Loni v kvalifikaci turnaje ve Wu-chanu si přetrhla zkřížený vaz v levém koleni. Podstoupila dvě operace. Věděla, že ji čeká ve 32 letech složitý návrat, ale ani jednou nezapochybovala o tom, že to dokáže.

"Poprvé, když mi řekli, že to bude na půl roku, tak jsem si říkala 'Ty jo, půl roku doma...'. Nejdéle jsem byla doma tři týdny a už jsem nevěděla, co dělat. Nakonec to uteklo hrozně rychle," popisovala čas rekonvalescence. "Jezdila jsem po rehabilitacích, byla jsem dvakrát u pana doktora Neumanna v Dříteči na 14 dnů, což bylo super. Dodělala jsem baráček, ty místnosti, které byly potřeba. Pak jsem se vrhla i na realizaci zahrady, tedy spíš plánování."

Dlouhé týdny bez rakety, vidina složitého návratu, zatímco tenisový kolotoč jel dál a dál... Flegmatička Hradecká se však s půlroční pauzou bila statečně: "Pár dní bylo těžších, kdy jsem byla doma, nemohla jsem nikam moc chodit, rodiče byli pryč, ségra byla pryč... Tak jsem si říkala: Co budu dělat? Ale celkově to strašně uteklo."

Hledání spoluhráčky

Comeback nakonec přišel letos v Paříži na grandslamovém Roland Garros - tam, kde se loni po vážném zranění ruky vracela její kamarádka Petra Kvitová. "Říkala mi, že Paříž je dobrá na návrat. To byla motivace," líčila nyní už 33letá Hradecká. "Když mě fyzioterapeutka viděla po šesti měsících, tak říkala, že v tak dobrém stavu koleno půl roku po plastice ještě neviděla. Byl to ten nejdřívější možný termín návratu, který jsem měla."

Pro Hradeckou, která dobývala úspěchy především v deblu, se však s návratem pojila ještě jedna otázka - s kým bude ve čtyřhře nastupovat. Její dřívější partnerka Kateřina Siniaková se skvěle chytla s Barborou Krejčíkovou, a tak Hradecká tušila, že se bude muset poohlížet jinde. Pro Roland Garros se dohodla s Ruskou Annou Blinkovovou, Wimbledon odehrála po boku Sie Šu-wej z Tchaj-wanu.

Výhry pochopitelně nezačaly přicházet hned. Z Paříže odjížděla Hradecká po prvním zápase, ve Wimbledonu už ale došla do 3. kola deblu. Na ITF v Olomouci a švýcarském Klosters hrála dokonce finále, na Prague Open ovšem výhru v singlu ani v deblu nepřidala.

I tak si pochvalovala ve dvouhře zlepšení. "Konečně jsem hrála zápas, kdy to z mé strany vypadalo jako tenis. Na kurtu jsem se cítila dobře. Vydržela jsem třísetový tříhodinový zápas, můžu chodit a koleno mě nebolí, takže je to pozitivní," říkala.

Přesto ví, že bude trvat, než se dostane do ideální pohody. Křížový vaz se prý plně uzdraví až za rok. A chytit herní rytmus? To také chvíli potrvá.

Zpátky v koloběhu

"Člověk může mít kondici, může dělat ve fitku, co chce, ale i když hraju tenis celý život, tak se mi ztratil odhad na míč. Letí na mě míč, předtím bych se vytočila na forhend a někam to zabila. Teď na mě letí a nevím, jestli forhendem, bekhendem, kam to zahrát. Těch variant je tam hrozně moc," vysvětlovala. Podobnou praxi nelze v tréninku získat, na to jsou potřeba zápasy; a těch má zatím Hradecká tuze málo.

Má ale radost, že se vrátila do tenisového kolektivu, že už nemusí všechno dění sledovat jen doma z gauče. "Sice byl čas doma příjemný, ale pak už jsem ho chtěla naplňovat i jinak. Přece jen mi trošku chybělo i cestování. Vidět zase ty hráčky. V Paříži byli všichni milí, říkali, že je super, že jsem zpátky. To mě moc potěšilo. Byla to další motivace, být zase zpátky v koloběhu."

Nemusí to trvat dlouho, než zase začne dobývat velké úspěchy. Na americké betony se dohodla s elitní deblistkou Jekatěrinou Makarovovou, spolu odehrají turnaj v Cincinnati a US Open.

"Přišla za mnou, že (její tradiční spoluhráčka) Vesninová je zraněná. Nevěděla jsem, jestli ji oslovit, neoslovit... Pak mě strašně překvapila její reakce. Odepsala asi za tři minuty: 'Tak jo!' To bylo asi nejrychlejší domluvení deblu, co jsem viděla," vzpomínala.

Cíle má stále ale i v singlové kariéře, ač se po dlouhém zranění propadla až na 381. pozici v žebříčku. Chtěla by vyhrát turnaj WTA, což se jí dosud nepovedlo, ač byla už sedmkrát ve finále. "Bylo by to krásné. Ale bude to ještě dlouhá cesta."