Kdo má být pro Čechy větší hrdina druhé světové války? Američani, nebo Rusové? A není to vlastně úplně jedno?

Místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna právě zažívá chvíle velké mediální slávy, které mu přinesla jedna fotka ze střetu s demonstranty vyfocená v pravý okamžik. Jak si s momentální nechtěnou popularitou svého člena poradí sociální demokracie?

Před Vladimirem Putinem se počtvrté otevřely zlaté dveře Velkého kremelského paláce. Ještě před nástupem do funkce ukázal staronový ruský prezident světu svou sílu.

Ještě před pár desítkami let to byla nemoc, kvůli níž její nositelé zpravidla nepřežili svá dětská léta. Hemofilie v době méně kvalitní lékařské péče měnila lehký úraz v boj o život, který mohl skončit tragicky. A někdy člověka zabila "prakticky bez příčiny". Choroba, jíž se někdy také říká královská, navíc krutě zasáhla i nejvyšší kruhy šlechty a zamíchala politikou.

Co může v rámci Česka vypadat jako politický bizár, za hranicemi se dokáže proměnit v účinnou munici zběsilé propagandy. Svědčí o tom i rozsáhlý příběh doněckého "konzulátu" v Ostravě a jeho zakladatelky Nely Liskové.

Z ministra evropské země za pár týdnů manažerem či členem dozorčí rady ruské státní společnosti. Že se dá takto bleskově po odchodu z politiky nastartovat nová byznysová kariéra, ukázal bývalý německý kancléř Gerhard Schröder. A protože se akce osvědčila, Putinovo Rusko získává v zemích kolem Česka další vlivné expolitiky jako lobbisty, píše Vojtěch Berger na webu Hlídací pes. 

Poklidná revoluce v Arménii připravila o moc premiéra a exprezidenta Serže Sargsjana, který chtěl vládnout neomezeně. Rusko vše sledovalo zpovzdálí. O svůj vliv v zakavkazské republice nepřijde.

Je možné zároveň nekompromisně odsuzovat sobotní spojenecký útok na Sýrii a do toho neochvějně zbožňovat prezidenta USA Donalda Trumpa, který k tomu vydal rozkaz? Část české společnosti nám ukazuje, že ani takovéto absurdní a protichůdné přemýšlení pro ni nepředstavuje žádný problém.