příroda

Žáby sice vyhledávají masitou stravu, obvykle si ale troufnou tak maximálně na vážku. Pod pojmem predátor si představíme spíše žraloka, lva, nebo některého z dravých dinosaurů. Přesto můžeme v Jižní Americe narazit na jednu výraznou výjimku. Jsou jí žáby z rodu rohatek, které se specializují na lov drobnějších ptáků, hlodavců, ještěrek a hadů. Nepohrdnou ale ani svými příbuznými ze skupiny obojživelníků. 

Švýcaři mají co dělat s mnohonásobným vrahem. Má na svědomí nejméně 55 obětí, ale spravedlnost je na něj pořád tak nějak krátká. Nelapili ho zatím ani ti největší experti - a že se o to pokoušeli nějací fořti! Jeho pravé jméno nikdo nezná, říkají mu jen M75. A aby toho nebylo málo: je dokonce pod ochranou státu.

Echolokace, pomocí níž se orientují netopýři, je téměř dokonalá. Mohou se díky ní v noci orientovat s přesností na milimetr. Nyní ale vědci odhalili její slabinu, jež noční savce většinou stojí život.

Následují členové zvířecí smečky svého alfa samce automaticky, anebo mezi sebou svou volbu nějak komunikují? Odpověď  na to se snažili najít vědci z australské Univerzity Nového Jižního Walesu, kteří studovali psy hyenovité. Závěrem pozorování je, že zvířata docházejí ke konsensu díky kýchání.

O záchranu v přírodě dramaticky vymírajících tapírů se snaží v zoologické zahradě v Ticuantepe na východě Nikaraguy. Funguje tu reprodukční program, v jehož rámci odborníci přivedli na svět už třináct mláďat. 

Amazonie bývá často nazývána plícemi planety Země. Ať už je ale její role ve fungování planetárního ekosystému jakákoli, nelze popřít, že hostí největší tropický deštný les na světě. Aby toho nebylo málo, amazonský prales oplývá obrovskou biodiverzitou. Prohánějí se zde, loví, parazitují a rostou miliony druhů rostlin, obratlovců i bezobratlých – mnoho, možná většina z nich, dosud nepopsaných. Porozumění procesům, které za existencí tohoto biomu stojí, tak nabývá hned dvojí důležitosti: Zásadní je jednak z teoretického hlediska, ale také proto, abychom zdejší přírodu mohli účinně chránit.

Dvacet metrů, šedesát tun a stovky jako břitva ostrých dvaceticentimetrových zubů. Carcharocles megalodon, největší žralok v dějinách, jako by vypadl z noční můry tvůrců filmu Čelisti. Dnešní krále dravých paryb, žraloky bílé, si mohl dávat k svačině. Nežil přitom nijak dávno. Podle zkamenělých zubů se oceány proháněl ještě před několika málo miliony let. Z jakého důvodu ale vymřel? Skupina evropských a amerických vědců nedávno přinesla pádné vysvětlení. Na hranici třetihor a čtvrtohor se podle nich odehrálo dosud neznámé hromadné vymírání, kterému kromě obřích žraloků podlehla i řada dalších specializovaných mořských obratlovců.

Křehkou rovnováhu brutálně narušuje honba za písečným bohatstvím. K uspokojení poptávky v rámci stavebního boomu se v celé Africe těží písek ze dna řek, aniž by kdokoli myslel na dopady pro přírodu i lidi, kteří jsou na těchto vodních tocích závislí. Důsledky jsou přitom fatální.