nejsme. Umíme přemýšlet… Pokud by prezident vyslovil nelegální rozkaz, upozornil bych ho na to, nabídl bych jiná, legální řešení odpovídající dané situaci," citovala Hytena agentura Reuters.

"Voják ví, že pokud provede nezákonný příkaz, můžete jít na zbytek života do vězení," upozornil generál Hyten.

Obdobně vypovídal Brian McKeon, někdejší náměstek ministra obrany. Na slyšení v senátu upozornil, že vojáci, kteří slouží ve válečném pokoji, jsou vysoce kvalifikovaní čtyřhvězdičkoví generálové, kteří znají svá oprávnění a svou odpovědnost. "Nejsou to žádné citlivky, které se rozklepou před prezidentem," zdůraznil.

Někteří vojenští experti připustili, že prezident by mohl neposlušného generála odvolat. Na jeho místo by mohl nastoupit jiný generál, svolnější…

Jenže mezitím by mohla zasáhnout vláda. Bruce Blair, expert na globální bezpečnost Princentonské univerzity, na webu Business Insider upozorňuje, že kdyby si Trump pletl "červené tlačítko" s Twitterem, bylo by možné postupovat podle 25. dodatku americké ústavy. Na jeho základě může americká vláda prohlásit prezidenta za neschopného funkce. Rozhodnutí by dodatečně schvaloval Kongres.

Pozor na opilého Nixona!

Zájem Američanů o pravomoci vrchního velitele vyprovokovaly stupňující se Trumpovy hrozby Severní Koreji. Prezident například pohrozil, že může na Severní Koreu "seslat oheň a zlobu, jaké svět ještě neviděl".

Zmíněné slyšení v zahraničním výboru senátu svolal republikánský předseda zahraničního výboru Bob Corker na žádost republikánských i demokratických senátorů. Bylo to první zasedání k jaderným pravomocím prezidenta za poslední čtyři desetiletí. Naposledy se toto téma propíralo v roce 1974, kdy byl prezidentem Richard Nixon.

O Nixonovi bylo tehdy (v době vrcholící aféry Watergate) známo, že propadá záchvatům vzteku, že trpí depresemi a opíjí se. Jeho ministr obrany James Schlesinger později přiznal, že se obával, aby prezident nevyprovokoval "jaderný armagedon".

Pravidla pro nasazení jaderných zbraní se nicméně od poloviny 70. let minulého století nezměnila. Kongres nemůže do rozhodnutí o nukleárním útoku mluvit.

Důvod je nasnadě: Pokud nastanou důvody nasadit jaderné zbraně, nebude čas, aby je poslanci a senátoři projednávali a generalita dřepěla na zadku a čekala na výsledek hlasování, na to, jak se republikáni s demokraty dohodnou.

Rychle ke zkáze

Jaký by ale byl postup, pokud by generál v Pentagonu uznal prezidentův příkaz za legální a provedl ho?

V takovém případě štábní velitelé ve válečném pokoji vydají rozkazy k útoku obsahující plán operace, čas odpalu raket, případně startu bombardérů, ověřovací kódy a kódy k odblokování raket. Zašifrovaný příkaz je zaslán štábům i posádkám odpalovacím zařízení raket.

Tam vojáci odemknou sejfy, v nichž mají ověřovací kódy sestavené Národní bezpečnostní agenturou, a srovnají je s kódy v rozkazu. Pokud jsou kódy správné, zadají do počítačů číslo plánu útoku, podle něhož se mimo jiné zaměří rakety na cíle. Poté rakety odpálí.

U raket na zemi neuplyne od rozkazu z válečného pokoje do odpalu víc než pět minut, u ponorek čtvrt hodiny.

Vojáci… a přemýšlejí!

Co nynější americké debaty o vyhlášení jaderného útoku ukazují?

Především to, že američtí generálové nejsou roboti, že přemýšlejí o vztahu mezi rozkazem a legalitou a zvažují důsledky jaderných útoků. A to je povzbudivé.

Snad takové osudové volby budou (budeme) ušetřeni.