Barack Obama, který se pomalu loučí s nejvyšší funkcí, se do historie zapíše jako první Afroamerický prezident Spojených států. Nezapíše se do ní však jako protřelý politik, kterému se podařilo vylepšit upadající americké renomé na mezinárodní scéně a výrazně posílit postavení USA ve světě. 

Šli byste do války za tureckého sultána? Při této otázce si nejspíš poklepete prstem na čelo. Jistě, zní hloupě, ale hloupá není. Turecko je naším spojencem.

Turecko se ani nestačilo vzpamatovat z pokusu o vojenský převrat a prezident Recep Tayyip Erdogan už měl jasno, kdo za ním stojí - Fethullah Gülen, islámský klerik pobývající v americké Pensylvánii a muž nazvaný bývalým americkým velvyslancem "druhým nejmocnějším Turkem". Gülen je zároveň zakladatelem globálního hnutí Hizmet ("Služba"), podle názoru prezidenta a jeho strany AKP jakési rakovinové struktury rozežírající celé Turecko zevnitř.

Co je menší zlo? Nesmlouvavá vojenská diktatura, nebo tuhý náboženský režim? Turci zvolili druhou možnost.

Po útoku na istanbulské letiště je jasné, že letištní terminály se nyní stávají místem, které si teroristé vybírají k vraždění nevinných. Taková slova vyřkla v souvislosti s útokem, při němž minulý týden zemřelo 41 lidí, většina médií. Tak jednoduché to ale není, navíc je toto tvrzení mylné…

Uprchlická krize ještě zesílila roli Turecka jako jednoho z nejvýznamnějších hráčů světové politiky a prezident Recep Tayyip Erdogan si silnou pozici mezi globálními lídry náležitě užívá. Ale v domácím prostředí mu roste silná konkurence. A ne kdovíjaká. V muslimském a konzervativním prostředí je čím dál populárnější žena, která se otevřeně hlásí k radikální pravici a pro Erdogana představuje vážné nebezpečí.

Tři lidé byli zraněni během řádění fotbalových fanoušků na stadioně Atatürk v severozápadním Turecku. Příznivci Eskisehirsporu nerozdýchali porážku 1:2 v předposledním kole domácí soutěže proti Medipol Basaksehiru a po závěrečném hvizdu si z vlastní arény udělali jeden velký táborák.

Evropská unie se opevňuje před uprchlíky z muslimských zemí. Muslimskému Turecku se však otevírá. Jde to dohromady?