Dnes je neděle 29. května 2022., Svátek má Maxim a Maxmilián
Počasí dnes 7°C Dešťové přeháňky

Kapitán na Bounty zdaleka nebyl takový pes, jak se tvrdí

Kapitán na Bounty zdaleka nebyl takový pes, jak se tvrdí
Vzpoura na lodi Bounty | zdroj: Profimedia

Před 233 lety se odehrála zřejmě nejslavnější vzpoura námořníků na lodi Bounty. Událost se stala námětem řady literárních i filmových zpracování, skutečnost ale byla přece jen trochu jiná.

Loď britského královského námořnictva vyplula v roce 1787 do jižního Pacifiku, aby z Tahiti přivezla do Karibiku chlebovník, který zde tvořil významnou součást stravy pro otroky na plantážích.

Bounty po náročné plavbě dorazila na Tahiti v nevhodném ročním období a posádka musela na ostrově vyčkat pět měsíců. Toto vynucené zdržení ale přišlo námořníkům nanejvýš vhod. Užívali si teplého podnebí i Tahiťanek a obecně tu vedli mnohem příjemnější život než doma v Anglii. K velké nelibosti posádky pak Bounty nakonec z Tahiti vyplula 4. dubna 1789.

Velitel lodi poručík William Bligh (1754-1817) je v románech i filmech vylíčen jako krutý, sadistický tyran, který s oblibou bičoval členy posádky za sebemenší přestupek. Podle názoru některých historiků však jde o fikci, protože to byl respektovaný, odvážný a vysoce schopný důstojník, který svou úspěšnou kariéru završil hodností viceadmirála. Podle historiků bylo jeho „násilí“ spíše verbální než fyzické, dokonce prý nechal bičovat ani ne jednoho z deseti námořníků, což bylo na tehdejší dobu výjimečně málo. Jeho vztek byl navíc namířen spíše proti důstojníkům, zejména kvůli jejich neschopnosti nebo zanedbání povinností.

Rozbuškou vzpoury byly kokosy

Čtyřiadvacátého dubna při mezipřistání Bounty na ostrově Nomuka ukradli domorodci z lodi několik předmětů, což Bligh kladl za vinu pomocníkovi navigačního důstojníka Fletcherovi Christianovi. Tři dny nato jej pak navíc obvinil z toho, že ze zásob ukradl několik kokosových ořechů.

Christian se opil a přiznal několika námořníkům, že má sto chutí se na voru vrátit na Tahiti. Ti jej pak podle všeho přemluvili, že bude lepší vysadit samotného kapitána.

Osmadvacátého dubna 1789 nad ránem Christian s několika námořníky překvapili spícího Bligha v jeho kajutě, zajali jej, spoutali a převzali kontrolu nad lodí. Následně Bligha i s osmnácti jeho věrnými vysadili v kutru na moře. Dali jim na cestu sextant, kompas, dva sudy s vodou, víno, rum, chleba, suchary, sušené maso a pár kokosových ořechů. Pak jim ještě do člunu hodili nějaké oblečení a čtyři šavle.

Takové nedostatečné vybavení se v podstatě rovnalo rozsudku smrti. Bligh byl však zkušený navigátor, navíc cestou udržoval morálku vyprávěním příběhů o svých zážitcích na moři, povzbuzoval muže ke zpěvu a občas odříkával modlitby. Po plavbě dlouhé 3618 námořních mil (6700 km) nakonec po 48 dnech dopravil své muže do Kupangu na Timoru v Nizozemské východní Indii, dnešní Indonésii. Odtud se vydali na cestu zpět do Anglie. Z osmnácti námořníků, kteří s ním byli vysazeni, jich nakonec přežilo dvanáct. Vojenský soud, který se v případech ztráty lodi vždy konal, v říjnu 1790 Bligha osvobodil. Bligh byl povýšen na kapitána.

Část vzbouřenců stihl trest. jejich vůdce dopadl neslavně

Vzbouřenci na Bounty se mezitím vrátili zpátky na Tahiti. Část jich zde zůstala, část pokračovala v plavbě na Pitcairnův ostrov, kde se usadili a loď potopili. Christian usoudil, že tu budou v bezpečí.

Britská admiralita vyslala fregatu Pandora, která měla vzbouřence najít, zatknout a přivést před soud. Na Tahiti jich bylo nakonec zadrženo čtrnáct, tři z nich skončili na šibenici. Jádro vzbouřenců na Pitcairnově ostrově ale dopadeno nebylo. Pokud jde o Fletchera Christiana, jsou o jeho konci rozporuplné zprávy. Podle některých zemřel přirozenou smrtí, podle jiných zešílel, spáchal sebevraždu nebo byl po konfliktu zavražděn Tahiťany, kteří na ostrov připluli společně se vzbouřenci.

Zdroje:
Vlastní