Není pochyb o tom, že tyto ebenově temné šelmičky jsou stejně záhadné jako krásné. Smutné je, že často bývají těmi posledními, které si lidé adoptují z útulků - a je u nich nejpravděpodobnější, že se dočkají špatného zacházení.

Černá kočka přes cestu...

Staří Egypťané přitom uctívali štíhlé, onyxové kočky a pokládali je za potomky staroegyptské bohyně Bastet. Lidé věřili, že mají nadpřirozené schopnosti a jsou ochránci před zlými duchy a nemocemi. Pokud byl někdo přistižen, jak páchá zločin proti kočce, mohl počítat s tím, že jeho život skončí o dost dříve, než čekal.

Štěstí černých koček se ale v průběhu staletí obrátilo od dobrého k horšímu, až těmto tvorům temným jako noc nezbylo nic než špatná reputace.

Ve středověké Evropě kolem 12. století věřící usoudili, že se Satan během satanistických rituálů zjevuje na Zemi jako černá kočka. Takto zbarvené kočky byly rovněž považovány za duchovní strážce neboli familiáry čarodějnic a přinášely smůlu, protože černá barva byla spojována se smrtí. Ve skutečnosti byly tyto „čarodějnice“ většinou osamělé staré panny, které měly kočky jako společnice.

Přesvědčení, že „černá kočka, která vám přeběhne přes cestu, přináší smůlu“, je pověra, jež se předává z generace na generaci už devět století. Asi není třeba dodávat, že toto tvrzení nebylo nikdy prokázáno.

Černé kočky působí přirozeně strašidelným dojmem, což je dáno jejich tmavou srstí a tím, že mohou v noci zdánlivě zmizet. Ale jsou velmi dobromyslné. Jsou láskyplným společníkem domácností, mají tendenci stát se jedním z členů rodiny a většina z nich je svým rodinným příslušníkům velmi oddaná.

Černé kočky se nicméně spolu s čarodějnicemi, pavučinami a vydlabanými dýněmi dostaly do novodobé halloweenské symboliky. Od 13. století jsou spojovány s okultismem, za což „vděčí“ papeži Řehoři IX. a jeho oficiálnímu církevnímu dekretu Vox in Rama. Ten prohlásil černé kočky za vtělení Satana a vyvolal hony na čarodějnice po celé Evropě. V tomto období zabili křesťané ve strachu z ďábla miliony koček.

Toto spojení s okultismem však pravděpodobně souvisí spíše se starobylým keltským svátkem Samhain, který se koná v polovině období mezi podzimní rovnodenností a zimním slunovratem. Mezi západem slunce 31. října a prvním listopadem se věřilo, že se zjevuje pohádkové stvoření Síth, které připomíná velkou černou kočku. Ta požehnala každému domu, kde jí venku nechali talířek s mlékem. Na domy, kde mléko nenašla, uvalila prokletí.

Zdatní lovci a meteorologové

Kočky jsou úžasní lovci myší a dalších drobných hlodavců. Vědci se domnívají, že domestikované kočky se poprvé do Evropy dostaly na fénických nákladních lodích kolem roku 900 před naším letopočtem. Ještě dříve se kočky vozily na lodích plujících po Nilu, aby chytaly ptáky.

Na britských a irských lodích námořníci ochotně brali na palubu černé kočky, protože byly považovány za štěstí pro loď samotnou i námořníky na palubě. Což byla nejspíš částečně pravda. Lodě často převážely obilí a s nákladem se na palubu dostávaly i myši a krysy, které kočky s radostí likvidovaly. Tím se snížila pravděpodobnost, že se na posádku přenesou choroby, které mohli hlodavci mít - a potraviny zůstaly nedotčené, dokud nedorazily na místo určení.

Když už mluvíme o kočkách a lodních pověrách, stojí za zmínku, že námořníci také věřili, že to, jak se kočka chová, předpovídá blížící se povětrnostní podmínky. Námořníci se například připravovali na silný vítr, pokud byla kočka nervózní a naštvaná. Když si kočka začala olizovat srst proti směru jejího růstu, měla se posádka na pozoru před bouří s krupobitím.