Slavný Jiří Krampol se nedávno poprvé ukázal ve společnosti. Hospitalizace se na něm podepsala – chodil ztěžka, ale zářil úsměvem a prozradil, že mu lékaři z těla odstranili celkem asi dvacet litrů vody, která tam neměla co dělat.

U té příležitosti také zmínil, že mu závažný zdravotní problém změnil pohled na život. Nehodlá už řešit nesmysly a chce se radovat. Třeba z toho, že přijde jaro.

Zároveň se ale nemůže ubránit temnějším myšlenkám, což je v jeho situaci zcela pochopitelné. Jiřímu je přeci jen 86 let a trpí chronickým srdečním selháním, není pak divu, co ho občas napadne.

„Můžu zakukat za hodinu, můžu vydržet, to nikdo neví. Třeba tátův brácha ale ještě v 97 letech četl bez brýlí,“ zamyslel se.

„Přemýšlím o tom pořád. Říkám si, že se s tím musí počítat. Tak to je v životě. Smrt je jeho součástí. Někdo říká, že se smrti nebojí. Když jsem ale ležel v nemocnici a měl jsem na kahánku, bál jsem se. Bojíš se. A jak... prosíš pána Boha,“ přiznal pro magazín eXtra.cz

„Neuvědomil jsem si, že jsem takový posera. Ale bál jsem se,“ připustil. A diví se mu snad někdo? Drtivá většina lidí je odvážná v teorii, ale jakmile pak přijde na věc...

„U známých v Americe byl pohřeb. To je taková nějaká židovská událost, žádné smutky, ale že se sejdou na trávníku, každý tam položí obláček, dají si panáka, řeknou o tom člověku nějakou historku a vzpomínají na něj. A ne nějaké ruské nebo balkánské chmury. To ne. Kdyby mě takzvaně kleplo, tak bych to chtěl takhle,“ popsal ještě, jak by si představoval své poslední rozloučení.