Kuvajťané mají lanýže v mimořádné oblibě. Ne ty černé, známé z Evropy, ale bílé, které nacházejí v poušti. Prodejci musejí svést každoročně ostrý boj o stánky na trhu. Losuje se o nich a prodejní místo získá jen čtvrtina zájemců. Júsuf Muhammad Chálid dává přednost lanýžům Zabidí. Dokáže rozlišit mezi několika sortami rozličných odstínů a ročně dá za lanýže 3000 dínárů (přes 200 tisíc Kč).

Tržiště Ar-Raj je v průmyslové zóně na severozápadním okraji města Kuvajt. Početní zákazníci procházejí mezi stánky, vyhlížejí si nejlepší kousky, poměřují je a čichají k nim. Vůně se cení stejně jako barva a hmotnost. Někteří vědí velmi přesně, co hledají, a míří rovnou k určitému stánku.

Pověst bílých lanýžů nedosahuje věhlasu jejich černých bratranců. Jsou i levnější, nerostou pod duby, nýbrž v poušti, když zaprší. Beduíni o nich dobře vědí a včlenili je do svých tradičních pokrmů. Přidávají je k masu a rýži nebo z nich dělají omáčku, v níž se lanýže vaří spolu s cibulí. Podle Chálida spočívá nejoblíbenější příprava v tom, že se na talíř rozloží maso s omáčkou, na ně se dá vařený lanýž a to vše se překryje napolo uvařenou rýží, která pak do sebe vstřebá vůni lanýžů a omáčky.

"Kuvajťané lanýže milují, protože jsou vzácné a mají tak zvláštní chuť," říká Chálid, který si lanýže dopřává dvakrát týdně. Nejčastěji ve čtvrtek, kdy se k jídlu schází široké příbuzenstvo.

Viceguvernér města Kuvajt Fajsal Džumaa řekl, že vzhledem k zájmu město muselo jednat a vyčlenilo prodejní místo. "Toto tržiště jsme se rozhodli zřídit v roce 2006, abychom dali prodeji nějaký rámec. Lanýže se do té doby prodávaly všude možně," řekl.

Konec po irácké invazi

Smyslem je mít kontrolu nad kvalitou zboží a nad dohledáním jeho původu. Stánkaři podléhají kontrole hygieny. Lanýže prodávané na tržišti Ar-Raj pocházejí většinou ze severní Afriky. Kuvajt přestal lanýže produkovat po irácké invazi v roce 1990.

Letos projevilo zájem otevřít si stánek o ploše devíti metrů čtverečních 500 obchodníků, vylosováno jich bylo 123. Tržiště je sezonní záležitost, neboť bílý lanýž roste od listopadu do dubna. O jeho kvalitě rozhoduje množství srážek a další meteorologické okolnosti.

"Letos je trh zaplaven lanýži z Libye. Je to cyklická záležitost, stává se to vždy po šesti letech. Mnoho lanýžů je i z Tuniska," říká kuvajtský obchodník Muhammad Šimmarí. "Denně se dováží tři čtyři tuny lanýžů a prodají se, dokud jsou čerstvé," říká Šimmarí. Mohou se sice prodávat i suché, ale to už je jejich kvalita horší.

"Máme zboží z Maroka, Alžírska, Tuniska a z Libye," tvrdí Íránec Abdel Alí Saíd, který se věnuje prodeji lanýžů od 60. let.

O cenách na trhu Ar-Raj rozhoduje kvalita, pohybují se od sedmi do dvaceti dínárů (460-1350 Kč) za kilogram. Najdou se tam i lanýže dovezené z Íránu nebo Saúdské Arábie.

Kuvajťané doma lanýže v poušti přestali hledat po roce 1990 ze strachu z min, které po sobě nechali iráčtí vojáci. Džumaa řekl, že dalším důvodem, proč se lanýžům v Kuvajtu nedaří, jsou nepravidelné srážky, rychlý rozvoj měst a ústup pouště.