Na počátku října nedaleko města Orumíje na severozápadě Íránu skupina ozbrojenců napadla a zavraždila seržanta Íránských revolučních gard (IRCG). Podle dostupných informací ozbrojenci patřili k Islámskému státu (IS).

Nebyl to zdaleka první útok této skupiny na íránském území. Nejhorší situace je na hranici s Pákistánem, který se stal jakýmsi rájem teroristů. Útoky odtud přicházejí pravidelně, například minulý měsíc se u vojenské základny v okresu Saravan objevilo vozidlo naložené téměř půl tunou výbušnin. Na základnu následně zaútočila skupina 70 ozbrojenců. Teroristé přicházející z Pákistánu se poslední dobou hlásí k IS.

Další cíl Islámského státu

Útoky na Íránce se na stránkách evropských ani amerických novin většinou neobjevují. Neodpovídají totiž pečlivě budované pověsti Íránu jako úhlavního nepřítele a teroristického režimu. Proto se také příliš často nezmiňuje ani angažování íránských poradců a částečně i vojáků v irácké armádě v nejhorších místech konfliktu s IS, ani role, jakou měli právě tito poradci a íránští vojáci po tragickém zhroucení velké části irácké armády, když v létě padl Mosul.

Místo toho se zdůrazňují vztahy Íránu a Hamásu nebo přátelství se syrským režimem Bašára Assada. A pak je tu samozřejmě věčný evergreen íránských nukleárních ambicí, které se podle izraelských a amerických zpráv už měly několikrát naplnit doslova v řádu týdnů. Kupodivu se tak stále ještě nestalo.

Karikovaná představa Íránu jako nejstrašnějšího státu na světě pomáhá zakrýt realitu; Írán je pod útokem Islámského státu podobně jako jeho sousedi a dalo by se říct, že je další na řadě. Šíité, tedy směr islámu v této zemi dominantní, jsou nejčastějšími oběťmi teroristů a v současné době představují pro IS cíl číslo jedna.

Stabilnější než okolí

Írán je obklopen nestabilními státy jako Pákistán, kterému bylo mimochodem získání jaderné zbraně umožněno, přestože vede už desítky let se svým sousedem studenou válku. Další okolní země včetně členů americké koalice proti IS zase mají mnohem horší lidskoprávní situaci.

S nadsázkou by se dalo říct, že současný Írán je oázou stability a v rámci islámského světa rozhodně nepatří k nejrepresivnějším režimům. Ve spojenecké Saúdské Arábii ženy nesmí řídit auta a nemají žádná práva. V Íránu se po nich sice vyžaduje nošení šátků, ale zase mohou svobodně volit své zástupce nebo kandidovat, a v administrativě ženy nechybí.

Nemluvě o tom, kolik Íránek studuje na univerzitách a získává elitní bezplatné vzdělávání. V parlamentu pak zasedají zástupci náboženských menšin, což je v sousedním arabském světě nevídané.

Íránská podpora Kurdů

Ale zpět na politickou rovinu. V boji proti IS mají západní svět a Írán stejné zájmy, dokonce bližší než s Tureckem, což se nejviditelněji projevuje na podpoře Kurdů. Zatímco turecký premiér přirovnal kurdské milice k radikálům z IS, přední íránské noviny vyzvaly v editoriálu velitele své mise bojující v Iráku, aby nedopustili pád Kobani.

"Írán udělá všechno pro to, aby pomohl Kurdům z Kobani," oznámilo například íránské ministerstvo zahraničí ústy svého náměstka. Kurdské protesty na podporu svých syrských "příbuzných" íránské bezpečnostní složky nepotlačovaly násilím jako v Turecku, naopak se jim dostalo širokého mediálního pokrytí.

Jistě nemá cenu zakrývat problematické rysy íránského státu, ať už jde o popravy, činnost náboženské policie a vůbec problém s aplikací práva. Stejně tak ale nemá smysl tuto zemi démonizovat, zvlášť když se pod vedením umírněného Rouháního otevírá a stává svobodnějším.

Uražená americká ješitnost

Iracionální nenávist a podezřívavost k Íránu vychází hlavně ze Spojených států, které si zhruba poslední půl století udržují dva nepřátele - Írán a Kubu bratrů Castrových. Nejde přitom o lidská práva ani o skutečné nebezpečí, ale o uraženou ješitnost. Oba státy patřily mezi nejvěrnější satelity americké zahraniční politiky a Bílý dům se s jejich ztrátou nikdy nevyrovnal.

Příchod prezidenta Obamy a právě liberálního Rouháního přineslo naději na ukončení hloupého koloběhu sankcí a vzájemného obviňování. Podle posledních informací dokonce Obama napsal tajný dopis ajatolláhu Chameneímu, tedy nejvyššímu náboženskému představiteli revoluční republiky a de facto nejdůležitější osobě v zemi, a požádal ho o bližší spolupráci. Jenže iracionalita možná nakonec přece jen zvítězí, a to díky drtivému republikánskému vítězství ve volbách do obou komor Kongresu. Dokonce se možná připravují nové sankce.

Jediný, kdo na něčem takovém vydělá a už vydělává, je Islámský stát. Prohrajeme my všichni ostatní, včetně Kurdů nebo syrských a iráckých křesťanů, jestli vůbec nějací zůstanou.