Když před třemi lety shodou okolností čeští jeskyňáři spatřili v Sirné jeskyni na hranici mezi Albánií a Řeckem podivnou strukturu, možná ani nevěděli, že právě položili základ jedinečného výzkumu.

Vědci pak objev zkoumali a trvalo roky, než vyšel odborný článek v časopise Subterranean Biology s tím, co vlastně zjistili. A jedná se o velmi zajímavé výsledky.

Obrovská pavučina, která pokrývá většinu jeskyně, se ve skutečnosti skládá ze spousty do sebe vetkaných malých pavučin. A celá tato pavučinová "plachta" pokrývá impozantních 106 metrů čtverečních. 

Pavučina se samozřejmě nevyskytla sama od sebe: Jeskyně slouží jako domov zhruba 111 tisícům pavouků. 

A co je teprve zvláštní: Nejedná se o jediný druh. Sousedsky vedle sebe žije zhruba 69 000 pokoutníků domácích a 42 000 pavučenek trnohřbetých. Běžně se jedná o pavouky samotáře, společné založení obří kolonie bylo k vidění vůbec poprvé.

Důvod, proč podobná pavoučí metropole vznikla, tkví v jedinečném prostředí jeskyně. Pavouci se totiž neživí hmyzem, který by do jeskyně přiletěl zvenčí. Pod zemí místo toho funguje celý nezvyklý potravní řetězec.

Mikrobi oxidují síru, po které dostala jeskyně své jméno. Mikrobiální biofilm, který při tom vylučují, zase slouží jako potrava rojům nebodavých pakomárů, kteří se líhnou ve vodě přímo v jeskyni.

A právě tito pakomáři se pak zase chytají do pavoučích sítí a fungují jako neustále se obnovující a prakticky nevyčerpatelný zdroj potravy pro její obyvatele.

Ekosystém funguje zřejmě už velmi dlouho: Pavouci v jeskyni jsou totiž geneticky odlišní od těch, které známe z povrchu. Jak dlouho už si pavoučí město spokojeně existuje v izolaci, není úplně jasné. 

Ale zřejmě právě díky bohatému a hojnému zdroji potravy se u pavouků, kteří se běžně chovají samotářsky a predátorsky, vyvinulo společenské chování. Zkrátka nemuseli soupeřit a zvykli si na to, jinak řečeno.

zdroj: Profimedia.cz