Dnes je pátek 29. března 2024., Svátek má Taťána
Počasí dnes 15°C Polojasno

Docentka bez obalu: Chystá se tajná dohoda, která nás zotročí

Docentka bez obalu: Chystá se tajná dohoda, která nás zotročí
Ilona Švihlíková | zdroj: radio.cz

Ekonomka Ilona Švihlíková pro ParlamentníListy.cz bilancuje letošní rok a za účelem předpovědi budoucího vývoje zasazuje situaci České republiky do leckdy překvapivých mezinárodních souvislostí. "Je to největší nebezpečí, o kterém u nás skoro nikdo nic neví. Bere se to jako `nějaká obchodní dohoda` a přitom je to nástroj k ovládnutí celé Evropy korporacemi (zejména americkými)," uvádí například docentka Švihlíková na adresu obchodní dohody, kterou mají dojednávat Spojené státy s Evropskou unií.

Jak byste z hlediska naší ekonomiky zhodnotila uplynulý rok? Jaká byla největší pozitiva a jaká negativa?

Komplexní a vynikající souhrn nám vydá Český statistický úřad. Když to vezmu subjektivně: pokračující recese a především pokračující divergence české ekonomiky od průměru EU27, resp. 28. Ta řízená devalvace tento trend ještě takříkajíc dorazila. Pokles investic, katastrofální stav v sektoru stavebnictví, které je zároveň i významným zaměstnavatelem.

Z pozitiv asi vývoj zahraničního obchodu a běžného účtu. Vysoký přebytek obchodní bilance signalizuje nejen nárůst exportu, ale také pokles dovozů, což ovlivnila domácí recese. Otázka je, jestli ČR má být zemí, která má hlavní dynamickou komponentu HDP čistý export, což bývá strategie rozvojových zemí.

Co byly největší ekonomické „události“ minulého roku?

Můj výběr bude zřejmě dosti netypický. Jedna ta událost ještě nenastala a druhá má akademickou povahu, přesto považuji obě dvě za klíčové.

První z nich jsou utajovaná jednání EU o Transatlantické smlouvě, která v sobě inkorporuje totální nadvládu korporací nad lidmi, nad vládami. Je to největší nebezpečí, o kterém u nás skoro nikdo nic neví. Bere se to jako „nějaká obchodní dohoda“ a přitom je to nástroj k ovládnutí celé Evropy korporacemi (zejména americkými).

Druhý bod je teoretický. Týká se nově propuknuvší diskuse ve Spojených státech o tom, jestli náhodou tato krize nemá dlouhodobě stagnační charakter a stagnace ekonomiky nemusí tedy být tzv. novým normálem. Protože se zabývám Kondratěvovými cykly, tak mě to ani v nejmenším nepřekvapuje, ale jsem ráda, že to proráží i do amerického mainstreamu.

Z hlediska českých podmínek pak mezi významné události patří řízená depreciace české koruny, ke které se v listopadu uchýlila ČNB.

Byly zde nějaké vnější faktory světové ekonomiky či ekonomiky EU, které naše hospodářství zásadně ovlivnily? Jak?

Česká ekonomika je silně integrována do světové ekonomiky, i když vzhledem k českým národním zájmům ne moc šťastně. Působí faktory obecně ekonomické (např. vývoj ekonomik hlavních obchodních partnerů), vývoj světových cen (ropy a další primárních komodit), celkové cenové prostředí eurozóny (v posledních měsících spíše s deflačními tendencemi) atd.

Co by pomohlo české ekonomice k jejímu růstu?

Především je třeba mít funkční stát. Ucpat díry, zvýšit příjmy rozpočtů, omezit dobývání renty. Rozklad funkcí státu, ve kterém značně pokročila Nečasova vláda spolu s nesmyslnou politikou přehnaných škrtů, nás dovedla do rekordně dlouhé recese. Česká ekonomika by potřebovala strukturální změnu, podpořit národní struktury, skutečné sociální podnikání (ne tu parodii, která často ústí v byznys s chudobou) a družstevnictví. Potřebujeme zásadně dostat do lepší kondice prvovýrobu, včetně péče o vodu a krajinu – to koaliční smlouva také reflektuje. Uvědomme si, že nejde jen o růst – cílem ekonomiky přeci není jen růst sám o sobě, minimálně, když si neřekneme, jak se také rozloží mezi různé vrstvy obyvatel. Cílem ekonomiky by mělo být zvyšování kvality života občanů. 

Václav Klaus v knize Česká republika na rozcestí hovoří o tom, že je nutné, aby v ČR byl silný český kapitál, který by byl spjat s touto zemí, své zisky reinvestoval zde a měl odpovednost vůči naší zemi. Do jaké míry lze souhlasit?

Nestává se mi moc často, abych souhlasila s Václavem Klausem (kromě otázek týkajících se eura a jeho příjetí). Bylo od začátku transformace jasné, že musíme vytvořit české národní struktury, které se integrují do světové ekonomiky, ovšem nikoliv na pozici kolonie. Teď už jsme ovšem v jiné situaci – nadnárodní korporace kontrolují náš finanční sektor, značnou část zpracovatelského průmyslu, upadá české zemědělství, jsme stále více potravinově nesoběstační… Nevím zároveň, kde by se ti čeští národní kapitalisté vzali, když řada „českých“ firem přemísťuje svá sídla do různých daňových rájů, do Nizozemí apod. Bez podpory státu, jak ukazuje nejen Čína, nelze národní ekonomické struktury vybudovat. Zároveň potřebujeme lokální struktury, kde by se mohlo uplatnit dnes bohužel zatracované družstevnictví, které má u nás nicméně tradici od poloviny 19. století!

Více na ParlamentniListy.cz.

Zdroje: